Moderátoři: martin_100, Olda, -Ondra-, cuisine, Chomuťák, Pavel Bíteš, mili, Pavel Šebek
Liška, vlk a medvěd se baví o zaměstnání…
Liška: No, byla jsem zaměstnaná jako ostraha kurníku. Když druhý den ráno počítali slípky, tak mě hned vyhodili…
Vlk: To já hlídal stádo ovcí a prostě jsem se neudržel. Jak jich ráno našli pár roztrhaných, tak jsem měl padáka…
Medvěd na to: To já dělám už měsíc ve sběrně železa a je to tam skvělý.
Liška a vlk: Ve sběrně a už měsíc? Jak to tam vydržíš?
Medvěd: Železo nežeru, a cikány nikdo nepočítá.
Liška: No, byla jsem zaměstnaná jako ostraha kurníku. Když druhý den ráno počítali slípky, tak mě hned vyhodili…
Vlk: To já hlídal stádo ovcí a prostě jsem se neudržel. Jak jich ráno našli pár roztrhaných, tak jsem měl padáka…
Medvěd na to: To já dělám už měsíc ve sběrně železa a je to tam skvělý.
Liška a vlk: Ve sběrně a už měsíc? Jak to tam vydržíš?
Medvěd: Železo nežeru, a cikány nikdo nepočítá.
!LIAZ 4life!
- Matthew \8/
- buchta
- Příspěvky: 1427
- Registrován: sob led 30, 2010 12:10 am
- Bydliště: Cheb
re
V hospodě v Newcastlu sedí německý tirák a rýpe, jak jsou britští řidiči pomalí.
"Já naložím náklad v Hamburku, projedu Holandsko, Belgii, vyložím náklad v Newcastlu a do dvou dnů jsem zpátky v Hamburku."
Děda sedící u sousedního stolu povídá: "To já jsem za svejch mladejch let ráno naložil náklad v Newcastlu, dopoledne jsem ho vyložil v Hamburku a ještě jsem to stihl zpátky do Newcastlu na oběd."
"Vážně?", zarazí se Němec, "a co jste to řídil?"
Děda suše ucedí: "Bombardér."
"Já naložím náklad v Hamburku, projedu Holandsko, Belgii, vyložím náklad v Newcastlu a do dvou dnů jsem zpátky v Hamburku."
Děda sedící u sousedního stolu povídá: "To já jsem za svejch mladejch let ráno naložil náklad v Newcastlu, dopoledne jsem ho vyložil v Hamburku a ještě jsem to stihl zpátky do Newcastlu na oběd."
"Vážně?", zarazí se Němec, "a co jste to řídil?"
Děda suše ucedí: "Bombardér."
Když mi bylo pět, maminka mi řekla, že klíčem k životu je štěstí. Když jsem přišel do školy, zeptali se mě, co chci být, až vyrostu. Napsal jsem "šťastný". Řekli mi, že nerozumím zadání. Já jim řekl, že oni nerozumí životu.
Řidič kamionu je na cestách už několik týdnů, až už to nevydrží a zastaví u nevěstince. Vejde dovnitř a povídá: "Dejte mi jednoho buřta, pívo a tu nejhnusnější babu, co tady máte!" a položí na stůl 500eurovku. Bordelmáma se mrkne na bankovku a povídá: "Chlapče, za tohle u nás můžeš mít nádhernou, mladou a nadrženou kočičku a ještě ti přinese pořádnýho stejka..."
"Ale já nejsem nadrženej, mladá paní," povídá řidič, "jenom se mi už stejská po domově."
"Ale já nejsem nadrženej, mladá paní," povídá řidič, "jenom se mi už stejská po domově."
- zdenekjihlava
- Příspěvky: 1567
- Registrován: sob zář 04, 2010 10:53 am
- Bydliště: jihlava
Přesvědčivý herecký výkon
[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=RRFHsODH ... ture=share[/youtube]
[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=RRFHsODH ... ture=share[/youtube]
V kupé vlaku nás sedělo pět a na další zastávce k nám přistoupila mladistvě vypadající dáma s chlapcem, který jak se později ukázalo – nebyl syn, ale vnouček. S...pořádaně jsme oba dva pustili na místa, která i navzdory špinavým oknům umožňovala hezký výhled na ubíhající, takřka jarní krajinu.
Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.
,, Babí, co je to tam namalovaný?” Pro něj neznámý druh ,,smailika” ho zřejmě zaujal.
“Kde myslíš Kubíku?”
“No přece naproti nám, na stěně.” Ukazal chlapec na nestydatou malůvku. Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně.
“To je… to je…” přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. “To je přece dráček!” zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupe se opět uvolnila a všichni přitomní se vrátili ke svým myšlenkam.
Ne však chlapec.
“Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?” Babička, čelíc další zvídavé otázce,nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.
,,No ano, Kubíku, takovej co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?” Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.
“Hele babi a nepotřebuje ten dráček vocas?” Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.
“Tenhle dráček asi ne”, hlesla babička.
“To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,” mudroval vnouček.
“Tak tenhle ho nemá!” odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie.
Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.
“Babi a ty máš dráčka?” Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.
“Já už dráčky nepouštím,” odpověděla ta dobrá žena žalostně.
“Protože už dráčka nepotřebuješ!” triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii:
“Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?” To uz smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.
“Chováte se jako primitivové!” rozječela se na nás. “Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!” Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: “Jako dráček?”
Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřimněji.
“Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček,” soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila. Vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat.
Loučili se slovy, tak se mějte paní a ty taky draku….
Chlapec chvíli pozoroval okolní svět. Ten ho ale omrzel, a tak začal očima těkat po kupé, až ho na stěně zaujala sprejem vyvedená kresba, které jsme si my dospělí ani nevšimli. Na umakartovém podkladu se skvěl červený kosočtverec s čárkou uprostřed. K dokonalému provedení měl daleko, ale malba svůj účel splnila, protože každý bezpečně poznal, o co se jedná. Až na malého chlapce.
,, Babí, co je to tam namalovaný?” Pro něj neznámý druh ,,smailika” ho zřejmě zaujal.
“Kde myslíš Kubíku?”
“No přece naproti nám, na stěně.” Ukazal chlapec na nestydatou malůvku. Na čele jí vyskočila ustaraná vráska. I my ostatní zpozorněli a se špatně skrývanou škodolibostí vyčkávali, jak se ta dobrá žena se zapeklitou situací popere. Prala se statečně.
“To je… to je…” přemýšlela usilovně, čím ukojit vnoučkovu zvědavost, až ji osvítil duch svatý. “To je přece dráček!” zašvitořila s líbezným úsměvem a nás, škodolibce, obdařila vítězoslavným pohledem. Zdálo se, že trapas je zažehnán, atmosféra v kupe se opět uvolnila a všichni přitomní se vrátili ke svým myšlenkam.
Ne však chlapec.
“Jakej dráček, babi? Myslíš jako ten na pouštění?” Babička, čelíc další zvídavé otázce,nešťastně vzdychla a očima k nám vyslala signál SOS. Nikdo jí však záchranné lano nehodil.
,,No ano, Kubíku, takovej co ti udělal táta na podzim, pamatuješ?” Improvizovala statečně. Chlapec se zamyslel. Tak dráček, hmmm.
“Hele babi a nepotřebuje ten dráček vocas?” Dvěma spolucestujícím už cukaly koutky úst a paní začala rudnout.
“Tenhle dráček asi ne”, hlesla babička.
“To je divný, každej správnej dráček by si vocas zasloužil,” mudroval vnouček.
“Tak tenhle ho nemá!” odsekla mu babička. Očividně jí docházela trpělivost i fantazie.
Mladý se ale nedal a bezděčně utahoval šrouby.
“Babi a ty máš dráčka?” Babi polil pot a polovina kupé se odebrala na chodbu, odkud se ozývaly salvy dosud zadržovaného smíchu.
“Já už dráčky nepouštím,” odpověděla ta dobrá žena žalostně.
“Protože už dráčka nepotřebuješ!” triumfoval chlapeček a zbylé osazenstvo propuklo v řehot. Babička se blížila infarktu a vnouček dál bezelstně rozvíjel svou ďábelskou teorii:
“Ale když jsi ještě dráčka mívala, tak jsi vocas chtěla, ne?” To uz smíchy slzelo celé kupé i chodba před ním. Na nebohou ženu to ale bylo příliš a bouchly saze.
“Chováte se jako primitivové!” rozječela se na nás. “Čemu se smějete? Jak asi vypadám před tím klukem?!” Nenápadná studentka v brýlích, která seděla naproti, poprvé zvedla hlavu od své učebnice, a do nastalého ticha ke všeobecnému zděšení pravila: “Jako dráček?”
Žena sklapla čelist a chvíli na dívku konsternovaně hleděla. Pak ale pochopila význam sdělení i trapnost svého výstupu a začala se smát. Postupně se k ní přidali i ostatní cestující i s kloučkem, který sice nevěděl, čemu se směje, ale smál se o to upřimněji.
“Máte pravdu, chovala jsem se jako dráček,” soukala ze sebe ta žena, co jí bránice dovolila. Vlak zabrzdil v konečné stanici a lidé začali vystupovat.
Loučili se slovy, tak se mějte paní a ty taky draku….
- Matúš Sabo
- Zaklinač
- Příspěvky: 2428
- Registrován: úte úno 22, 2011 3:08 pm
- Bydliště: Bystre n/T
- Matthew \8/
- buchta
- Příspěvky: 1427
- Registrován: sob led 30, 2010 12:10 am
- Bydliště: Cheb
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 50 hostů