Dakarská hospoda

[msifa]

www.idnes.cz

Prokop a Macík, české naděje. Martinové z Dakaru vypráví

Martin Koloc, protřelý automobilový závodník a šéf týmu Buggyra, o nich dvou říká, že jsou jedinými dvěma Čechy, kteří Dakar dělají profesionálně. Martinové Prokop a Macík.
Tomu prvnímu je 37 let, roky bojoval s Ogierem a Loebem ve světovém šampionátu rallye, aby pak pochopil, že coby soukromník nemá proti továrním kolosům šanci uspět. Na Dakaru se rok od roku výsledkově zlepšuje, loni byl v nabité třídě aut šestý a není úplné sci-fi, aby jednou dokráčel až nejvýš.

Macíkovi je 30, sedačku v kamionu zdědil po tátovi a kromě šoférování umí skvěle prodat své závodění. Desítky tisíc lidí sledují jeho i tým na sociálních sítích a s pořadem Posedlí Dakarem už rok vyprodává a baví největší kinosály v republice, což přitahuje sponzory.

Kromě jména je spojuje, že velí svým privátním týmům. Že jsou největšími českými nadějemi letošního Dakaru a že v porovnání s ostatními jsou na nejtěžším motoristickém závodě pořád „puberťáky“.

Má Martin Koloc pravdu?
Prokop: Martinové mají vždycky pravdu… Ale vážněji – přišel jsem z nejvyšší kategorie rallye, kde to nejde dělat jinak než profesionálně. Vím, jak má přístup vypadat a u Macíků se to děje. Martin se svým tátou mají skvěle sladěnou technickou i mediální stránku, dávají do toho vše, což se nedá říct o všech českých účastnících Dakaru.
Macík: On pěje chválu na mě a já musím na něj. Ale každá pochvala musí z něčeho pramenit a Martinova kategorie aut je nabitá. On přitom jede ve špičce s hvězdami, takže je jasné, že na to musí mít a musí jít po správné cestě. A pokud to on i já budeme dělat dobře, přijde úspěch a s ním i to, že se o Dakaru bude mluvit. To se daří. Nevím, jestli u nás v motorsportu něco víc. Dakar je tu jednička a na to, že se jede jen jednou za rok, je neuvěřitelné, jak dokáže lidi zasáhnout.

U nás je fenomén, že?
Prokop: Díky Karlu Lopraisovi ano. On je pro mě ikonou, která nám umetla cestu. Bavil jsem se s Němcem Timem Gottschalkem, který vyhrál Dakar s Al Attíjou, a vyprávěl mi, že u nich to nikdo nesleduje. To v Česku lidi hltají dakarské příběhy, funguje i Polsko, ale zbytek světa moc ne. Francouzi mají nejlepší piloty, Peterhansel je legendou, ale taky to u nich příliš nejede. My jezdci z Česka máme neuvěřitelné štěstí, že tu mají lidi Dakar rádi.

Češi na Dakaru: ambice, dobrodružné touhy, pomoc i magnet na klienty
Míval jste i vy?
Prokop: Jasně, odmala. U postele jsem míval knížku o Lopraisovi. Sice jsem ještě neuměl číst, ale jako první věc jsem každé ráno prolistoval obrázky. Karel byl můj první kontakt s motorsportem a inspirací. Jednou nebo dvakrát jsme se potkali a já se mu svěřil. Bral mě, jako bychom se znali celý život. Krásné povídání.

Co vy a okouzlení Dakarem?
Macík: Psal se rok 2002 a táta plánoval, že pojede Dakar. Tak jsme tam nejdřív jeli jako fanoušci. Přijeli jsme do Senegalu k Růžovému jezeru (místu, kde Dakar končil). Bylo mi necelých třináct. Mnohem víc se mi líbilo safari než stát u silnice, kde kolem nás profrčel Loprais, Tomeček, čímž to haslo. Souhlasím, že naše zapálení pro Dakar pramení z historie. Tatra a LIAZ byly obrovské fabriky, které dodávaly auta do celého světa. Měly sílu vyhrávat.

Slyší na Dakar sponzoři?
Prokop: Je to něco jiného než WRC. To je sport a sledují ho lidi, které baví. Ale na Dakar koukají i ti, kteří mají rádi dobrodružství, chtějí slyšet příběhy, a co je za oponou. Ve WRC jsem zajížděl skvělé výsledky, ale popularita nebyla taková, jako když jsem teď na Dakaru.

„Naše zapálení pro Dakar pramení z historie. Tatra a LIAZ byly fabriky, které měly sílu vyhrávat.“

Martin Macík

Martin Macík na vyprávění o zákulisí Dakaru postavil talkshow.
Prokop: Pro mě je naprosto neuvěřitelné, že několikrát po sobě vyprodá kino s příběhy ze závodu. Neumím si představit, že bych naplnil sál, že jsem jel rallye ve Finsku. Přitom je to ze závodního hlediska nejbrutálnější zážitek a adrenalin, který jsem zažil. Ale jak chcete vyprávět, že jsem najel na skok, skočil autem a za chvíli skočil znovu.
Macík: Ani my s Honzou Brabcem (motorkář z Macíkova týmu) netušili, že naplníme sály. Funguje to, že nemluvíme o sportu, ale o příběhu, který za tím stojí. Lidi to táhne, protože o Dakaru moc nevědí. Denně se dozvědí výsledky, ale co se během 12 hodin stalo v kabině, těžko zjistí. Ale zpět k penězům – s úspěchem přichází možnost se k nim dostat. Jenže už to není o tom, že jedete a máte logo sponzora na dveřích. Vy musíte pro partnera něco dělat, zaujmout. Vím, že marketingová práce je u mě 50 procent úspěchu.

Martin Macík objíždí česká města a líčí, jaké to je závodit na Dakaru. Kinosály...Martin Macík a Jan Brabec vyprávějí v kinech, jak jsou „Posedlí Dakarem“.
Martin Macík objíždí česká města a líčí, jaké to je závodit na Dakaru. Kinosály bývají plné.

Řekl bych, že v prezentaci je mezi vámi největší rozdíl, že?
Prokop: Je. Já byl zvyklý dělat sport. Začínal jsem v době, kdy tu byla klasická média – televize a novináři, kteří o mně psali na základě výsledků. Takže nejsem jako Martin exhibicionista, který umí skvěle sebeprezentaci. Já se tomu bráním a sám jsem nikdy nic nesdílel. Ani svůj soukromý život – i když je asi často zajímavý – nechci ukazovat.
Macík: To je správně. Já tam dávám hodně věcí, ale soukromí ne.
Prokop: Děláš to tak, jak se dnes má. Přijde startovní číslo, pohraješ si s tím, hezky odprezentuješ.
Macík: Jsme jiná generace, je mezi námi sedm let rozdíl, což je znát. Jsi stejně starý jako můj navigátor, žijeme spolu myšlenkově, máme stejné zájmy, ale sociální sítě vnímáme úplně jinak. Já už s Facebookem vyrůstal. Ale taky jsem přibrzdil. Na začátku jsem dělal marketing, strategii sám, teď už mám kolem sebe sedm lidí, kteří mi pomáhají. Kolidovalo mi to s tím, že jsem se nemohl soustředit na sport.

Stop švindlům! Dakar v nové lokalitě a s novými pravidly pomůže „chudým“
Je Dakar běh na dlouhou trať?
Prokop: Je, protože Dakar se musí odžít, musíte jako nováček zaplatit daň. Já tam přišel a nevěděl vůbec, která bije. Určité úseky jsem nemohl projet, nevěděl, jak se srovnat s tím, že jeden den je dobrý, pak přijde úplně blbý a zase naopak. Umět se povznést. Ve WRC, když se jeden den nepodaří, jedete domů, na Dakaru musíte makat dál, dílčí neúspěch neznamená nic. Teď mi Peterhansel vyprávěl, že v Arábii budou výsledky každý den skákat. Někdo ztratí dvě hodiny navigací, ale zítra to nažene. Poslední roky byl Dakar sprint. Ztratil jste půlhodiny a už jste nemohl vyhrát.
Macík: Žádný člověk si nemůže myslet, že když sem přijede poprvé, hned vyhraje. Když jsme pronajímali auto, všem jsme říkali: První rok dojeď, klidně poslední, ale osahej si to. Druhý zkus přidat, ať zjistíš, kde jsou tvé limity. A třetí ročník už budeš vědět, na čem jsi, a můžeš si dát konkrétní cíle.

Chtěli jste ho někdy vzdát?
Prokop: Ne. Ani loni, když jsem si zranil obě ruce a dojížděl v hrozných bolestech. Vystoupil jsem v cíli, klepal se, ale hlava byla tak pošahaná, že jsem chtěl pokračovat. Všichni kolem se mě ptali: Končíme? Já jen říkal: Dejte mi prášky, jede se dál. Kolem sebe vidíte desítky motorkářů, kteří jsou úplně v háji, ale stejně jedou.
Macík: S těmi motorkáři nesouhlasím, polovina vzdá, aniž musí. Ale je mezi nimi spousta amatérů, kteří neodhadnou síly. V kamionech je kolem čtvrté etapy doháníme. On jede, každou chvíli spadne a vy se modlíte, abyste byl co nejrychleji před ním, jinak se vám skutálí pod kola.
Prokop: Pak ale koukáte na Honzu Veselého, který jede se zlomenými žebry, protože chce vidět cíl.

Martin Macík na Rallye Dakar.Martin Macík na Rallye Dakar.
Martin Macík na loňském Dakaru

A ještě si motorku každý večer opravuje sám.
Macík: To je sadomasochismus. Já chci závodit, stejně jako Martin. On každý Dakar bude na ho... Ten letošní obzvlášť. Všichni budou mít problémy a vyhraje ten, kdo jich bude mít nejméně. Ale co zažijete na Dakaru, v normálním životě nemůžete – jak se střídá zklamání s nadšením.

„Když Sainz ví, jak se jmenujete, je to zadostiučinění, že jste nějakou čárku udělali.“

Martin Prokop

Rozumíte touze motorkářů?
Prokop: Rozumím. Ale blbé je to, že se míchají dva světy – sportovní a dobrodružství. Jako když na Everest lezou kluci typu Radka Jaroše, co to umějí, a pak lidi, kteří netuší, jen chtějí být nejvýš na světě. Ale musí se na jedné stezce potkat. Tady je to stejné. Oni ohrožují nás, protože jedeme za nimi a chceme je rychle předjet, my zase při předjíždění je. A letos to bude ještě větší průšvih, protože bude kratší den, takže se motorkáři budou posílat po třech, dojedete je dřív a větší skupinu. Ale chápu, že až budu mít v padesáti životní krizi, tak je Dakar jednou z věcí, jak se z ní dostat.

Není to samotné DNA Dakaru?
Prokop: Je! Mají tam být, ale není den, kdy byste nemusel kvůli nim řešit krizi. Jede před vámi kluk, který nereaguje na sentinel (výstražné znamení), protože jste desáté auto, které ho chce za hodinu předjet.
Macík: A co mu teprve nakydám já s náklaďákem. U hodně z nich se bije to, že na Dakar jedou závodit i za dobrodružstvím. Je na motorce úplně mrtvý, myslí si, že jede životní závod, přitom frčí 110. Já za ním přilétnu 140, vážím 10 tun a jedu na výhru v etapě. První je bezpečnost, zpomalím, ale blikne mi, že když to udělám, ztratím deset vteřin a u pěti šesti je to minuta. Ta může znamenat i dvě místa.
Prokop: Ostatní kluci jim to tam kolikrát pošlou drsně, ale já nechci ublížit. Je to sice sport, ale ten borec si pak chce doma sednout s dětmi a ne být přejetý bláznem, co spěchal do cíle.

Martin Prokop v 8. etapě Rallye Dakar.Martin Prokop a Jan Tománek v šesté etapě Dakaru
Martin Prokop na loňském Dakaru

Chytili jste pak někoho v bivaku pod krkem?
Prokop: Měl jsem spíš problémy s borci v autech, že mě stovky kilometrů nechtěli pustit. Ptám se: Cos blbnul? A on tvrdí, že vás neviděl, že si myslel, že jedete stejně rychle. To byste se po... Ale nic nevyřešíte, že mu dáte ránu. Ze špičky všichni vědí, že rychlejšímu je lepší uhnout. Za mnou nejčastěji létá Sainz, on má jeden den skvělý a druhý hrozný. Vím, že přiletí, nechám ho jet, protože za hodinu ho zase potkám někde zapíchnutého.
Macík: Když mě někdo, kdo startoval tři minuty za mnou, po 50 kilometrech dojede, je logické, že je rychlejší. Pustím ho, protože se zaháknu, vidím jeho stopu. Je třeba rychlejší, protože se dobře vyspal, má slinu. Neudržíte formu dva týdny, což je na Dakaru krásné, ale ví to jen špička. Od 10. místa dál je to hrůza, a když se dostanete mezi ně, nastane peklo. Troubíte, ale nic. Pak ho stejně předjedete a co chcete dělat? Hledat ho po bivaku. Pro mě jsou ovšem nejhorší buginy.
Prokop: A těch letos bude jako mravenců.
Macík: Sedí v nich rádoby závodníci, ale mají omezené rychlosti na 120. Brzdí vás, takže když nechtějí uhnout, pošlu jim to tam tak, že dostanou do kabiny tolik písku, že musí zastavit. Zní to drsně, ale že jede v bugině, je jeho volba, a že nemůže jet víc, ví od začátku.

5. místo z předloňska je nejlepším Macíkovým umístěním.

I Martin Prokop jednou v přípravě na Dakar závodil v kamionu.
Prokop: A už do toho nikdy nesednu. Bylo to neobratné, bolelo to. Myslím, že v této třídě je jen první pětka o sportu, u aut je to desítka patnáctka. Tam se jede na krev.

Jak je to s pomocí?
Macík: Martinovi bych zastavil, protože je to Čech. Ale že bych pomáhal někomu jinému ho vytahovat? Proč bych to dělal? Špička kamionů závodí. Ano, vznikají krásné příběhy, že někdo pomohl tomuhle, ovšem proč? Protože nemohl nic získat, tak udělal velké gesto. Když mi ovšem Martin řekne, že potřebuje dotáhnout 60 kilometrů na laně, tak nevím, jak to udělat.
Prokop: Přesně tak. Nám taky mimo Čechů nikdo nepomáhá a vy musíte respektovat výsledky.

Loni jste ovšem gestem fair play zaujal. Pomohl jste Francouzi Despresovi, kterého jste mohl v pořadí přeskočit.
Prokop: Když jsem stál vedle něj, drbal jsem si hlavu. Ale už jsem nedokázal být hajzlík, zařadit jedničku a jet. Klečel a prosil. Jeli o sedačku, kterou stejně nedostali.
Macík: Pomoc k ho...?
Prokop: Jo. Ale zastavovala mě spousta lidí a říkala, že je jim výsledek jedno, že je víc zasáhlo to gesto. Jsem rád, kdybych byl loni pátý, co bych tam dělal letos.

6. Prokopovo místo z loňska je mezi auty české maximum.

Byla řeč o střetu profesionálů a amatérů. Ale profíci se dělí na tovární týmy a vás soukromníky.
Prokop: Nemá smysl brečet, protože jsem si tu cestu vybral. Kdybych chtěl do továrny, asi bych se tam nějak nacpal. Šlo by to zaplatit. Dakar je ale jediná série, kde se to dá dělat v soukromých podmínkách a stačit továrnám. Jinde ne. Jít v rallye proti Hyundai, kde mají rozpočet několik miliard, je bláznovství. Každou součástku přehazujete, jestli to ještě zvládne. Byly to dva světy, které do sebe nezapadaly.
Macík: Já bych ale úplně nepodceňoval úroveň mého a Martinova týmu. Mají vysokou úroveň. Zásadní rozdíl je, že já ho řídím a zároveň řídím. To je nevýhoda.
Prokop: To je! Myslíš, že tovární jezdec řeší, jestli doprovodný kamion má mít ještě rok, nebo jestli potřebuje nové nářadí? Ne, řeší, jestli mu tato nálepka na kombinéze přinese víc než jiná či jestli má hezký design helmy. Vy ale musíte z peněz pořídit vše – koupit toaleťák na záchody, pozvat kluky na večeři.

A neberete to jako marný boj?
Prokop: Ne, jsem zvyklý. V rallye jsem stál vedle Loeba a věděl jsem, že je to nejlépe placený sportovec Francie. Že na start přiletěl v helikoptéře, sedl a jel. Stejně to beru teď. Já kluk z Jihlavy bojuji proti velkým frajerům, na které jsem koukal v televizi, jako Sainz a Alonso, a o to víc mě motivují. A když Sainz ví, jak se jmenujete, je to zadostiučinění, že jste v motorsportu nějakou čárku udělali.

[Jirka X]

A jedna moje otázka mimo soutěž:) BDP měl 5 aut ne? Dvě Jamalky jsou teď na Dakaru, jedno auto se přestavuje na forda a 4. se prodalo ADRII (kde tý je vůbec konec, stojí v garáži a padá na ní prah?) a 5. je doma a nesehnala nájemce? Má někdo nějaký zákulisní info?

[zemi8]

Já myslím, že 5 aut neměli. Ty 815 posloužily na Jamalky. Nejvíc měli 4 kusy. 3 Jamalky + 815. 815 se prodala Adrii, jedna Jamalka (modrá po Arturovi) už neexistuje a dělá se z ní Ford a dvě máme na Dakaru.
3

[mxmaki]

Podle mě byly jen 4. Původní 2 trambusy (MS a MK) z nichž byl jeden přestavěn na jamala a pak dva nově postavené jamaly.

[Jirka X]

díky moc, ještě sem zkopíruju vyjádření BDP ohledně A. Llovery

jistě jste zaregistrovali, že v týmu Gerarda de Rooye startuje i vozíčkář Albert Llovera z Andorry, který v našem týmu úspěšně absolvoval s tatrou rallye Dakar v letech 2017 a 2018. Někteří se ptáte, proč jsme si nechali Alberta utéct k jinému týmu. Není tomu tak, Albert neplánoval dál v závodění s kamionem pokračovat, ovšem loni na podzim přišla nabídka ze strany společnosti Iveco (Albert závodí v seriálu rallye s Fiatem Abbarth a ten patří do stejné „rodiny“ jako Iveco), která projevila zájem, aby se Albert objevil v závodním kamionu Iveco. Ve spolupráci s týmem Gerarda de Rooye se pak celý projekt uskutečnil. S Albertem jsme se před startem setkali a měli jsme možnost si popovídat. Velmi si chválil automatickou převodovku, která mu hodně šeří jeho velmi namáhané ruce, i podvozek iveca, ale na druhou stranu se mu tatra jeví motoricky lepší. A velkým vyznamenáním pro náš tým jsou jeho slova, že tým Iveco je sice velmi silný, ale není v něm tolik ta vřelá péče, kterou zažil u nás. Držíme Albertovi i nadále palce a gratulujeme k dnešnímu skvělému 12. místu.

Mimochodem A.Llovera jede opravdu pěkně, to jsem nečekal, ten automat mu asi vážně pomáhá... Ač ale chválí motor MKR (který v Jamalce je), tak s tím motorem nikdy nezajížděl tak pěkný výsledky jako teď s Ivecem..

[Tod2]

no komu jinému by měl automat pomoct víc, než Albertovi...

[laik]

Sledujete ty přenosy u Macíků? Rád bych se něco dověděl, ale nemám sílu na třičtvrtěhodinový estrády. Bylo tam něco zajímavýho?

[Lašty]

Radši bez komentáře.

[Milda]

Mám dotaz, Johny Ka JE KDO

[laik]

...livoda

[mc.imi]

Tož to je teda frajer.... A možná bude i libovej...

Napsat něco tak smutného svědčí o tom, že ten člověk musí být opravdu ubohý

[mirou]

... jo holt největší profíci... mě už to taky nebaví, to tady tímhle stylem rozebírat, ale ku..a ať už jdou s těmahle kecama hlavně tyhle lidi z Buggyry někam do pr.... !!! To jsou ubožáci že to nemá obdoby

[F40]

macík manuál, kamazy automat a co ten maz?

[filip 90]

Trambusy manuál, kapotovej MAZ automat.

[zemi8]

Radši bez komentáře.

můžeš mi prosím dát přímý odkaz kde tohle napsal?