Moderátoři: martin_100, Olda, -Ondra-, cuisine, Chomuťák, Pavel Bíteš, mili, Pavel Šebek
-
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
- M.Z.
- Příspěvky: 2144
- Registrován: ned kvě 15, 2011 12:36 pm
- Bydliště: Čeladná
- Kontaktovat uživatele:
Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)
Ale docela umělec, ve 40km/h vytvořit tuto situaci...
R490
Nooteboom OSDS 48-03
hoonring.cz
F-150 ROUSH
KTM X-BOW
Nooteboom OSDS 48-03
hoonring.cz
F-150 ROUSH
KTM X-BOW
-
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)
Tak dnes třeba na téma: Co zažijete jako instruktoři.
Za ta léta je to spousta zážitků. kdy mnohé dny se Vám přenesou do nocí v nichž ležíte vedle milé bytosti a ta poslouchá jak ze spánku říkáte: ,, Doleva, brzděte, řaďte .,, Prostě noc s instruktorem může být různá. Někdy i riziková , neboť pokud se Vám zalíbí nějaká žačka také můžete ze snu vyslovovat její jméno. No jednoduše riziko ve dne , riziko úrazu v noci. Některá rizika odpadnou v případě že Vámi nějaká životní situace zamává natolik, že po třiceti letech vlezete do prostředí ze kterého jste jako vojín ZVS tak rádi odcházeli.
Je čtvrteční ráno a já se po téměř třech týdnech vracím do práce . Po tak dlouhé době díky řidiči , který smrkal, kýchal, potahoval volant slizem tu poslední jízdu než jsem ulehnul. A pak, že Vám posluchači nic nedají. A oni dají . Čeká mne zážitkový den. S těmito řidiči jsem ještě nejel, jsou tu noví a dnes poprvé vyrazí s 815 tkou s přívěsem. Den to bude dlouhý, neboť končím až o půlnoci a tak je přede mnou osmnáct hodin. Osmnáct v kamionu rovnalo se v klidu s rádiem, osmnáct zde rovná se ve větším hluku, ve variantě bez rádia , v prostředí bufík naplno s pootevřeným oknem , nebo zima. Beru osmikolu, neboť má šestka je ještě na dílně a čeká po poslední příhodě na nový nárazník. No bude to veselé s osmičkou, ta je vyučí. První dva kontrolují soupravu a pak se soukají do kabiny. Přichází můj dotaz na to kolik toho mají najeto s těžkým náklaďákem. Konkrétní odpověď se doluje těžko. A jak by ne , vždyť co jim bude nějaké O.Z. povídat. O.Z. se rovná otrok zelených. Ale po těch letech už člověk ví, že mají najeto tak pět set kilometrů , vyjímky do 5000 a jeden z padesáti do 20 000 s náklaďákem.
Vyrážím s prvním a nechávám ho se projevit, nebudu mu do toho mluvit, ať se ukáže. Blížíme so do prvního kruháče a je tu klasika , rychlý nájezd, vysoký kvalt a při vytáčení levého rejdu vyděšené oči, zaťaté svaly , křečovité pohyby. ,, Chtělo to zpomalit si, dát si tam malou trojku a krásně v klidu by jste to utočil.,, ,,Ale já to zvládnul.,, Sebevědomí mu nechybí. ,, No měl by jste vidět jak to odtud vypadalo, a ani jste si nestihnul sledovat zadní část přívěsu, zadní kola dřela hranečníky.,, ,,No ale po nich jsem nejel.,, ,, Ne , nejel protože jsou tu vysoké a vlek je prázdný tak ho odtlačily.,, ,, No já myslím, že to tak nebylo.,, Vidím , že nemá cenu se přít , tento asi nechápe , že nemám chuť si něco vymýšlet. Jen jsem jej chtěl upozornit na to co bylo skutečností. Jedeme dál , z kopečků přidáváme plyn a dole před dalším stoupáním brzdíme motorovkou. Pak přichází stoupání. A je to tu , jedeme na malou čtyři a stále na ni, motor ztrácí výkon a můj řidič se očividně rozhoduje zda řadit či ne. Tak ne řadit nebudeme. Tatra se trápí , ale naštěstí stoupání polevuje a holka se nadýchla a nabírá sílu. ,, Chtělo to řadit. Kolik jsou optimální otáčky ? ,, Ptám se jen ,abych jej navedl a věděl si rady příště . Mlčení přehlušuje motor . Tak nic . To tajemství s otáčkami mu tedy prozrazuji.
Projíždíme vesničkou, kde nás čeká esíčko v němž jde hlavní nejdříve doprava a potom vlevo. Celkem nepřehledné místo . Celé je to uvnitř vesnice lemováno pouličním osvětlením a příkopou. Když tu jezdím s autobusem polovina vozovky mi nestačí , tudíž se skoro osmnácti metry to také stačit nebude. ,, Musíte si trochu nadjet a počítejte s tím, že v protisměru může něco jet.,, Jedeme , najíždíme si málo, bude potřeba to vytáhnout do protisměru až v zatáčce. Jsme v ní a potkáváme osobák. Posluchač neubírá jen zabírá za volant směrem vpravo. ,, Stújte , zastavte , čekejte.,, Nic stále jede, stahuje to ke kraji. Oči mi létají jak křídla kolibříka . Do předu na osobák , do zrcátka , tam hledám ten sloup od osvětlení a naši posledni nápravu. Osobák je pryč. ,, Vytahujte to, točte levá, potřebujeme to natáhnout.,, napovídám. Nic se neděje , pokračuje podle sebe. Šlapou to. On šlape také jak cítí , že to zpomaluje , ale on plyn. tatra chvíli nechápe, jeden po ní chce hot a druhý čehy. Ale je to moje hodná holka a tak stojí. ,, Tady je ten sloup, to by nám nevyšlo.,, ,, Ale já bych to minul.,, mlčím , koukám na něj a do zrcátka , myslím si své. Po chvíli se rozjíždíme a už to zas táhne ke kraji. ,, Ještě ne jsou tam ještě dva veliké kameny.,, Ty s mým přibržděním míjíme o 2 cm. ,, Věděl jste o těch kamenech?,, ,, Ano to bylo vypočítané.,, Opět si myslím své, protože když hledí rovně před sebe a o pravé zrcátko se ani koutkem oka neotře tak ani netušil kde byly. Jedeme dál.
Je tu večer a další jízda s řidičem z rána. Tak snad už bude jiný. A je jiný, věří si víc a tak maže a závodí, právě zkouší chytit zelenou , vzdálenou dvě stě metrů. Vítězí ona a tak se tatra staví na přední kola. Opět nepochopil, že jízda s nákladní soupravou je něco jiného . ,, Vy tady máte ty zelené tak krátké, to u nás jsou delší.,, Co na to chcete říct řidiči, který už dělal řidičák pětkrát. To jen přemýšlíte nad tím co dělali ti před vámi. No jedem dál . Vjíždíme do Olomouce , jedeme po staré a tak před námi je křižovatka . Protijedoucí auta, která odbočují vlevo ze svého směru jedou po hlavní. My přijíždíme z vedlejší a chceme vpravo. Protijedoucí osobák se blíží a bliká vlevo. Máme mu dát přednost. Já už bych zpomaloval. Osobák se blíží, my jedeme dál a nezpomalujeme. Přemýšlím a chystám se na situaci , že by můj řidič o tom, že bude dávat přednost nevěděl. Osobák jede. Chystám si nohy. Co když se osobák nás lekne a zastaví. Ne neleknul se , tři metry za ním projíždíme my. Divím se tomu tvrďákovi v osobáku, na jeho místě už bych nám nevěřil. ,, To nebylo dobré, jet tak těsné za ním a strašit ho. Co pokud by se leknul a zabrzdil. To my bychom to pak už neubrzdili.,, Vytýkám řidiči jeho skutek. ,, Klidek , to bylo vypočítáno.,, Pění se ve mně krev. Chce se mi řvát nad tou lehkomyslností, nad tou nezkušeností , nad tím nepředvídáním. Ale co , řidičák má , vše padne na něj. Hlavou se mi žene myšlenka ,kde ho zklidnit, kde mu dokázat , že dobré to není. Po deseti minutách nalézám místo, kde pokud si bude věřit to nezvládne. Jsme tu , opět rychlý nájezd do kruháče, který je těsný a ve výsledku hodně těžký boj s volantem. Šlapu to ve chvíli v níž je sloup značky uprostřed středového sloupku našeho okna. ,, Klídek , vždyť tu máte mne , když si nedáte poradit a něco nezvládnete .,, Vracím pilotovi jeho slova . Snad mu dojde , že ještě dlouho to mít pod kontrolou nebude a tak by měl zvolnit.
Tak taková je někdy práce na tom sedadle vedle.
Za ta léta je to spousta zážitků. kdy mnohé dny se Vám přenesou do nocí v nichž ležíte vedle milé bytosti a ta poslouchá jak ze spánku říkáte: ,, Doleva, brzděte, řaďte .,, Prostě noc s instruktorem může být různá. Někdy i riziková , neboť pokud se Vám zalíbí nějaká žačka také můžete ze snu vyslovovat její jméno. No jednoduše riziko ve dne , riziko úrazu v noci. Některá rizika odpadnou v případě že Vámi nějaká životní situace zamává natolik, že po třiceti letech vlezete do prostředí ze kterého jste jako vojín ZVS tak rádi odcházeli.
Je čtvrteční ráno a já se po téměř třech týdnech vracím do práce . Po tak dlouhé době díky řidiči , který smrkal, kýchal, potahoval volant slizem tu poslední jízdu než jsem ulehnul. A pak, že Vám posluchači nic nedají. A oni dají . Čeká mne zážitkový den. S těmito řidiči jsem ještě nejel, jsou tu noví a dnes poprvé vyrazí s 815 tkou s přívěsem. Den to bude dlouhý, neboť končím až o půlnoci a tak je přede mnou osmnáct hodin. Osmnáct v kamionu rovnalo se v klidu s rádiem, osmnáct zde rovná se ve větším hluku, ve variantě bez rádia , v prostředí bufík naplno s pootevřeným oknem , nebo zima. Beru osmikolu, neboť má šestka je ještě na dílně a čeká po poslední příhodě na nový nárazník. No bude to veselé s osmičkou, ta je vyučí. První dva kontrolují soupravu a pak se soukají do kabiny. Přichází můj dotaz na to kolik toho mají najeto s těžkým náklaďákem. Konkrétní odpověď se doluje těžko. A jak by ne , vždyť co jim bude nějaké O.Z. povídat. O.Z. se rovná otrok zelených. Ale po těch letech už člověk ví, že mají najeto tak pět set kilometrů , vyjímky do 5000 a jeden z padesáti do 20 000 s náklaďákem.
Vyrážím s prvním a nechávám ho se projevit, nebudu mu do toho mluvit, ať se ukáže. Blížíme so do prvního kruháče a je tu klasika , rychlý nájezd, vysoký kvalt a při vytáčení levého rejdu vyděšené oči, zaťaté svaly , křečovité pohyby. ,, Chtělo to zpomalit si, dát si tam malou trojku a krásně v klidu by jste to utočil.,, ,,Ale já to zvládnul.,, Sebevědomí mu nechybí. ,, No měl by jste vidět jak to odtud vypadalo, a ani jste si nestihnul sledovat zadní část přívěsu, zadní kola dřela hranečníky.,, ,,No ale po nich jsem nejel.,, ,, Ne , nejel protože jsou tu vysoké a vlek je prázdný tak ho odtlačily.,, ,, No já myslím, že to tak nebylo.,, Vidím , že nemá cenu se přít , tento asi nechápe , že nemám chuť si něco vymýšlet. Jen jsem jej chtěl upozornit na to co bylo skutečností. Jedeme dál , z kopečků přidáváme plyn a dole před dalším stoupáním brzdíme motorovkou. Pak přichází stoupání. A je to tu , jedeme na malou čtyři a stále na ni, motor ztrácí výkon a můj řidič se očividně rozhoduje zda řadit či ne. Tak ne řadit nebudeme. Tatra se trápí , ale naštěstí stoupání polevuje a holka se nadýchla a nabírá sílu. ,, Chtělo to řadit. Kolik jsou optimální otáčky ? ,, Ptám se jen ,abych jej navedl a věděl si rady příště . Mlčení přehlušuje motor . Tak nic . To tajemství s otáčkami mu tedy prozrazuji.
Projíždíme vesničkou, kde nás čeká esíčko v němž jde hlavní nejdříve doprava a potom vlevo. Celkem nepřehledné místo . Celé je to uvnitř vesnice lemováno pouličním osvětlením a příkopou. Když tu jezdím s autobusem polovina vozovky mi nestačí , tudíž se skoro osmnácti metry to také stačit nebude. ,, Musíte si trochu nadjet a počítejte s tím, že v protisměru může něco jet.,, Jedeme , najíždíme si málo, bude potřeba to vytáhnout do protisměru až v zatáčce. Jsme v ní a potkáváme osobák. Posluchač neubírá jen zabírá za volant směrem vpravo. ,, Stújte , zastavte , čekejte.,, Nic stále jede, stahuje to ke kraji. Oči mi létají jak křídla kolibříka . Do předu na osobák , do zrcátka , tam hledám ten sloup od osvětlení a naši posledni nápravu. Osobák je pryč. ,, Vytahujte to, točte levá, potřebujeme to natáhnout.,, napovídám. Nic se neděje , pokračuje podle sebe. Šlapou to. On šlape také jak cítí , že to zpomaluje , ale on plyn. tatra chvíli nechápe, jeden po ní chce hot a druhý čehy. Ale je to moje hodná holka a tak stojí. ,, Tady je ten sloup, to by nám nevyšlo.,, ,, Ale já bych to minul.,, mlčím , koukám na něj a do zrcátka , myslím si své. Po chvíli se rozjíždíme a už to zas táhne ke kraji. ,, Ještě ne jsou tam ještě dva veliké kameny.,, Ty s mým přibržděním míjíme o 2 cm. ,, Věděl jste o těch kamenech?,, ,, Ano to bylo vypočítané.,, Opět si myslím své, protože když hledí rovně před sebe a o pravé zrcátko se ani koutkem oka neotře tak ani netušil kde byly. Jedeme dál.
Je tu večer a další jízda s řidičem z rána. Tak snad už bude jiný. A je jiný, věří si víc a tak maže a závodí, právě zkouší chytit zelenou , vzdálenou dvě stě metrů. Vítězí ona a tak se tatra staví na přední kola. Opět nepochopil, že jízda s nákladní soupravou je něco jiného . ,, Vy tady máte ty zelené tak krátké, to u nás jsou delší.,, Co na to chcete říct řidiči, který už dělal řidičák pětkrát. To jen přemýšlíte nad tím co dělali ti před vámi. No jedem dál . Vjíždíme do Olomouce , jedeme po staré a tak před námi je křižovatka . Protijedoucí auta, která odbočují vlevo ze svého směru jedou po hlavní. My přijíždíme z vedlejší a chceme vpravo. Protijedoucí osobák se blíží a bliká vlevo. Máme mu dát přednost. Já už bych zpomaloval. Osobák se blíží, my jedeme dál a nezpomalujeme. Přemýšlím a chystám se na situaci , že by můj řidič o tom, že bude dávat přednost nevěděl. Osobák jede. Chystám si nohy. Co když se osobák nás lekne a zastaví. Ne neleknul se , tři metry za ním projíždíme my. Divím se tomu tvrďákovi v osobáku, na jeho místě už bych nám nevěřil. ,, To nebylo dobré, jet tak těsné za ním a strašit ho. Co pokud by se leknul a zabrzdil. To my bychom to pak už neubrzdili.,, Vytýkám řidiči jeho skutek. ,, Klidek , to bylo vypočítáno.,, Pění se ve mně krev. Chce se mi řvát nad tou lehkomyslností, nad tou nezkušeností , nad tím nepředvídáním. Ale co , řidičák má , vše padne na něj. Hlavou se mi žene myšlenka ,kde ho zklidnit, kde mu dokázat , že dobré to není. Po deseti minutách nalézám místo, kde pokud si bude věřit to nezvládne. Jsme tu , opět rychlý nájezd do kruháče, který je těsný a ve výsledku hodně těžký boj s volantem. Šlapu to ve chvíli v níž je sloup značky uprostřed středového sloupku našeho okna. ,, Klídek , vždyť tu máte mne , když si nedáte poradit a něco nezvládnete .,, Vracím pilotovi jeho slova . Snad mu dojde , že ještě dlouho to mít pod kontrolou nebude a tak by měl zvolnit.
Tak taková je někdy práce na tom sedadle vedle.
MILDATRUCK
-
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)
Tak mi vyměnili baterky , když jsem tam nebyl. Jednoho rána auto nestartuje. Co by to asi mohlo být? Sklopíte kabinu a hledítě, nějaký umělec nějak zapomenul dotáhnout dvě svorky a tak z nich zůstalo tohle.
MILDATRUCK
- M.Z.
- Příspěvky: 2144
- Registrován: ned kvě 15, 2011 12:36 pm
- Bydliště: Čeladná
- Kontaktovat uživatele:
Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)
Na vojně tohle bylo furt, už na to měli v baterkárně formu a lili je znovu
R490
Nooteboom OSDS 48-03
hoonring.cz
F-150 ROUSH
KTM X-BOW
Nooteboom OSDS 48-03
hoonring.cz
F-150 ROUSH
KTM X-BOW
Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)
Taky jsem nechal nalévat kontakty,zabývala se tím jedna firma z Prahy
Pokud se kontakt nepropálil skrz obal dovnitř,tak je zachránitelný
Pokud se kontakt nepropálil skrz obal dovnitř,tak je zachránitelný
Pražské dodávkář a návěsář
Červený Mercedes Akšrot 1841 s plachtonávěsem
Bílá dodávka Renault Master
Jsem nejrychlejší,vždycky vedu kolonu
Červený Mercedes Akšrot 1841 s plachtonávěsem
Bílá dodávka Renault Master
Jsem nejrychlejší,vždycky vedu kolonu
- Pavel Šebek
- intercool
- Příspěvky: 10887
- Registrován: ned říj 21, 2007 4:55 pm
- Bydliště: Bystřice
Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)
nebo vyvrtat díru, vyříznout závit a dát tam šroub
BES - běs
-
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)
Tak další čtvrtek. a zase se dařilo , tentokrát to bude : Jak mi ulomili řadící páku v Tatře.
MILDATRUCK
-
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)
Tak a je tu další čtvrtek.
Já se z těch čtvrtků snad pominu, vždy se něco vyvrbí. Tento dostávám dva ,,piloty,, co mají pět řidičáků, ale s tatrou s vlekem jedou poprvé, ty malé 810 se nepočítají, to se řídí jak osobák. První z nich jede stále po krajnici, když potká protijedoucí osobák tak už i za krajnicí, ale jeho cestu jsem přežil. 10 km před Ždánicemi dochází ke střídání. A vyrážíme. Tento pilot vyráží tak, jako by nám za zády hořelo. Zatím jej nechávám , jsem zvědavý co předvede. A předvádí. Rychlosti tam neřadí a nepřesouvá pomocí řadící páky, ale doslova je tam mlátí během zlomku vteřiny. Před námi je klesání do Ždánic. Napřed mírné, pak se ukazuje značka nebezpečné klesání. my na tachometru 70 a můj řidič přidává plyn. ,, Kam letíte? Byla tam značka a tady je to pěkný spád. Spěcháte někam?,, ,, No já to tady neznám.,, ,, To chápu, ale právě proto nepoletím a díval bych se po značkách.,, Na obličeji se dá číst, že si myslí své.
Kopec jsme sjeli a letíme dál , jsme ve Slavkově a stáčíme se dolů na cestu z Buchlovic ku Brnu. Stále řazení stylem peru to tam. nedá mi to opět. ,, Proč to takto řadíte a perete tam ty kvalty na tvrdo?,, ,, To se musí , šetřím motor.,, ,, No spíše totálně likvidujete převodovku.,, Krásný rozhovor , kde v závěru mne ještě přesvědčuje , že takto jej to učili. Blížíme se ke staré cestě mezi Brnem a Vyškovem, zde se budeme stáčet na Vyškov. Podjíždíme dálnici. Po cestě na níž se budeme stáčet se blíží rozjetý Daf s návěsem. Můj řidič letí dál . Vyjde nám to do stejného místa ve stejný čas. Toto nedopadne dobře a tak: ,, Tady není za rohem žádný připojovací pruh, zpomalujte a stáčejte to ke kraji, brzděte.,, Daf se protahuje svým pruhem kolem nás a my se plazíme krajnicí. A opět . ,, já to tu neznám, myslel jsem , že tam bude připojovací pruh.,, Tuhnu, přemýšlím co říct . Vypadá ze mne:,, Vždyť máte pět řidičáků , tak už by jste měl být schopen bezpečné jízdy.,, A jedeme dál. Rychlostní stupně používáme stále stejným stylem. Kdyby tatra mohla mlátit , pak tento řidič by už nežil. Ale auto má svou duši a i svůj plán. Protahujeme se pod mostem před rousínovem, souprava se vlní , jsme na kopci a před námi je železniční přejezd. Zbývá k němu 300 metrů. Pilot řadí a vtom. ,, Něco se stalo, já nemůžu řadit ,co je co se děje?,, K tomu se souprava rozvlnila. Řadící páka se volně pohybuje a vzápětí po té co ji pouští padá na zem pod pedály. Drží jen na drátech co vedou proud k přepínači malá , velká na rukojeti řadící páky. ,,co mám dělat?,, ,, Uklidněte se a zajeďtě do té zástávky .,, Navádím řidiče. Následuje škubnutí volantem . ,,Máme přívěs , tak ne tak prudce.,, Vlek míjí sloup pouličního osvětlení. Zastavujeme. ,, Co mám dělat ?,, No zhasněte to a uvidíme co se stalo.
Chcete pokračování?
Já se z těch čtvrtků snad pominu, vždy se něco vyvrbí. Tento dostávám dva ,,piloty,, co mají pět řidičáků, ale s tatrou s vlekem jedou poprvé, ty malé 810 se nepočítají, to se řídí jak osobák. První z nich jede stále po krajnici, když potká protijedoucí osobák tak už i za krajnicí, ale jeho cestu jsem přežil. 10 km před Ždánicemi dochází ke střídání. A vyrážíme. Tento pilot vyráží tak, jako by nám za zády hořelo. Zatím jej nechávám , jsem zvědavý co předvede. A předvádí. Rychlosti tam neřadí a nepřesouvá pomocí řadící páky, ale doslova je tam mlátí během zlomku vteřiny. Před námi je klesání do Ždánic. Napřed mírné, pak se ukazuje značka nebezpečné klesání. my na tachometru 70 a můj řidič přidává plyn. ,, Kam letíte? Byla tam značka a tady je to pěkný spád. Spěcháte někam?,, ,, No já to tady neznám.,, ,, To chápu, ale právě proto nepoletím a díval bych se po značkách.,, Na obličeji se dá číst, že si myslí své.
Kopec jsme sjeli a letíme dál , jsme ve Slavkově a stáčíme se dolů na cestu z Buchlovic ku Brnu. Stále řazení stylem peru to tam. nedá mi to opět. ,, Proč to takto řadíte a perete tam ty kvalty na tvrdo?,, ,, To se musí , šetřím motor.,, ,, No spíše totálně likvidujete převodovku.,, Krásný rozhovor , kde v závěru mne ještě přesvědčuje , že takto jej to učili. Blížíme se ke staré cestě mezi Brnem a Vyškovem, zde se budeme stáčet na Vyškov. Podjíždíme dálnici. Po cestě na níž se budeme stáčet se blíží rozjetý Daf s návěsem. Můj řidič letí dál . Vyjde nám to do stejného místa ve stejný čas. Toto nedopadne dobře a tak: ,, Tady není za rohem žádný připojovací pruh, zpomalujte a stáčejte to ke kraji, brzděte.,, Daf se protahuje svým pruhem kolem nás a my se plazíme krajnicí. A opět . ,, já to tu neznám, myslel jsem , že tam bude připojovací pruh.,, Tuhnu, přemýšlím co říct . Vypadá ze mne:,, Vždyť máte pět řidičáků , tak už by jste měl být schopen bezpečné jízdy.,, A jedeme dál. Rychlostní stupně používáme stále stejným stylem. Kdyby tatra mohla mlátit , pak tento řidič by už nežil. Ale auto má svou duši a i svůj plán. Protahujeme se pod mostem před rousínovem, souprava se vlní , jsme na kopci a před námi je železniční přejezd. Zbývá k němu 300 metrů. Pilot řadí a vtom. ,, Něco se stalo, já nemůžu řadit ,co je co se děje?,, K tomu se souprava rozvlnila. Řadící páka se volně pohybuje a vzápětí po té co ji pouští padá na zem pod pedály. Drží jen na drátech co vedou proud k přepínači malá , velká na rukojeti řadící páky. ,,co mám dělat?,, ,, Uklidněte se a zajeďtě do té zástávky .,, Navádím řidiče. Následuje škubnutí volantem . ,,Máme přívěs , tak ne tak prudce.,, Vlek míjí sloup pouličního osvětlení. Zastavujeme. ,, Co mám dělat ?,, No zhasněte to a uvidíme co se stalo.
Chcete pokračování?
MILDATRUCK
Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)
Chudáci vojáci ci s nima budou jezdit,já ho dostat na zaučení tak letí po pár km z auta ven a jde pěšky
-
- Příspěvky: 2576
- Registrován: stř bře 01, 2006 6:20 pm
- Bydliště: Olomoucko
- Kontaktovat uživatele:
Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)
Milan Černý: jsem zvědav jak to dopadlo s tou řadící pákou.
mtc: myslím, že už by letěl po pár metrech
mtc: myslím, že už by letěl po pár metrech
Vše o Karosách na stránce:
www.karosa.webgarden.cz
www.karosa.webgarden.cz
-
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)
Řádící páka- pokračování-
Tak stojíme v zastávce. Pilot povoluje brzdový pedál a zatahuje parkovací brzdu. Povoluje spojku. Motor zhasíná , stojíme. Následuje nápověda ve směru, že budou vystupovat na pravou stranu a ne do silnice. Stále musíte myslet za ně. kdyby k něčemu došlo , natáhnuli by mne na skřipec. No jsme venku, posílám řidiče s trojúhelníkem za auto. Sám si beru můj žlutý , no po těch opravách co zažívám spíše černý kabát a do ruky tyč k pumpě od sklápění kabiny. ,, Piloti stojí a koukají po mně. Za mnou stojí druhá souprava. Domlouváme se , že pojedou dál do míst, kde to půjde odstavit a pak dojdou pro informaci co bude dál. Sklápím kabinu a šplhám po kole a stupačce pod ni na horu k motoru. Výhoda je , že je tu bezpečnostní vzpěra , která zajišťuje kabinu. Hledám závadu. No jsem doma , řadící páka je ulomena přímo nad objímkou, která ji přitahuje ke spodnímu kusu, který drží v domečku , jež se zvedá spolu s kabinou.
Spouštím kabinu nazpět a dumám co vymyslím. Kolegové navrhují, že odjedou do domovského přístavu a vrátí se nazpět . Jeden pro přívěs a druhý s tyčí pro mne. No už vidím, jak sháníme tyč a další. No nic musím se nějak dostat zpět . Odtrhávám manžetu na zemi u řadící páky. No mohlo by to jít. beru do ruky tyč na sklápění kabiny a snažím se vyhodit kvalt dokud ještě máme vzduch. Sláva kvalt je venku. Tak když šel ven , mohl by jít i jiný dovnitř. posílám druhou soupravu napřed s tím, že si poradím a dojedu. Tak tyčí přesouvám zbytek směrem vzad a je tam trojka. Směrovka a vyjíždím ze zastávky. Pokládám tyč vedle sebe na motor, shýbnu se na zem , kde leží řadící páka . Beru ji a otáčím tak , abych měl přehled , kde je malá , velká, přepínám velká. Spojka a jedeme na velkou. Rousínovem se na ni a malou tři protahuji. Za Rousínovem vyzkouším svou šikovnost a to vyhodit tyčí trojku a pak odklonit vpravo a dozadu a dostat tam malá pět. No bylo to dílo, ale podařilo se a jedeme na pět malá. Před kruháčem raději zastavuji a vyřazuji pětku , když stojím a dávám tam tři.
A takto dojíždím až do domovského přístavu a hned na dílnu. pak už mne čeká jen hodinové čekání na novou řadící páku . Ta se na místo dostává celkem snadno , zbývá připojit vodiče jež vedou k přepínači a vyzkoušet , že malá a velká jsou tak jak mají být. no v době mobilu, po tom co si člověk vyfotí kam jaká barva vodiče patří už to není takový rébus. S úderem půl čtvrté vyjíždím z dílny a spěchám se umýt a trochu vydechnout před noční jízdou. Trhači řadící páky už jsou dávno po obědě a užívají si teplo učebny. Cestou nazpět jsem poslouchal :,, To já ne , to bylo načatý .,, A podobná moudra. No a lepší bylo pak máknout sám, než ještě dávat pozor , aby na ně nespadnula kabina či se nestalo něco jiného.
A stále se musíte tvářit vlídně, neboť v závěru píší tito ,, piloti,, hodnocení na nás instruktory. No někdy je svět naopak.
Tak stojíme v zastávce. Pilot povoluje brzdový pedál a zatahuje parkovací brzdu. Povoluje spojku. Motor zhasíná , stojíme. Následuje nápověda ve směru, že budou vystupovat na pravou stranu a ne do silnice. Stále musíte myslet za ně. kdyby k něčemu došlo , natáhnuli by mne na skřipec. No jsme venku, posílám řidiče s trojúhelníkem za auto. Sám si beru můj žlutý , no po těch opravách co zažívám spíše černý kabát a do ruky tyč k pumpě od sklápění kabiny. ,, Piloti stojí a koukají po mně. Za mnou stojí druhá souprava. Domlouváme se , že pojedou dál do míst, kde to půjde odstavit a pak dojdou pro informaci co bude dál. Sklápím kabinu a šplhám po kole a stupačce pod ni na horu k motoru. Výhoda je , že je tu bezpečnostní vzpěra , která zajišťuje kabinu. Hledám závadu. No jsem doma , řadící páka je ulomena přímo nad objímkou, která ji přitahuje ke spodnímu kusu, který drží v domečku , jež se zvedá spolu s kabinou.
Spouštím kabinu nazpět a dumám co vymyslím. Kolegové navrhují, že odjedou do domovského přístavu a vrátí se nazpět . Jeden pro přívěs a druhý s tyčí pro mne. No už vidím, jak sháníme tyč a další. No nic musím se nějak dostat zpět . Odtrhávám manžetu na zemi u řadící páky. No mohlo by to jít. beru do ruky tyč na sklápění kabiny a snažím se vyhodit kvalt dokud ještě máme vzduch. Sláva kvalt je venku. Tak když šel ven , mohl by jít i jiný dovnitř. posílám druhou soupravu napřed s tím, že si poradím a dojedu. Tak tyčí přesouvám zbytek směrem vzad a je tam trojka. Směrovka a vyjíždím ze zastávky. Pokládám tyč vedle sebe na motor, shýbnu se na zem , kde leží řadící páka . Beru ji a otáčím tak , abych měl přehled , kde je malá , velká, přepínám velká. Spojka a jedeme na velkou. Rousínovem se na ni a malou tři protahuji. Za Rousínovem vyzkouším svou šikovnost a to vyhodit tyčí trojku a pak odklonit vpravo a dozadu a dostat tam malá pět. No bylo to dílo, ale podařilo se a jedeme na pět malá. Před kruháčem raději zastavuji a vyřazuji pětku , když stojím a dávám tam tři.
A takto dojíždím až do domovského přístavu a hned na dílnu. pak už mne čeká jen hodinové čekání na novou řadící páku . Ta se na místo dostává celkem snadno , zbývá připojit vodiče jež vedou k přepínači a vyzkoušet , že malá a velká jsou tak jak mají být. no v době mobilu, po tom co si člověk vyfotí kam jaká barva vodiče patří už to není takový rébus. S úderem půl čtvrté vyjíždím z dílny a spěchám se umýt a trochu vydechnout před noční jízdou. Trhači řadící páky už jsou dávno po obědě a užívají si teplo učebny. Cestou nazpět jsem poslouchal :,, To já ne , to bylo načatý .,, A podobná moudra. No a lepší bylo pak máknout sám, než ještě dávat pozor , aby na ně nespadnula kabina či se nestalo něco jiného.
A stále se musíte tvářit vlídně, neboť v závěru píší tito ,, piloti,, hodnocení na nás instruktory. No někdy je svět naopak.
MILDATRUCK
Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)
jezdíval jsme KŘK v roce 1990 a moc se toho nezměnilo, jenom tenkrát to byli 18letí kluci, dneska jsou i strarší ...asi
- Tom-Oaza
- Příspěvky: 1886
- Registrován: ned čer 12, 2011 12:33 pm
- Bydliště: Nikol-city
- Kontaktovat uživatele:
Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)
ted by me milane zajimalo jakou maji vojaci imunitu.
dnes mi auto na dalnici smetla nejaka vojenska tatra s vlekem a jela pryc,dojela do nameste nad oslavou. Pak tam hnala pcr ridice aby to jel sepsat, udajne pry nesmeli zastavit. auto domrdany bok. Nez tam dojel tak ze pry tam nema jezdit ani ze dojde zprava mailem od vojenske policice. Tak sem zvedav jak toto dopadne
dnes mi auto na dalnici smetla nejaka vojenska tatra s vlekem a jela pryc,dojela do nameste nad oslavou. Pak tam hnala pcr ridice aby to jel sepsat, udajne pry nesmeli zastavit. auto domrdany bok. Nez tam dojel tak ze pry tam nema jezdit ani ze dojde zprava mailem od vojenske policice. Tak sem zvedav jak toto dopadne
Renault Master
Peugeot boxer
Iveco Daily 35C12 2x
Lancia Kappa 2,4 TDS
Peugeot boxer
Iveco Daily 35C12 2x
Lancia Kappa 2,4 TDS
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Majestic-12 [Bot] a 59 hostů