TRUCK-FORUM.cz

ak mne napadnulo toto téma, že tu není. Jsem zvědavý jak to bylo u Vás , stejných bláznů do ježdění . Kdo ve vás asi zapálil onen plamínek co se rozhořel?

Ve mně ho zapálil tatík,který ,ač vyučený strojař,se náhodou dostal do Vojenských staveb ,tam sice nastoupil do kanceláře,ale kvůli penězům si dodělal řidičák a začal si přivydělávat ježděním... No a od té doby ho to k volantu táhlo víc a víc,dnes už jezdí jen svátečně,ale nějak to přeskočilo i na mne,už od mala jsem se motal kolem náklaďáků a snil o tom že jednou budu taky jezdit,a jak vidno,stalo se

okolo mně jezdilo tolik strejdů, že jsem raději začal dělat něco jiného, ale předvojenčák jsem si raději udělal. Nakonec jsem na vojnu raději nešel, abych nemusel jezdit:) Pak jsem dělal všechno možný od manuála přes kancl, podnikání až jsem se dostal k tomu, že podnikám jako šofér. Žádný vzor jsem neměl, je to zkrátka fajn práce se vším co k tomu patří, takže zatím jezdím, ale jako zaměstnání v našich podmínkách bych to nikdy nedělal.

Díky za vaše řádky, vidím, že každý z nás nějak začínal a každého z nás dovedla jiná cestička k vášni jménem volant. Mne volant trefil už v době , kdy jsem ani nechodil. Narodil jsem se v 66 tém a už když se trochu uvolnila doba v 68 tak u nás na dvoře stál trambus a 138 tatra a otec se strýcem žili tím, že budou jezdit a podnikat. A tak jsem ve dvou seděl na blatníku a fotil se v otcově náručí. Ta fotka je někde v albu dodnes. A od té doby vždy i v dobách dalších stála nějaká dodávka v podobě Nysy, Žuku. Nebo nákladní Robur či ventra stály u nás na dvoře. Nejhezčí prázdniny byli ty kdy jsem jezdil s tátou v trambusu a seděl ,či spíše stál za ním opřený či ležící na motoru. Já vlastně od mala chtěl jezdit. Chtěl jsem ,aby byl rád , že to zvládám a kráčím v těch stopách. On však říkal, že je to zaprodaný život, ale stejně když jsem o nějakou desítku let v 89 tém dovezl Robura a začal s ním stěhovat lidi, když jsem o rok později dovezl předchůdce liazky tedy MTV 5 tak se mnou, či spíše hlavně on na ulici před domem měnil listové pero. Když jsem rozjížděl podnikání pořádně a dovezl první své Volvo F 12 a pak FH jel občas se mnou na výlet a zachraňoval i mé chybky. Tak dnes doufám , že třeba chvíli byl i pyšný. Dnes mi došlo , že jeho rady byly k nezaplacení a kolikrát mi pomohly a uchránili před průserem. Takže mi to měli v rodině , to mne k tomu dovedlo. Dnes si uvědomuji co vše mi dal do vínku ve vztahu k řízení, kromě toho co do života jsem si mohl vzít. Takže každý poděkujme těm , kteří nám ukázali jak na to. Tyto řádky jsem předevčírem chtěl psát a doufal jsem , že tak jako četl předchozí mé řádky tu na foru, že si je přečte. Bohužel v těchto dnech mi odchází na cestu , z které cesta zpět vede jen přes naše srdce.

Těším se na Vaše řádky , v nichž s vzpomenete na to , kdo vás mezi blázny nasměřoval.

Já se k tomu dostal sám...
Na učnáku jsem si dělal řidičák, při škole jsem chodil do pekáren na brigádu. Pak jsem tam zůstal a bylo to...
Pak C, tlačil jsem se na velký, do toho jezdím u hasičů

Tak nějak jsem smířenej s tím, že s tou kulatou lopatou zemřu

Môj otec pracoval na železnici na skládke štrkov, tam sa navážali štrky a kamene tatrami, vtedy ešte 148. Pár krát ma posadil otec do tatry, aby som sa povozil, to som bol ešte veľmi malý, asi 7-8 rokov. Z kabíny som na cestu nevidel, videl som len oblohu. Boli tam aj lanové bágre, buldozéry, rušne. Tak nejako mi to všetko prirástlo k srdcu a asi od druhej, alebo tretej triedy na ZŠ som chcel byť šoférom, kombajnistom, alebo bágristom. Vyhrala to šoférčina. Začal som na Avii, chvíľu Tatra 148, potom Liaz 110, ďalej Iveco eurostar, eurotech, Mercedes atego, actros, no a nakoniec autobus. Z najbližšej rodiny sa šoférčine nevenuje nikto.

děda,jezdil táta jezdil, tak jsem v 1969 začal taky. nákladáky,autobusy, no a pak 32 let na autojeřábech.
a, ted? užívám důchodu.

Já chtěl jezdit už od mala. Velký auta mě vždycky táhli. Od mala jsem rajtoval u souseda co byl soukromý zemědělec na všech možných samohybech od kolečka po kombajn. V 18ti jsem začal na dodávce vnitro, pak ven, mix na beton, vnitro s velkým, MKD a teď dispečer. Nejvíc mě naučil soused, víc než vlastní táta ( couvat, vyhrabat se ze zapadnutí, údržbu a vlastně skoro vše ).