Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

[peter gasparovic]

M.Z - jojo mas pravdu, tiez som mohol trubit ale nicomu by to nepomohlo, sofera by to akurat stresovalo a vse by trvalo podstatne dlhsie... Takto to bolo vyriesene za chvilu, litovec bol spokojny a ja som mal aspon dobry pocit a snad az nieco zvrtam ja, najde sa niekto kto mi pomoze...

[romus145]

toto je řidič a né jak drtivá většina co sedí v autě pupek na volantu a chytří jak radia. Takový lidi co by nepomohli jen z důvodu, že je to buď polák, rumum, bulhar bych kopal. Na silnici jsou si všichni rovni.

[peter gasparovic]

Ako pisem, bud som mohol trubit alebo pomoct... Druha volba mi prisla lepsia tak som siel pomoct. A ci je to polak nebo tatar, pomahal som prekladat uz X krat, predsa len jazykova bariera je na pytel, tak je dobre ked vam v cudzom svete niekto rozumie.. Alebo hovori podobnym jazykom... A priatelka hovori ze by som mal mysliet pozitivne a nebyt furt nasrany tak sa snazim zmenit aj myslenie a zbytocne nestresovat seba ani ludi kolo seba...

[Krocan]

[Milan Černý]

Gratulace, všichni jsme v tom spolua proč si dělat dusna navzájem. Snad se řady těch slušných a rozumných a hlavně kolegů rozrostou. Díky za něj i za nás ostatní. m

[sof]

.

[Krocan]

AMEN

[mirazapletal]

mě se líbila kdysi reklama, kdy nějakej frajer troubil na holku co před ním nemohla nastartovat, ta vystoupila, došla k němu, naklonila se a říká: Mohl by jste mi to jít nastartovat? Já Vám zatím ten klaxon podržím Nooo asi buych mu šel taky ukázat, podle mě by se tam stočit mělo dát, buď bych mu ukázal zpátky a nebo ukázal jak se tam vytočí A s tím novým autem... naprosto chápu že v těhle nových vehiiklech je občas opravdu problém dát třeba zpátečku, onehdá sem v tom novém renautu musel vytáhnout tu bychli s návodem a hooodně listovat

[Tom-Oaza]

to ja kdysi jak sem jezdil autoskolu a zakovi to trebas zdechlo a nekdo na nas zacal troubit,tak sem zabrzdil a vylez ven se ho zeptat co se prihodilo

[Milan Černý]

Tak uplynulý a tento víkend za volantem busů a plno zážitků. Jednou jak jsem učil mladíka vytírat, příště Oasa a já a do třetice dvě hodiny modliteb za zády , po dnešku snad znám všechny. takže snad zítra . Už zase skáču od volantu k volantu. Tedy pokud zajímá. Milda

[mates]

řekl bych že jo

[Milan Černý]

Tak začneme tím nejzajímavějším.


Je páteční podvečer a já se chystám na sobotní cestování s lidmi za zády. Mám jet s tanečním kroužkem na soutěž. Zvoní telefon a tam majitel autobusů. ,, potřeboval bych , aby jsi spíše jel na Hostýn. Jeden zákazník chce autobus s mikrofonem a tak by mercedes jel ty tanečnice.,, No bráním se a nabízím přemontování mikrofonu. Neumím si představit to šplhání s Oasou do 4,5 kilometrů dlouhého kopce směřujícího na vrch Hostýn. Jako,bych tušil problém. S Oasou je vždy v kopci problém. Alespoň s tou naší. Podařilo se mi , obětoval jsem rádio a mikrofon a tak mi má trasa zůstává i s nějakou tou minutou strávenou hledáním sportovní haly nacházející se v Kunštátě. Ne a ne ji najít. Vždy vskočí Boskovice . Nakonec odhaduji, že ta největší střecha vedle školy by mohla být můj cíl.

Sobotní ráno s úderem sedmé hodiny nabírám na palubu mé parní lokomotivy první dívky s vlasy spletenýma do copánků. Vlasy se tam spíše dají předpokládat, neboť jsou samá gumička. Autobus je plný mláďátek školou povinných, které doprovází 20 ti letá dcera trenérky. Tak to si užiji , už minule projevila svou dávku odpovědnosti za ty malé žáby. Vyrážím , dveře zavřeny dívky ještě v klidu , Oasa už má zahřátou převodovku a tak i trojka tam krásně sedá. Před malým Hradiskem přichází první stoupání a se stoupajícími vrstevnicemi stoupá i ručička ukazatele. Ptám se spolucestujícího garážmistra , zda zapnul ventilátor topení v ložnici. Prý ne. Škoda tím si občas v kopcích pomáháme. Ručička se dotýká stovky, ale dle informací předchozího majitele se nic neděje, neboť , když to měřili přesným teploměrem , tak je to o deset míň. Sláva dostávám se na rovinu a tak si oasa vydechuje , blížící se táhlé klesání mne zbavuje starosti o teplotu, ale abych nebyl v klidu přichází soustředění se na jízdu dolů, tedy další bolest Oasy, neboť pokud nejde retardér tak brzdy jsou tu jen na ozdobu a tak to znamená pomalu do kopce a ještě pomaleji z kopce dolů a držet to hezky přes nižší z osmi kvaltů. Obzvláště pokud dole je zatáčka, neboť i výška dělá své a přece jen v dnešní době i dívky jsou hmotnější, než bývaly za mých dětských let. Cesta celkem ubýhá , blíží se však další stoupání před Kunštátem. Šplhám a se mnou i teplota. V polovině kopce už zase vidím číslo sto. OK - mínus deset. S každým metrem však i dílek za dílkem přibývají. Pod vrcholem už expanska bez víčka, aby to netlakovalo , se mění v komínek parní lokomotivy. Připadám si jak blbec . Co si asi myslí ti za mnou. Sláva kopec jsem pokořil a nyní už jen najít halu. Kráčející chodec mne ujistí, že odhad na mapě byl správný a tak mířím dle jeho rady ke křižovatce a odbočuji do leva. Zde nechám vystoupit dívenky. Jsou krásně kudrnaté a s rozpuštěnými vlasy vystupují. PŘEMÝŠLÍM KDE SKONČILI ONY GUMIČKY. No nyní není čas se tím zabývat a tak zavírám a po stuo metrech se stáčím dle rady dobrého muže do ulice , která mne dovede na parkoviště u fotbalového hřiště. Už stočení je na milimetry, díky osobním autům, pro jejichž majitele nějaká pravidla o pěti metrech ve vztahu ke křižovatce , jsou jen pohádkou. Daří se bez ztráty barvy a kytičky. Super parkoviště tu je , jenomže jeden osobák tam , další tady , bez ladu a skladu. není kde zaparkovat, není se kde otočit. A tak pomaličku vzad , couvám a couvám , těch 200 metrů, ještě to stočit v té prokleté, osobákyy zablokované křižovatce. Daří se. Jsem venku a nějaký mužík z rodu domorodců, oděný do oranžové vesty na mne mává. Otevírám. ,, Zaparkovat můžete na náměstí na trávě , ale musím tam s vámi, natáhnul jsem tam pásku , tak ji oddělám.,, Ok dávám se vést. Super páska mizí. Tráva je taky super. Domorodcům nevěřím a tak musí ještě strpět mé zdržení, než si trávu prošlapu a propátrám. Nebylo by to poprvé co by v trávě mohla být past v podobě jímky , skrytého pařezu či železa. Trefa pařez tu je a pěkný. takže na něj pozor. Jsem na místě, drny zatím drží , takže ani zahrábnutí jsem nepocítil. Po hodině nás tu stojí deset, ale Oasa je nejzajímavějším exponátem. Po obědě se vydávám na procházku k jeskyním . Potřebuji ulovit turistickou známku. Při zpáteční cestě mne zastihuje průtrž mračen . To mám za ten odmítnutý výlet na poutní místo Hostýn. Sotva se jako zmoklá slepice přiblížím k autobusu vychází slunce. Věci kroutím a dává m sušit a zabalený do deky se vydávám do říše snů stočený na jednom dvousedadle s nohama nataženýma přes uličku na další dvosedadlo. V zadní části je totiž WC a vedle něj jen trojsedadlo. Ještě jsem zapomněl na ony gumičky. Ty jsou všude, po podlaze , sedadlech , na ledničce. Jsem nas..... , neboť ani vysavač je nevezme , to už znám. Zde je jediné řešení- pěkně na čtyři a sbírat a sbírat. Rozhoduji se , že už ne , tentokrát nevystoupí dokud si to neuklidí. Vím, bude to náraz do zdi s vedoucí kroužku, ale ráno tu bylo uklizeno a zabralo to dvě hodiny a mláděž je už fakt po dvaceti letech demokracie potřeba vychovávat a tak kdo , když ne já a kdy , když ne dnes. Cesta zpět je ještě výživnější. I ten na hoře mi cestu zpestří pomocí stromu a vedoucí svou nezodpovědností. cesta zpět zítra. Tedy pokud to chcete číst.

[mates]

neptej se a piš. sem, zvědavej, jestli sebrali ty gumičky

[lubossss]

Jo sebraly, ale až na ně vytáhl obušek

[M.Z.]

Mě spíše zaráží, jaké vraky onen majitel autobusů provozuje.
Asi raději zaplatí balík za odtah, než si nechat spravit motor.