A tak jsem se stal Liazákem
Napsal: čtv srp 23, 2012 10:29 am
Dobrý den všem,
Stránky sleduji už dlouho, a teď můž konečně i něčím přispět.
Kdysi dávno jezdil můj děda s Liazem, já si z toho pamatuju jen úryvky, kdy do kabiny mě museli vysadit, protože jsem nevylezl ani na první shod, a pamatuji si, že měla obrovské okno a já z něho viděl přes ploty do zahrádek a pořád tam něco syčelo. Je to víc jak 25let.
Dneska řeším stavbu domku, zbourání starého, terénní úpravy, přepravu dřeva a kdoví co ještě. No a tak jsem se před necelým rokem začal dívat po náklaďácích. Tatru jsem zavrhl pro spotřebu a většího počtu gum, a nelíbilo se mi jak jsou podseklé kvůli sjíždění. V3S, 148 jsem nechtěl. Zbyla mi jen Avia a Liaz. Avie ve slušným stavu byli dražší neš Liazky. A já chtěl nosič hákových kontejnerů. A už jsem se rozhodl, že Liazku vrátím domů, tak jako kdysi.
Projel se se po pár inzerátech, prohlédl si jak můžou vypadat zvrakované, pohýbané a vybydlené auta. Po pročtení internetu, kdy jsem zjistil že je to strašné auto co se pořád sere a je to hrozná vražda, a zjištění o platbách silniční daně jsem se zaměřil na rok výr. 90+ a nejlépe řadu 300. Nakonec jsem jednu třístovku objevil 300km od místa bydliště. Vyrazil jsem na obhlídku. Auto bylo trochu porezlé, ale motor naskočil, nekouřil, a převodovka řadila. Kabina byla celkem pěkná. Dohodli jsme se a já se vrátil domů. Druhý den jsem sehnal kamaráda aby mi jel zpátky s osobákem, vybral peníze.
Na místě nějaké formality a po hodině jsem si sedl za volant a vyrazil domů...
V náklaďáku jsem všudyvšeho jel jen párkrát a to s novým valníkovým Midlumem, což je skoro osobák, sedí, řadí, brzdí, hlučnost.. Nikdy jsem neřídil Liazku. Liazka je větší a brzo jsem zjistil že to nebude jak s Renckem. Vyrazil jsem od Karlových Varů na Znojmo. Převodovka je tam 10P80, ta s tím bílým přepínačem. Jde trošku z tuha a člověk se musí trochu naklánět, aby dosáhl. Instrukce jsem dostal řadit malou a přehazovat na velkou, pak zase malou další stupeň atd.. Stejně při podřazování z velké na malou po všech kvaltech. Silnice byla neobyčejně úzká, měl jsem co dělat abych se vešel s osobákem, a při vyhýbání nechytil struhu. Při brždění mi to mírně táhlo doleva. V kolejích zase plavalo. Na první zastávce se mi zdálo že jsem ujel tak 200km a byl jsem rád že jsem si vydechl. No, byl jsem sotva před Plzní, ani ne 50km. Aby to nebylo tak jednoduché, měl jsem vylágrovanou páčku na blikače, která nakonec vypadla a houpala se na drátku od klaksonu. Takže jsem se sotva naučil řadit, brzdit, do toho jsem si hlídal krajnice a obrubníky ve městě, a při každým odbočení hledal díru pro zapíchnutí páčky a vyhození blinkru. Za Plzní se začalo stmívat. Bral jsem to nejkratší cestou a tím i po malých silnicích. Musím říct, že někteří řidiči osobáků jsou kreténi. Jedou si a jedou, prostě to tam vpálí a starej se. No tak jsem si zavřel zrcátko o větve, ale místo jsem mu udělal. Tím že jsem neměl páčku na blinkry, jsem neměl ani dálková světla.. Naštěstí jsem se dostal na lepší silnici, kde mě obklíčili kamioňáci. Kdybych měl v autě CB to bych si asi něco poslechl. Oni mazali a já se snažil mezi něma abych je nebrzdil, no marně, oni měli každej třeba milion kilometrů a já v tom seděl dvě hodiny. Nakonec jsem našel zastávku, odbočil a kolonu pustil. To už jsem se blížil k Jindřichově Hradci, už jsem toho měl plný brejle, jel jsem přes lesy, kde byla úzká silnice lemovaná hlubokými příkopy, tak na dva osobáky. Zavřel jsem si opět zrcátko, začalo pršet, což naštěstí jsem si před odjezdem nasadil nové gumičky do stěřačů, ale už jsem neměl za jízdy jak zavřít okno u spolujezdce.. no u řidiče zas nebyla klička... takže jsem měl 9 očkoplochej klíč. Když jsem se s tím srovnal a pokračoval potkal jsem v kopci, v zatáčce chlápka se soupravou. Byl jsem rád že jsem jel dopředu, dozadu jsem měl jen jedno zrcátko a v místě bych se nevyhnul ani osobáku. Chlápek dojel kabinou až ke mě. To už jsem byl hodně na kraji. Byl to angličan, když jsem se mu lámaně snažl vysvětlit že řidim teprve 4 hodiny a ujel jsem v životě 100km, nějak nechápal, pak jsem rezignoval a česky jsem mu řekl že u mě je to v prdeli. Pokejval hlavou řekl cosi OK a stay, což jsem pokejaval že se ani nehnu. Nevim jak to udělal, ale sklopili jsme zrcátka a on mě objel na 1cm mezi autama a mazal. Já našel malou 3 a vydal se dál. To už mi šlo řazení celkem dobře. Palivoměr ukazoval pořád plnou, což jsem si vysvětloval tak, že to auto nežere, protože s tím jedu skoro pořád na volnoběh
)) (byl ohnutej plovák v nádrži, jak jsem jej doma později spravil, byla tam půlka z 200L). Za hradcem už jsem se s autem zžlil, zvykl si na brzdy, plavání a rozměr. Cestu už jsem znal, a jak jsem se objevil v Jemnici měl jsem vyhráno, to už by pro mě dojel i traktor. Vítězně jsem dojel po osmi hodinách jízdy do Znojma, ujel jsem 310km. Dvakrát jsem omylem najel na dálnici kde jsem asi neměl co dělat, ale brány jsem nepotkal, tak to asi bylo dobrý. Vypadl jsem z auta, po 4 odlezl domů, z ruk si umyl zbytky volantu. Hluk byl v autě na dobré úrovni, zvuk motoru je pěknej. Teplota držela kolem 80st. Nic nehučelo, nedrnčelo. To co mě vadilo by ten spínač na tu tlakovou houkačku vedle spojky. Když jsem z ní sundával nohu tak jsem o něj nesčetněkrát zavadil. A to třeba ve městě byla sranda když jsem projížděl kolem plnýho přechodu zatroubil.
A tak jsem se stal Liazákem.
Stránky sleduji už dlouho, a teď můž konečně i něčím přispět.
Kdysi dávno jezdil můj děda s Liazem, já si z toho pamatuju jen úryvky, kdy do kabiny mě museli vysadit, protože jsem nevylezl ani na první shod, a pamatuji si, že měla obrovské okno a já z něho viděl přes ploty do zahrádek a pořád tam něco syčelo. Je to víc jak 25let.
Dneska řeším stavbu domku, zbourání starého, terénní úpravy, přepravu dřeva a kdoví co ještě. No a tak jsem se před necelým rokem začal dívat po náklaďácích. Tatru jsem zavrhl pro spotřebu a většího počtu gum, a nelíbilo se mi jak jsou podseklé kvůli sjíždění. V3S, 148 jsem nechtěl. Zbyla mi jen Avia a Liaz. Avie ve slušným stavu byli dražší neš Liazky. A já chtěl nosič hákových kontejnerů. A už jsem se rozhodl, že Liazku vrátím domů, tak jako kdysi.
Projel se se po pár inzerátech, prohlédl si jak můžou vypadat zvrakované, pohýbané a vybydlené auta. Po pročtení internetu, kdy jsem zjistil že je to strašné auto co se pořád sere a je to hrozná vražda, a zjištění o platbách silniční daně jsem se zaměřil na rok výr. 90+ a nejlépe řadu 300. Nakonec jsem jednu třístovku objevil 300km od místa bydliště. Vyrazil jsem na obhlídku. Auto bylo trochu porezlé, ale motor naskočil, nekouřil, a převodovka řadila. Kabina byla celkem pěkná. Dohodli jsme se a já se vrátil domů. Druhý den jsem sehnal kamaráda aby mi jel zpátky s osobákem, vybral peníze.
Na místě nějaké formality a po hodině jsem si sedl za volant a vyrazil domů...
V náklaďáku jsem všudyvšeho jel jen párkrát a to s novým valníkovým Midlumem, což je skoro osobák, sedí, řadí, brzdí, hlučnost.. Nikdy jsem neřídil Liazku. Liazka je větší a brzo jsem zjistil že to nebude jak s Renckem. Vyrazil jsem od Karlových Varů na Znojmo. Převodovka je tam 10P80, ta s tím bílým přepínačem. Jde trošku z tuha a člověk se musí trochu naklánět, aby dosáhl. Instrukce jsem dostal řadit malou a přehazovat na velkou, pak zase malou další stupeň atd.. Stejně při podřazování z velké na malou po všech kvaltech. Silnice byla neobyčejně úzká, měl jsem co dělat abych se vešel s osobákem, a při vyhýbání nechytil struhu. Při brždění mi to mírně táhlo doleva. V kolejích zase plavalo. Na první zastávce se mi zdálo že jsem ujel tak 200km a byl jsem rád že jsem si vydechl. No, byl jsem sotva před Plzní, ani ne 50km. Aby to nebylo tak jednoduché, měl jsem vylágrovanou páčku na blikače, která nakonec vypadla a houpala se na drátku od klaksonu. Takže jsem se sotva naučil řadit, brzdit, do toho jsem si hlídal krajnice a obrubníky ve městě, a při každým odbočení hledal díru pro zapíchnutí páčky a vyhození blinkru. Za Plzní se začalo stmívat. Bral jsem to nejkratší cestou a tím i po malých silnicích. Musím říct, že někteří řidiči osobáků jsou kreténi. Jedou si a jedou, prostě to tam vpálí a starej se. No tak jsem si zavřel zrcátko o větve, ale místo jsem mu udělal. Tím že jsem neměl páčku na blinkry, jsem neměl ani dálková světla.. Naštěstí jsem se dostal na lepší silnici, kde mě obklíčili kamioňáci. Kdybych měl v autě CB to bych si asi něco poslechl. Oni mazali a já se snažil mezi něma abych je nebrzdil, no marně, oni měli každej třeba milion kilometrů a já v tom seděl dvě hodiny. Nakonec jsem našel zastávku, odbočil a kolonu pustil. To už jsem se blížil k Jindřichově Hradci, už jsem toho měl plný brejle, jel jsem přes lesy, kde byla úzká silnice lemovaná hlubokými příkopy, tak na dva osobáky. Zavřel jsem si opět zrcátko, začalo pršet, což naštěstí jsem si před odjezdem nasadil nové gumičky do stěřačů, ale už jsem neměl za jízdy jak zavřít okno u spolujezdce.. no u řidiče zas nebyla klička... takže jsem měl 9 očkoplochej klíč. Když jsem se s tím srovnal a pokračoval potkal jsem v kopci, v zatáčce chlápka se soupravou. Byl jsem rád že jsem jel dopředu, dozadu jsem měl jen jedno zrcátko a v místě bych se nevyhnul ani osobáku. Chlápek dojel kabinou až ke mě. To už jsem byl hodně na kraji. Byl to angličan, když jsem se mu lámaně snažl vysvětlit že řidim teprve 4 hodiny a ujel jsem v životě 100km, nějak nechápal, pak jsem rezignoval a česky jsem mu řekl že u mě je to v prdeli. Pokejval hlavou řekl cosi OK a stay, což jsem pokejaval že se ani nehnu. Nevim jak to udělal, ale sklopili jsme zrcátka a on mě objel na 1cm mezi autama a mazal. Já našel malou 3 a vydal se dál. To už mi šlo řazení celkem dobře. Palivoměr ukazoval pořád plnou, což jsem si vysvětloval tak, že to auto nežere, protože s tím jedu skoro pořád na volnoběh
)) (byl ohnutej plovák v nádrži, jak jsem jej doma později spravil, byla tam půlka z 200L). Za hradcem už jsem se s autem zžlil, zvykl si na brzdy, plavání a rozměr. Cestu už jsem znal, a jak jsem se objevil v Jemnici měl jsem vyhráno, to už by pro mě dojel i traktor. Vítězně jsem dojel po osmi hodinách jízdy do Znojma, ujel jsem 310km. Dvakrát jsem omylem najel na dálnici kde jsem asi neměl co dělat, ale brány jsem nepotkal, tak to asi bylo dobrý. Vypadl jsem z auta, po 4 odlezl domů, z ruk si umyl zbytky volantu. Hluk byl v autě na dobré úrovni, zvuk motoru je pěknej. Teplota držela kolem 80st. Nic nehučelo, nedrnčelo. To co mě vadilo by ten spínač na tu tlakovou houkačku vedle spojky. Když jsem z ní sundával nohu tak jsem o něj nesčetněkrát zavadil. A to třeba ve městě byla sranda když jsem projížděl kolem plnýho přechodu zatroubil.A tak jsem se stal Liazákem.
