Moderátoři: martin_100, Olda, -Ondra-, cuisine, Chomuťák, Pavel Bíteš, mili, Pavel Šebek
nedávno jsem tam jel kolem a pokutovali na obou stranách všechny co tam stáli.
Naposledy upravil(a) Johnny_P dne pát lis 20, 2015 9:25 am, celkem upraveno 1 x.
Scania R streamline Topline E6 (2015) + plachta Krone(2015) lowdeck
Mými životními vzory jsou Kentán z Montargi, Bender a Homer Simpson
Mými životními vzory jsou Kentán z Montargi, Bender a Homer Simpson
-
peter gasparovic
- Příspěvky: 4515
- Registrován: stř lis 05, 2008 10:50 pm
-
Milan Černý
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
-
Milan Černý
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
Tak copak si dáme dnes. Pokusím se jednu smutně veselou.
Aneb jak společník nosil naftu jinam.
Pokud si já vyberu někoho za společníka tak to stojí za to. Začalo to kdysi jeho dlouho dlouho dlouho dobým učením jak jezdit, jak couvat, jak s papíry, jak být zodpovědný. Čas běžel a tak jsme dospěli ke stavu , že během kalendářního roku se mu podařilo vyprodukovat jen jednu škodnou událost ať už na nákladu nebo autě. To byl úspěch, ono dostat se z jedné události za měsíc na jednoroční je úspěch. V dobách začátků, ale i prostředků by mne nenapadnulo, že někdo je schopen vytunelovat vlastní nafta z vlastní nádrže. Mému šikulkovi se to díky mé důvěře dařilo krásné čtyři roky. Před oním obdobím než našel zlatou žílu vždy remcal nad výší svého platu, byť měl vše na pásce a i přes skutečnost, že mé sobotní jízdy , tedy výdělek z nich šel na jeho výplatu vzhledem k jeho schopnosti . A tak čtyři roky byl klid. Pak přišlo období a já se ženou jsme doma jásali nad tím, že jsme se zbavili leasingu a stále máme naši střechu nad hlavou. A mělo to tak i zůstat, neboť čistou směnku , kam by můj byt jen vepsali nám vrátili. Mělo přijít období lepších časů. S ohledem na výši lesingu ve výši tří desítek tisícikorun to tak mělo být. Ale jak to v životě bývá člověk míní a jiní lidé mění. Sotva jsme doplatili lesing započal šikulka s destrukcí v podobě ponížení výkonu najetých kilometrů. Hájil se tím, že dispečer na tom má svůj podíl. Jeden svaloval vinu na druhého. A nejděte skutečnou objektivní pravdu. A tak uběhnul rok a na účtu žádných 12x30 tisíc nezůstalo. Vysvětlení auto žere víc. Ano skutečně žralo zase s rokem víc. A to výkon poklesnul o čtvrtinu. No ono je lepší v kabině hajat a koukat na televizi , když máte za sebou osla co zruší stavebku a dosype. A tak to běželo ještě nějaký čas.
Každý čas se však jednou naplní a tak i časy šikulkovi měli skončit. V momentě ve kterém jsme začali tankovat bez něj a nádrže začali pečetit se stal zázrak. Zřejmně oním skutkem se něco stalo kouzelného s motorem, neboť spotřeba odpovídala období před čtyřmi léty. Rázem nám došlo, proč vždy do týdne zmizela ocejchovaná měrka na nádrže, proč stále tankoval do plna 1200 litrů. Vysvětlit nedokázal nic. Jen hleděl a hleděl když jsme před něj začali sázet cifry, které narostly do výšin statisícových. Prostě někomu je málo mít svůj tahač , svou práci a být svým pánem. Lepší je odtáhnout si 6 litrů na každých 100km. Po tom co jsme zepečetili nádrže začalo i období stesků nad výší jeho výplaty , opět jsem slýchal věty:,, Zabalíme to a půjdem na pracák.,, Až jednou spadnula klec. po tom co vypustil zase onu pitomost ze svých úst jsem s ním souhlasil, že je čas skončit . A tak došel konec a muselo dojít i na prodej auta. Bylo zřejmé , že nebude schopen to zrealizovat a tak rozhození sítí na prodej auta do zahraničí zůstalo na mně. Celkem se zdařilo neboť během týdne došlo na dohodu mezi mnou a kupcem z Dubaje. To obchodování byl rovněž zážitek, ale musím podotknout, že i češi jsme zřejmě ještě lepší vydřiduši, neboť čeští zájemci to se mnou zkoušeli stále na poloviční ceně proti cizinci.
Poučení pro ostatní, pokud máte společníka, který vložil stejnou částku, nevěřte , že není schopen dovést vlastní firmu ke konci. Najdou se tací jež jsou a ještě jsou spokojení. Takže pokud by jste někdo chtěli mohu doporučit. Dnes brázdí cesty za volantem už pouze jako zaměstnanec. Konečně poznává co to je mít každý týden jiné auto.
Aneb jak společník nosil naftu jinam.
Pokud si já vyberu někoho za společníka tak to stojí za to. Začalo to kdysi jeho dlouho dlouho dlouho dobým učením jak jezdit, jak couvat, jak s papíry, jak být zodpovědný. Čas běžel a tak jsme dospěli ke stavu , že během kalendářního roku se mu podařilo vyprodukovat jen jednu škodnou událost ať už na nákladu nebo autě. To byl úspěch, ono dostat se z jedné události za měsíc na jednoroční je úspěch. V dobách začátků, ale i prostředků by mne nenapadnulo, že někdo je schopen vytunelovat vlastní nafta z vlastní nádrže. Mému šikulkovi se to díky mé důvěře dařilo krásné čtyři roky. Před oním obdobím než našel zlatou žílu vždy remcal nad výší svého platu, byť měl vše na pásce a i přes skutečnost, že mé sobotní jízdy , tedy výdělek z nich šel na jeho výplatu vzhledem k jeho schopnosti . A tak čtyři roky byl klid. Pak přišlo období a já se ženou jsme doma jásali nad tím, že jsme se zbavili leasingu a stále máme naši střechu nad hlavou. A mělo to tak i zůstat, neboť čistou směnku , kam by můj byt jen vepsali nám vrátili. Mělo přijít období lepších časů. S ohledem na výši lesingu ve výši tří desítek tisícikorun to tak mělo být. Ale jak to v životě bývá člověk míní a jiní lidé mění. Sotva jsme doplatili lesing započal šikulka s destrukcí v podobě ponížení výkonu najetých kilometrů. Hájil se tím, že dispečer na tom má svůj podíl. Jeden svaloval vinu na druhého. A nejděte skutečnou objektivní pravdu. A tak uběhnul rok a na účtu žádných 12x30 tisíc nezůstalo. Vysvětlení auto žere víc. Ano skutečně žralo zase s rokem víc. A to výkon poklesnul o čtvrtinu. No ono je lepší v kabině hajat a koukat na televizi , když máte za sebou osla co zruší stavebku a dosype. A tak to běželo ještě nějaký čas.
Každý čas se však jednou naplní a tak i časy šikulkovi měli skončit. V momentě ve kterém jsme začali tankovat bez něj a nádrže začali pečetit se stal zázrak. Zřejmně oním skutkem se něco stalo kouzelného s motorem, neboť spotřeba odpovídala období před čtyřmi léty. Rázem nám došlo, proč vždy do týdne zmizela ocejchovaná měrka na nádrže, proč stále tankoval do plna 1200 litrů. Vysvětlit nedokázal nic. Jen hleděl a hleděl když jsme před něj začali sázet cifry, které narostly do výšin statisícových. Prostě někomu je málo mít svůj tahač , svou práci a být svým pánem. Lepší je odtáhnout si 6 litrů na každých 100km. Po tom co jsme zepečetili nádrže začalo i období stesků nad výší jeho výplaty , opět jsem slýchal věty:,, Zabalíme to a půjdem na pracák.,, Až jednou spadnula klec. po tom co vypustil zase onu pitomost ze svých úst jsem s ním souhlasil, že je čas skončit . A tak došel konec a muselo dojít i na prodej auta. Bylo zřejmé , že nebude schopen to zrealizovat a tak rozhození sítí na prodej auta do zahraničí zůstalo na mně. Celkem se zdařilo neboť během týdne došlo na dohodu mezi mnou a kupcem z Dubaje. To obchodování byl rovněž zážitek, ale musím podotknout, že i češi jsme zřejmě ještě lepší vydřiduši, neboť čeští zájemci to se mnou zkoušeli stále na poloviční ceně proti cizinci.
Poučení pro ostatní, pokud máte společníka, který vložil stejnou částku, nevěřte , že není schopen dovést vlastní firmu ke konci. Najdou se tací jež jsou a ještě jsou spokojení. Takže pokud by jste někdo chtěli mohu doporučit. Dnes brázdí cesty za volantem už pouze jako zaměstnanec. Konečně poznává co to je mít každý týden jiné auto.
MILDATRUCK
-
Milan Černý
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
Prodej auta.
Díky šikulovi nadešel tedy čas poslat do světa svou lásku, svůj druhý domov, své útočiště. Pro šikulku to auto neznamenalo nic, já poznal pocity jaké asi měli soukromí zemědělci když jim koně odváděli do družstevního. Ale jak to začalo? Hned po zadání inzerátu a rozhození sítí po známých se ozvalo pár zájemců z 'CR. Byl jsem rád než vyplavalo na povrch, že se většinou jednalo o různé autobazary. S těmi to bylo nejzajímavější. Vždy spousty řečí a nabídek , ale jak došlo na cenu nejraději by si auto, které mělo měsíc po technické a jen z něj vysedl řidič odvezli za darmo a k tomu by si dali mou poklonu a poděkování. A tak jsem většinou po jejich nabídce končil rozhovor větou a konstatováním:,,Vážený to raději do toho auta vlezu a rozstřelím ho o skálu a alespoň z toho budu mít video a zážitek.,, Mezi zájemci , těmi vážnými byl jeden asiat a dva arabové. Tam byl opravdu vidět zájem. Podotýkám , že to bylo ještě před jejich hromadným příchodem k nám. Jeden dojel hned nejbližší víkend . Tomu jsem tedy nerozumněl ani slovo, avšak ve svém mercedesu si dovezl i překladatele.
A tak sraz na benzince a hurá k našemu autu. Já řekl cenu oni pokývali hlavou a obešli jej do kola. Ani motor neběžel. A pak , že jestli bych mohl vyjet zpod návěsu , aby viděli rám. OK vyjel jsem , pokývali hlavou a napsali mnou požadovanou cifru na papír. Nabízím jim ještě projetí, nechtějí, jen poslouchají motor. Čekám než si prohlédnou kabinu, jen mé papuče pod pedály je přesvědčují , že asi není třeba. Ukazují stejnou cifru a že prý OK. Kývu hlavou , že tedy OK. Dochází mi co jsem právě spáchal. Lesknou se mi oči, dochází mi , že tohle je opravdu konec mé lásky v naší firmě a že ji fakt posílám do cizího prostředí. Dále si vyměňujeme adresy firem a opisujeme iniciály kam miláček pojede. Ještě chtějí zda by nebylo možné miláčka dopravit po vlastní ose do Antverp na následné nalodění. Já jet nemohu a poslat tam šikulku, tak tam nedojede a nevrátí se ani on ani finance. To je to co mne napadá a tak tedy kývu hlavou zleva do prava na znamení , že to ne. Musejí si sehnat odvoz sami. Ještě jim vyběhám celnici a šikulku pověřím sehnat a zajistit číslo EORY. Zase chyba , neboť peníze máme hned za dva dny na účtu a šikulka týden bojuje se sehnáním čísla EORY. Aspoň to tvrdil do doby než jsem se za číslem vydal já a do půl hodiny po návštěvě úřadu jsem jej znal. Za týden mne čeká loučení. Je neděle , v pondělí si přijedou přepravníkem pro naše Volvo. Zbývá poslední možnost se rozloučit. Projíždím bránou závodu , kde zatím náš mazlík parkuje. I vrátný mne nepoznává. ,, Co Vám je jste nějaký špatný.,, V letu mu vysvětluji, že se jdu na posled projet s mazlíkem. Zastavuji osobák opodál , lezu ven a jemi šoufl. Polovička vidí že jsem KO. Dávám jí foťák na pár posledních záběrů. Otáčím klíčkem a motor naskakuje. Třesou se mi ruce. Kabina už je poloprázdná, plyšáci leží v pračce, mapy v polïčce ve skříni v garáži. Rozjíždím se , tak posledních pár kilometrů a zpět na plac. Sedím za volantem a lesknou se mi oči. Polovička na mne mává ať jdu ven. Tak naposledy zavřít dveře, před tím nalepit na čelní okno lodní lístek. Poslední poplácání po oblině a raději fakt jet jinam.
Uběhnul už nějaký pátek a vždy když jedu z Tesca a blížím se ke kruháči mám nutkání jet rovně, tam kde jsme parkovali. Občas se přistihnu při myšlence , že tam náš kamion stojí i když vím že nestojí. I o tomto je snad ježdění a život nás bláznů, kteří mají v srdcích velká auta a maličké ženy. Zimu snad nějak přečkám a uvidíme co přinese ježíšek, nebo spíše jaro. Zatím se hold musím spokojit se zeleným volantem Tatry a volanty autobusů.
Vám kolegové , kteří točíte volantem sami na sebe přeji, aby tyhle chvíle bolesti byli pokud možno vykoupeny chvílemi štěstí , když si jdete či půjdete pro novější přírůstek .
Díky šikulovi nadešel tedy čas poslat do světa svou lásku, svůj druhý domov, své útočiště. Pro šikulku to auto neznamenalo nic, já poznal pocity jaké asi měli soukromí zemědělci když jim koně odváděli do družstevního. Ale jak to začalo? Hned po zadání inzerátu a rozhození sítí po známých se ozvalo pár zájemců z 'CR. Byl jsem rád než vyplavalo na povrch, že se většinou jednalo o různé autobazary. S těmi to bylo nejzajímavější. Vždy spousty řečí a nabídek , ale jak došlo na cenu nejraději by si auto, které mělo měsíc po technické a jen z něj vysedl řidič odvezli za darmo a k tomu by si dali mou poklonu a poděkování. A tak jsem většinou po jejich nabídce končil rozhovor větou a konstatováním:,,Vážený to raději do toho auta vlezu a rozstřelím ho o skálu a alespoň z toho budu mít video a zážitek.,, Mezi zájemci , těmi vážnými byl jeden asiat a dva arabové. Tam byl opravdu vidět zájem. Podotýkám , že to bylo ještě před jejich hromadným příchodem k nám. Jeden dojel hned nejbližší víkend . Tomu jsem tedy nerozumněl ani slovo, avšak ve svém mercedesu si dovezl i překladatele.
A tak sraz na benzince a hurá k našemu autu. Já řekl cenu oni pokývali hlavou a obešli jej do kola. Ani motor neběžel. A pak , že jestli bych mohl vyjet zpod návěsu , aby viděli rám. OK vyjel jsem , pokývali hlavou a napsali mnou požadovanou cifru na papír. Nabízím jim ještě projetí, nechtějí, jen poslouchají motor. Čekám než si prohlédnou kabinu, jen mé papuče pod pedály je přesvědčují , že asi není třeba. Ukazují stejnou cifru a že prý OK. Kývu hlavou , že tedy OK. Dochází mi co jsem právě spáchal. Lesknou se mi oči, dochází mi , že tohle je opravdu konec mé lásky v naší firmě a že ji fakt posílám do cizího prostředí. Dále si vyměňujeme adresy firem a opisujeme iniciály kam miláček pojede. Ještě chtějí zda by nebylo možné miláčka dopravit po vlastní ose do Antverp na následné nalodění. Já jet nemohu a poslat tam šikulku, tak tam nedojede a nevrátí se ani on ani finance. To je to co mne napadá a tak tedy kývu hlavou zleva do prava na znamení , že to ne. Musejí si sehnat odvoz sami. Ještě jim vyběhám celnici a šikulku pověřím sehnat a zajistit číslo EORY. Zase chyba , neboť peníze máme hned za dva dny na účtu a šikulka týden bojuje se sehnáním čísla EORY. Aspoň to tvrdil do doby než jsem se za číslem vydal já a do půl hodiny po návštěvě úřadu jsem jej znal. Za týden mne čeká loučení. Je neděle , v pondělí si přijedou přepravníkem pro naše Volvo. Zbývá poslední možnost se rozloučit. Projíždím bránou závodu , kde zatím náš mazlík parkuje. I vrátný mne nepoznává. ,, Co Vám je jste nějaký špatný.,, V letu mu vysvětluji, že se jdu na posled projet s mazlíkem. Zastavuji osobák opodál , lezu ven a jemi šoufl. Polovička vidí že jsem KO. Dávám jí foťák na pár posledních záběrů. Otáčím klíčkem a motor naskakuje. Třesou se mi ruce. Kabina už je poloprázdná, plyšáci leží v pračce, mapy v polïčce ve skříni v garáži. Rozjíždím se , tak posledních pár kilometrů a zpět na plac. Sedím za volantem a lesknou se mi oči. Polovička na mne mává ať jdu ven. Tak naposledy zavřít dveře, před tím nalepit na čelní okno lodní lístek. Poslední poplácání po oblině a raději fakt jet jinam.
Uběhnul už nějaký pátek a vždy když jedu z Tesca a blížím se ke kruháči mám nutkání jet rovně, tam kde jsme parkovali. Občas se přistihnu při myšlence , že tam náš kamion stojí i když vím že nestojí. I o tomto je snad ježdění a život nás bláznů, kteří mají v srdcích velká auta a maličké ženy. Zimu snad nějak přečkám a uvidíme co přinese ježíšek, nebo spíše jaro. Zatím se hold musím spokojit se zeleným volantem Tatry a volanty autobusů.
Vám kolegové , kteří točíte volantem sami na sebe přeji, aby tyhle chvíle bolesti byli pokud možno vykoupeny chvílemi štěstí , když si jdete či půjdete pro novější přírůstek .
MILDATRUCK
Prodávali jsme do arábie před dvěma měsíci dvě auta... obě u nás byly drahnou dobu,pomohly nám postavit firmu,odjezdily pod námi mnohokrát dokola republiku,a na obou autech jsem se nesmazatelně "podepsal",udělal na nich spoustu oprav,a úprav,které zůstanou jejich poznávacím znamením už navždy,a troufám si tvrdit že jim to vydrží až do konce jejich kariéry 
Oba tyhle stroje jsem měl rád,a i když mi nikdy nepatřily,jsem hrdý na to že jsem měl tu čest je řídit na jejich poslední cestě k novému majiteli 
Tvé pocity znám a viděl jsem to podobně,ale to je život a tak jako ženy z mého života odcházejí a zase přicházejí,tak i dobrá auta odcházejí a zase přicházejí
P.S: Auta vždy prodáváme buď do arábie nebo na dálný východ,směr rusko ukrajina atd... tak jako mám tragické zkušenosti s českými bazárníky,ale i soukromníky,tak naopak mám velmi dobrou zkušenost se všemi z východu . Podání ruky je svaté a když něco slíbí,tak to splní,což ,bohužel neplatí u kupců z čech a slovenska
Oba tyhle stroje jsem měl rád,a i když mi nikdy nepatřily,jsem hrdý na to že jsem měl tu čest je řídit na jejich poslední cestě k novému majiteli Tvé pocity znám a viděl jsem to podobně,ale to je život a tak jako ženy z mého života odcházejí a zase přicházejí,tak i dobrá auta odcházejí a zase přicházejí
P.S: Auta vždy prodáváme buď do arábie nebo na dálný východ,směr rusko ukrajina atd... tak jako mám tragické zkušenosti s českými bazárníky,ale i soukromníky,tak naopak mám velmi dobrou zkušenost se všemi z východu . Podání ruky je svaté a když něco slíbí,tak to splní,což ,bohužel neplatí u kupců z čech a slovenska
Pražské dodávkář a návěsář
Červený Mercedes Akšrot 1841 s plachtonávěsem
Bílá dodávka Renault Master
Jsem nejrychlejší,vždycky vedu kolonu
Červený Mercedes Akšrot 1841 s plachtonávěsem
Bílá dodávka Renault Master
Jsem nejrychlejší,vždycky vedu kolonu
-
Bagr
- Příspěvky: 2576
- Registrován: stř bře 01, 2006 6:20 pm
- Bydliště: Olomoucko
- Kontaktovat uživatele:
Milan Černý: co máš za nový přírůstek místo Volva ? Já to taky znám, když jsme prodávali Fabii slza ukápla
Vše o Karosách na stránce:
www.karosa.webgarden.cz
www.karosa.webgarden.cz
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 15 hostů