Pokec na veškerá témata, včetně ne-truckerských debat (Vaření, muzika, zážitky z cest, fotky....)

Moderátoři: -Ondra-, martin_100, Olda, cuisine, Chomuťák, Pavel Bíteš, mili, Pavel Šebek

Odpovědět
Milan Černý
Příspěvky: 748
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Je tu sobotní dopoledne a já zas hurá na cesty s busem. No ještě zima se nevzdala prý své vlády a tak i děti z dětského domova vyráží na jarní prázdniny. Autobus nachystán a dle objednávky by mělo být místa plno. V objednávce dvacet šest malých a šest velkých a tak se jede se mnou projet kamarád. Tam jedeme naložení a zpět po prázdnu, tak popovídáme pokoukáme a dáme někde jídlo. V sedm stojím u dětského domova. Venku hromada kufrů, hromada báglů, hromada bobů a hromada lyží. Lidí se zdá také více než 26 +6. No zřejmě počítají jinak , nakonec je to 26+6+10. No co nějak to tam dáme. Kufry dolů , baglíky dolů, dopředu napříč lyže, a mezi to boby. Děti se snaží pomáhat , je vidět , že někteří jsou duševně jinde a o to vlídnější se snažím být. No někdo holt má tu startovní čáru života trochu jinde. Polovina osazenstva je jiného etnika , ale když vidíte malého špunta , který ač špatně chodí , že se snaží pomáhat stejně se vám duší žene spousta myšlenek a děkujete bohu za děti jež máte doma.
Spodek je narván k prasknutí a tak nezbývá než ta menší zavazadla dát nad hlavy. Jsou tam. Raději to procházím a kontroluji co nad hlavami mají. A jsem úspěšný, odlovil jsem jedny lyžáky a dvě helmy. Tak putovaly dolů. Řešit, že to někomu spadne na hlavu o to nestojím. Vychovatelky rozdávají pytlíky na zvracení. Tak naloženo a můžeme vyrazit. Následují má slova.,, Tak vítám Vás tady a nyní si můžete vybrat zda pojedeme stylem rallye a nebo pěkně měkce. No nebojte pojedeme zlehýnka, blinkat nikdo nebudete . byli by jste první co se mnou by vytvořili tento rekord a o to nestojím. Jinak , když bud potřeba řekněte a zastavíme. ,, Poslední seřízení mého sedadla , neboť když lezu ven odsouvám si ho od volantu, abych si nezmáčknul krunýř od želvy. Vychovatelky za zády rozjíždí své debaty a já se snažím je odfiltrovat a vnímat rádio a to co vypráví kamarád. Kilometry zdárně přibývají a tak je čas udělat před Šumperkem pauzu. Vhodné místo je tu. Stojím u pravého okraje a po té co jsou vychovatelky u zadních dveří je otevírám. Dav se vydává na čerpací stanici. No obsluha jako vždy má vypnutou vodu a tak je dobře , že za námi je motorest , kde se nad nimi slitují. děti se trousí tam a zpět a vychovatelky si dávají elektrický kouř. Po půl hodině pokračujeme. Tak šplhám zatáčky mířící do kopečků za Šumperkem a vychovatelky s dětmi hrají hru co je a co není zatáčka. A pak v jedné.,, No a tady hned těsně za ztracenkou úplně podél ní pojedeme do lesa. OK. Z protisměru z kopce nic nejede a tak si nadjíždím ouplně do protisměru , abych se protáhnul kolem zaparkovaného osobáku. Ve sněhu vyjeté koleje a pod tím led. Na pravo potůček a srázeček. No to jsem zvědavý kam mne táhnou a jak to pak půjde ven. Autobus se bije s úzkou stopou , sem tam se má snahu zklouznout do koleje . oči prohmatávají prostor pod , nad , vedle. Hledám pasti v podobě větví a výmolů, terén je takový , že pokud to uklouzne urvu něco ve spod. No konečně jsme u chaty. A zde klasika, jeden osobák tu a druhý tam. No nic nad otočením budu dumat až vyložíme. To jde celkem rychle a dokonce po sobě i uvnitř uklidili. Jak říkala paní vychovatelka. ,, Pan řidič si nezaslouží aby tu po nás zůstal nepořádek.,, No děti se rozprchnuly objevovat pokoje. Ti starší na první cigaretu za první keř, jak zjistíme a poznáme při odjezdu. Prošlapávám okolí a zkoumám, kde je břeh potoka zakrytý navátým sněhem a kde jaká past domorodce je nachystána. Nasouvám čumák k potoku a couvám nahoru, kola zatím zabírají a jen sem tam je znát jak prohrábnou. Tak ještě dvakrát poupravit směr a jsme otočení. No při výjezdu jeden šikulka mezitím zaparkoval osobák tak chytře , že vyjetá kolej stahuje bus přimo na něj. Vzdávám to to nepůjde , nevěřím, že těch deset cm k němu už to nezklouzne. A tak couvám třicet metrů zpět a snažím se chytit opačné koleje. To se daří a tak se konečně vysoukávám na širokou cestu. Rádio zapínám hlasitěji a užívám si kroucení Crosvey pod sebou. Vnímám jak poslušně reaguje na každý povel . S kamarádem rozebíráme co vše jsme za třicet let od vojny prožili. Dojde i na jeho bývalou ženu s kterou jsem ho oženil já . No ten čas letí za dalších třicet let už budu jen stát u silnice se závistí a slzou v oku budu koukat na chlapy za volanty autobusů. Zatím si nedovedu představit tu chvíli až už sem nebudu moci smět usednout . Tak ať nám kolegové zdraví slouží a když odcházejí naše dvounohé lásky jako ta kamarádova žena, tak plechové ať nám ještě zůstávají.
MILDATRUCK
pon bře 19, 2018 6:05 pm

vašík
Příspěvky: 112
Registrován: stř úno 25, 2009 10:31 pm
Bydliště: kousek od Jaroměře

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Tak jsi zase nezklamal :-).Hezké čtení.
Tak jsem vyměnil volant za důchod :hvizd:
pon bře 19, 2018 6:40 pm

Uživatelský avatar
vodic216
Příspěvky: 222
Registrován: sob lis 10, 2012 7:46 pm
Bydliště: Martin

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Milan Černý: Vynikajúce čítanie.
úte bře 20, 2018 8:58 pm

sof
Příspěvky: 1858
Registrován: ned lis 27, 2011 4:29 pm
Bydliště: ..

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Dve zaujímavé videá. V tom prvom osobák vybrzdil kamión, v tom druhom búrali osobáky.

http://www.autoforum.cz/bleskovky/ridic ... dopadnout/

Na autofóre skritizovali šoféra kamiónu. Píšu, že Policie podle nás mohla být důslednější a řešit i prapůvod celé situace, v němž šofér kamionu minimálně chyboval.

Toto ich tvrdenie je tiež zaujímavé:Šofér kamionu podle policie nemohl zabránit střetu, ale nejsme si tím úplně jisti - ze záběrů máme pocit, že ani on není v situaci zcela nevinně a před maximálním brzděním volil raději odvetu, kdy on si jen setře lak z nárazníku a Volvo zůstane výrazně poškozené.

Z videa je vidieť, že kamión dosť rýchlo obiehal pomalšie idúci kamión. Naozaj to vyzerá tak, že ho púšťal s pripájacieho pruhu. Takže, keby to bol ten „správny šofér kamióna“ tak kolegu nepustí, alebo to na diaľnici ubrzdí na možno aj 50km/hod, lebo osobné autíčka idúce v ľavom pruhu majú vždy neobmedzenú prednosť a nikto ich nesmie nútiť brzdiť, alebo čo i len na chvíľku dať nohu s plynu dole. Takto to vidia na autofóre a toto si myslí drvivá väčšina šoférov osobných áut.

A ďalšia vec, šofér kamióna vraj mal pred zrážkou brzdiť na maximum. ?? Často si myslím, že šoféri osobných áut majú na cestách pamäť ako akváriové rybičky. S toho čo sa deje na ceste si pamätajú tak asi 4 sekundy. Expertov s autofóre vôbec nenapadlo, že za tým kamiónom ide ďalší, (bol tam vidieť na krátku chvíľu) a že ten kamión sa snaží zrýchľovať, lebo sa práve pripojil na diaľnicu, a možno, že za nimi idú aj ďaľšie autá, ktoré možno aj mali bezpečnú medzeru medzi sebou, ale tým, že sa na diaľnicu pripojilo pomalé nákladné auto, sa to všetko premiešalo a odstup sa skrátil. Žiadať od šoféra kamióna, aby brzdil na diaľnici na maximum, je úžasne „rozumné“.


Druhé video je tiež poučné. Je vidieť, ako to môže dopadnúť, ak je šofér nákladného auta slušný, nikoho v ľavom pruhu neobmedzuje, bliká a bliká a čaká a čaká až ho niekto láskavo pustí. Samozrejme, že ho nikto nepustí a tak sa na diaľnici zastaví.

https://praha.idnes.cz/nehoda-autobus-d ... zpravy_rsr


Všimnite si jazdu šoféra bielej dodávky s prívesom. Vidí prekážku, ale nákladné auto nepustí...


Teraz som sa vrátil domov s práce a celý pracovný turnus bol podivný. Trochu snežilo, trochu hmla, samé búračky.
Za to, že som si pri vyhýbaní sa tomuto kamiónu dovolil na diaľnici vybočiť do ľavého pruhu, (blikal som dlho a včas) som si od šoféra idúceho za mňou vyslúžil vytrúbenie a od jeho spolujazdca fakera.
Obrázek

Podobných "zážitkov" bolo tento turnus veľa. Ale ten najhorší ma čakal po ceste domov. Mal som v ten deň odšoférovaných 620km kamiónom a 800 km osobným autom. Cesta bola špatná, kto išiel v piatok v noci z Hannoveru na Poľsko vie o čom hovorím. V poľsku ma za volantom vystriedal srbský kolega. Išiel viac menej dobre a ja som pospával na sedadle spolujazdca. Nad ránom, už za svetla na poľskej A4 pred horou sv Anny kamión idúci pred nami začal blikať, chcel obiehať. Ja som sa náhodou práve vtedy zobudil. Kolega na ten kamión nereagoval. Myslel som, že spí, ale nespal. Robil to úmyselne. Bol rozhodnutý, že kamión nepustí. Kamión blikal včas, asi 200 metrov pred nami. Stačilo dať nohu s plynu dole, ale srb to nespravil. Kamión sa začal pomaly vysúvať do ľavého pruhu, už bol asi jeden meter za čiarov a srb stále nič. Dal sa na ľavo, na zasneženú krajnicu a kamión začal obiehať aj tak. Srb bol rozhodnutý za žiadnu cenu nespomaliť a neuhnúť a obehnúť kamión. Už to vyzeralo tak, že buď dostaneme šmyk na zasneženej krajnici alebo nás ten kamión pricvikne k zvodidlu, ale nakoniec to šofér kamióna vzdal , mykol volantom a tesne na poslednú chvíľu nám spravil miesto. A vyslúžil si za to od srbského šoféra vytrúbenie a zopár komentárov na adresu poľských kamionistov. Niečo tak hlúpeho som už dávno nevidel.
stř bře 21, 2018 3:06 pm

oldjan
Příspěvky: 674
Registrován: pon bře 24, 2008 10:03 pm
Bydliště: Liberec

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

"Z videa je vidieť, že kamión dosť rýchlo obiehal pomalšie idúci kamión. Naozaj to vyzerá tak, že ho púšťal s pripájacieho pruhu. Takže, keby to bol ten „správny šofér kamióna“ tak kolegu nepustí, alebo to na diaľnici ubrzdí na možno aj 50km/hod, lebo osobné autíčka idúce v ľavom pruhu majú vždy neobmedzenú prednosť a nikto ich nesmie nútiť brzdiť, alebo čo i len na chvíľku dať nohu s plynu dole. Takto to vidia na autofóre a toto si myslí drvivá väčšina šoférov osobných áut.

A ďalšia vec, šofér kamióna vraj mal pred zrážkou brzdiť na maximum. ?? Často si myslím, že šoféri osobných áut majú na cestách pamäť ako akváriové rybičky. S toho čo sa deje na ceste si pamätajú tak asi 4 sekundy. Expertov s autofóre vôbec nenapadlo, že za tým kamiónom ide ďalší, (bol tam vidieť na krátku chvíľu) a že ten kamión sa snaží zrýchľovať, lebo sa práve pripojil na diaľnicu, a možno, že za nimi idú aj ďaľšie autá, ktoré možno aj mali bezpečnú medzeru medzi sebou, ale tým, že sa na diaľnicu pripojilo pomalé nákladné auto, sa to všetko premiešalo a odstup sa skrátil. Žiadať od šoféra kamióna, aby brzdil na diaľnici na maximum, je úžasne „rozumné“. "

Sof, na tvoje rozjímání dává celkem jasné odpovědi vyhláška, kdo kdy má přednost, pojmy ohrozit, omezit, vzdálenosti, použití výstražných znamení, další a další..... :D

To že při současné hustotě provozu je nutná jistá dávka ohleduplnosti a tolerance, je bez diskuze, jenže jedni to nechtějí akceptovat a druzí berou automaticky, že když dají blinkr, tak mají přednost, protože ten druhý, přece ví, že ho má pustit...... A z toho vznikají tyto situace...... které mají společného jmenovatele.... lidskou blbost.....
když už něco děláš, tak to dělej pořádně
čtv bře 22, 2018 8:56 am

sof
Příspěvky: 1858
Registrován: ned lis 27, 2011 4:29 pm
Bydliště: ..

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Je pravda, že sa to moje rozjímání dalo napísať aj stručnejšie- jednou vetou. -Môžeš blikať koľko chceš- nepustí ťa nikto.

A nieje to ľudská blbosť- je to bezohľadnosť... Ja na osobáku idem v ľavom a vy všetci sa my practe s cesty, lebo ja nespomaľujem, nebrzdím a nikdy nikoho nepúšťam. Lebo ja som rýchlejší a mám na to právo.
čtv bře 22, 2018 10:37 am

EL
Příspěvky: 467
Registrován: stř čer 21, 2006 9:36 am
Bydliště: Vysočina

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Z jineho soudku-vcera u Drazdan na park. vedle me ve spuru zastavil nemecky kamion a asi jugos se ptal, esli nechci koupit novy Samsung Galaxy, nechtel jsem, tak jel pryc, halt nekdo se zivi krome jezdeni i prodejem cehokoliv po parkovistich, tak me napada, ze bych si v lete na park. otevrel stanek s burtama a pivem,kdyz delam o vikendu pauzu...
...rád se svezu s čímkoliv...
čtv bře 22, 2018 6:55 pm

Milan Černý
Příspěvky: 748
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Dnes pár chvilek a postřehů od volantu.
Tak se oteplilo a víkendy se mění ve chvíle trávené na cestách s krabičkou plnou okének. Práce je dost , když některý víkend nejedete celkem Vás potěší pak zpráva od majitele busů, že poslal jiného řidiče a odezvou bylo, že už s ním nechtějí , neboť nebyl usměvavý a jen nepříjemný a v ničem jim nevyhověl. To si pak říkáte , že ti lidé toho chtějí víc a více, ale pokud dotyčného znáte a víte , že ani vy s nevydržíte delší čas tak už se nedivíte.
Je tu další víkend, tentokrát si s sebou beru kolegu s jiné firmy, neboť v cíli cesty je úžasné muzeum s veterány v super prostředí. Nemohu si pomoci , ale přece jen s devítkovou karosou je i jízda nějaká pohodovější než s novějším Ivecem. Motor táhne , řazení je odstupňováno lépe a posed odpovídá tomu co si přeji. Míříme směr , kde vinná réva nabírá sílu. První sjezd z hopsa dálnice je v Rousínově, tentokrát ve větší pohodě, už jsem dárečky v podobě fotbalistů naučil, že hezky dojdou na náměstí a tam je naložím, žádné čekání u okraje cesty. I tak se však loudají jako šváby na.... . No nevím , zapomněl jsem na co se švábové loudají. Je však fakt , že šváb alespoň při nastoupení zamrská tykadlem na pozdrav. Jiný čas , jiný kraj, jiný mrav, tito lezou a ani hubu neotevřou a co víc , ni trenérům to nevadí. Tuto kapitolu jsme tedy jako generace nezvládli. Najíždím zpět na dálnici. A opět své tlumené CD neslyším, trenéři hulákají mezi sebou jak na lesy a ze zadní části busu se ozývá válcovna plechů, což oni považují za hudbu. Ještě , že sluníčko svítí a devítka mne baví. Tak si hraji s volantem a pedály a užívám si to co mám rád. Cíl cesty znám . O to je to jednodušší, neboť i ta hřiště jsou mnohde tak schováná v zástavbě, že najít k nim přístup je radostí. Super fotbalisti se vykutálejí z busu a trenéři jim táhnou bagáž. Svět je divný. Kroutíme nad tím s kolegou hlavou. Zamykáme a vydáváme se do města. Prohlídka muzea je úžasná až na další pohledy objevuji ideál řidiče v podobě kostry za volantem vraku. To by se zaměstnavatelům zamlouvalo, taková oddanost až za hrob. No koukněte na fotečky. V jedné části si zavzpomínám i na dětství v místnosti plné strojů s kterými jsem jako malý jezdil po zemi.
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
MILDATRUCK
úte kvě 01, 2018 10:00 am

Krocan
Příspěvky: 649
Registrován: pon pro 14, 2009 12:15 pm
Bydliště: EU-Kopidlno

Tykadla

Příspěvek

Já jsem z Tvého psaní pochopil, že bys stál o to, aby Ti celý autobus fotbalistů zamrskal tykadlem na pozdrav.
No to snad ani nechtěj, to by nemohlo žádné tykadlo vydržet bez následků... :lol:
Sedí Mindža na verandě,
Káro kouká z okna ven;
"dobré ráno slečno Mindžo!"
..."Ááá pan Káro, dobrý den!"
úte kvě 01, 2018 4:12 pm

Milan Černý
Příspěvky: 748
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

No ono to má pokračování, nebylo to jen o tom, že ani nezabučí , když někam vlezou, nestihnul jsem dopsat rozhodil mne starší člen rodiny, že nebyla už síla to dopsat.
MILDATRUCK
úte kvě 01, 2018 7:10 pm

Uživatelský avatar
fahrer
Příspěvky: 452
Registrován: ned čer 08, 2008 1:51 pm

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Zabuceni nikoho nezabije a naopak muze rozhodnout, jaka bude vzájemná spolupráce.
stř kvě 02, 2018 1:29 pm

Milan Černý
Příspěvky: 748
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Tak snímeček první k tomu jak být oddán zaměstnavateli až za hrob. A pár pro přiblížení jak je to tam pěkné.
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek

A pokračování.
Cesta nazpět , vyrážím s pozdním odpolednem za Znojma. Začátek trenéři rozebírají situaci a sami se pozastavují nad tím jací mladí jsou. Řeší , že je pomalu musí prosit , aby došli na trénink, aby hráli, aby nebyli agresivní a další podobné situace. Hlavou se mi žene myšlenka čím to asi bude. Že by tím, že jim nenastaví pravidla, možná tím , že dnešní mládež neumí poslouchat starší. Možná jsme někde něco pokazili my všichni, když si vše necháme od nich a neusměrníme je. Po pár kilometrech už opět neslyším rádio , ale plech , plech , železo, železo. No nic blíží se Brno a s ním i požadavek trenéra, který jim zaručil návštěvu občerstvovací u MC DONALDU. Tak si nacpou břicha. No bude tu lekce první pro mládež. Zdravit neumí a tak bus není jídelna. Najíždím na parkoviště a fotbalisté se loudají ke svému korýtku. Zůstávám v autobuse s kolegou a pozorujeme tři dvojice důchodců v obytňácích , kteří kličkují po ploše a snaží se najet ke stojanům s palivem. Zavíráme oči a sníme sen, že když ještě těch svých patnáct a dvanáct let odjezdíme a odpracujeme tak si půjdeme rovněž na důchod pro obytňák a pak budeme balit nějaké šedesátky a bude nám hej. Ze snu mne budí zhoupnutí busu. Na schodech stojí fotbalista v ruce pytlík s potravou, kelímek se zmrzlinou a colou. ,, Běžte si to borci sníst ven , ostatní tu ještě nejsou a uklidit po sobě neumíte , času je dost a je tu horko.,, Otevírá pusu a snaží se něco mumlat. ,, Prostě s pitím dovnitř nepolezete.,, Zavírá pusu a něco mumlá a kráčí zpět směr výkrmna. V zrcátku vidím , že potkává trojici jeho spolubojovníků. Míjí se bez rozhovoru. Tak další pokus o proniknutí, stejný průběh. Toto jsou však dravější a tak se za chvíli vrací s tím , že pití ukryly do pytlíku. Avšak obrys kelímku je jasný. ,, OK mám tedy ten pytlík zmáčknout, když mi tvrdíte , že pití tam nemáte a jíst budete doma?,, Proč mám pocit, že tak odrzlí jsme nebyli. No nebylo poněvadž nás by autobusák za našich let hnal hodně daleko. Po hodině a ještě dvou pokusech o proniknutí do mých zad odjíždíme. Už při odjezdu je upozorňuji, že nehodlám v cíli otevřít dříve než vše co si donesli bude v koši a nebo opustí autobus spolu s nimi. Proč mám opět pocit , že tohle by mělo automaticky napadnout trenéry a ne mne. Ale raději volím, tuto cestu , neboť trenéři jim málokdy něco řeknou, ti mají dost svých starostí , musí hlídat, aby něco z výbavy nezůstalo v podpalubí, neboť mládež se zvedne a odkráčí k autům rodičů a bez pozdravu či rozloučení s trenéry zmizí. Najíždím na malý plácek u cíle cesty. Uprostřed stojí superb. Najíždím za něj a čekám. Snad mu dojde , že to místo mi chybí. Nedochází. Jemně bliknu, popojede půl metru a stojí. OK tak zatroubení , výsledek metr. A kt omu vztyčený prostředníček. Jak chceš , možná tě zadkem hrábnu. Po otočení zjišťuji , že za volantem je hrča co čeká na svého synka, kterého jsem ji dovezl. Co pak chtít po mládeži, krávě se ještěrka ani princ nenarodí. Ještě mi radí a že prý místa bylo dost. No tak madam: ,, Příště vytočte řidiče , který bude mladý a trochu temperamentnější a trochu míň zkušený a buď Vám ojede superba, nebo se pod emocemi někde vyválí v příkopě a synek se Vám vrátí potlučený a pak se třeba naučíte chápat potřeby druhých.,, Madam čumí a čumí , ale to už do mých zad. No není krásné vozit lidi a poznávat kraje a mravy . Tak i takové to někdy na těch cestách je. Soukám se za volant pouštím si Kateřinu Knechtovou a její hlas mne posouvá do pohody . Užívám si kilometry návratu na základnu, kde můj autobus oddychuje.
MILDATRUCK
stř kvě 02, 2018 5:19 pm

sof
Příspěvky: 1858
Registrován: ned lis 27, 2011 4:29 pm
Bydliště: ..

Navigácia podľa dymu

Příspěvek

Už tretí týždeň sa pohybujem len medzi švédskom a nórskom. Najčastejšie medzi Falun, Gävle, Sundsvall, Örnsköldsvik, Östersund a do nórska jazdím len do okolia Trondheimu.

Do švédska jazdím často, ale len na otočku a väčšinou len na spodok švédska, okolo Malmö. Hore nad Štokholm sa často nedostanem. Keď som sem išiel, tešil som sa na jednu vec, budem chodiť na hríby. Vo švédsku ich rastie toľko, že ich môžte kosiť kosou. Ale teraz žiadne hríby niesú, je tam sucho. Tak sucho, že keď sa teraz prechádzam po švédskych lesoch, krajina my pripomína stredomorie, jadran alebo vysušené lesy južného francúzka.

Po prvom týždni vo švédsku som si hovoril, jak je tu fajn, je teplo, neprší, nefúka. Letná pohoda. Tričko a krátke nohavice, nič iné som si nepotreboval obliecť. Slnko tu skoro vôbec nezapadá, stále je svetlo a teplo. Nočný chlad neprichádza, lebo ešte večer o 20:00-21:00 je slnko dosť vysoko a krajina sa neochladzuje. Teplota sa cez deň pohybovala 26-28 stupňov.

Na druhý týždeň sa to nezmenilo. Naopak, zdalo sa my, že je ešte väčší hic ako minulý týždeň. Celý deň my v aute išla klíma na plno a večer po práci bolo v kabíne ťahača rovnaké horko, ako keby som bol v taliansku. Vravel som si, som vo švédsku, za chvíľu príde dážď. Ochladí sa. Musí prísť dážď. Nieje možné, aby tak dlho nepršalo. Tu často prší. Ale žiadny dážď neprišiel. Koncom druhého týždňa (9-15.7.2018) som začal na mobile sledovať predpoveď počasia. A predpoveď bola pre tretí týždeň môjho pobytu vo švédsku (16-22.72018) čisté nebo, horko a zrážky pravdepodobnosť 0-10%. Len občas možno niekde zaprší z búrky.

Minulý víkend som sa zase bol prejsť v lese. A les bol vysušený na troud. Vtedy ma napadlo, keď sa toto zapáli, tak les bude horieť ako fakľa. To som ešte netušil, že budem mať s horiacimi lesmi problém.

V utorok som sa vracal z nórska. Na prázdno sa my nechce jazdiť po hlavných ťahoch a keď sa dá, idem po iných cestách. Tie bývajú celkom prázdne. Odbočil som z E14 a mal som v pláne prejsť krížom na E4. Keď som bol asi v polovici svojej skratky, gps my začalo hlásiť výstrahu na požiar. Už som bol dosť ďaleko na to, aby som sa vrátil a tak som pokračoval ďalej. Po chvíli už bolo vidieť, že na trase sa niečo deje. Obzor v diaľke predomňou zošedivel, vo vzduchu bolo cítiť dym a šofér jedného auta, ktoré išlo s protismeru na mňa blikal a ukazoval my, že sa mám otočiť. Ešte som išiel pár kilometrov ďalej, dúfal som že sa my podarí prísť k jednej odbočke a vrátiť sa na cestu E45. Ale to už bolo v dolinách v lese vidieť dym. Požiar musel byť neďaleko. Za ďaľšou zákrutou stáli policajti a cesta bola uzavretá. Policajt my poradil, kade mám ísť, ale po pol hodine jazdy my gps zase začalo ukazovať nové požiare, v mojom novom smere jazdy. A tak som hľadal novú cestu. Za mňou bol dym, predomňou bol dym ale v ľavo odomňa bola krásna letná obloha s peknými cumulmi. Tam požiar určite nebude. A ani nebol. Obišiel som to v pohode a všetko som stihol. Dostal som sa včas na nakládku, zaparkoval som a do konca desiny my ešte zostávali 4 minúty jazdy. Nakoniec to bola celkom pekná jazda po prázdnych švédskych cestách, kde sa ako šofér normálne nedostanem.


Dym predomňou, zavretá cesta a pekná obchádzková trasa.
Obrázek Obrázek Obrázek

takto my to hlásilo gps:
Obrázek Obrázek Obrázek




O štyri dni (túto sobotu) som zase išiel z nórska. Po ceste bola búračka, obchádzkou som stratil veľa času. Rozmýšlal som ako ho nahnať, či mám zase ísť skratkou. Veď za štyri dni ohne švédi určite uhasili. Gps nič nehlásilo a tak som opäť skúsil skratku. Obloha bola čistá, pekná, letná. Vyzeralo to v poriadku. Ale po hodine jazdy gps začalo hlásiť ďaľšie požiare. V tom momente už bolo neskoro, aby som sa vracal späť. Požiare švédi nielenže neuhasili, horeli nové a bolo ich viac. O pár kilometrov zošedivela obloha, zase bolo cítiť dym a ja som nevedel kade ďalej. Švédskym dopravným správam nerozumiem, nevedel som podľa čoho sa mám rozhodnúť a ako pokračovať. A tak som sa rozhodol podľa dymu. Dym predomňou som začal obchádzať smerom do ľava na Sundsvall. Cesta pekne kopírovala zadymenú časť lesa. Po asi desiatich kilometroch som nechal dym za sebou a dostal sa na cestu 83. A vtedy som sa znova rozhodol podľa dymu. Stál som na kopci, územie zasiahnuté požiarom bolo vidieť a cesta 83 ho obchádzala.

A to bolo všetko, nič dramatické som nezažil, ohne som nevidel, len som nevedel kade ísť a sobotu som prekročil celkovú dobu jazdy asi o 8 minút.


Teraz mám voľno, dnes je celkom príjemne, asi 25°C. Ale predpoveď počasia na ďalší týžden je zase rovnaká ako predošlé týždne. Horko, teploty 27-28-30 stupňou a pravdepodobnosť zrážok 10%. Pozeral som internet, čo sa to vo švédsku deje, veď toto nieje normálne. Na švédske stránky nechodím, ale hneď prvá ktorú som našiel písala to, čo som si myslel. Počasie vo švédsku nieje normálne, toto je najteplejší júl (červenec) za posledných 260 rokov, od kedy merajú teplotu. Lesné požiare sa vo švédsku poriadne rozhoreli. Dokonca im Poliaci poslali pomoc, celý konvoj: 44 áut a 144 hasičov.

https://www.svt.se/nyheter/inrikes/smhi ... t-260-ar-1
https://www.svt.se/nyheter/lokalt/jamtl ... -till-sveg

Predpoveď počasia na ďaľší týždeň je rovnaká, teplo a minimum zrážok
Obrázek


Neviem kde všade sú požiare, ja som sa s nimi stretol tu:
Obrázek

Isté je, že s požiarmi budú mať švédi ešte veľa roboty. Až dokiaľ poriadne nezaprší. Vo švédsku je teraz celoplošný zákaz robenia ohňov. Kto z vás sa chystá do švédska, pozor na grilovačku na parkovisku a aj na to, kam odhadzujete horiace špaky z cigariet.
ned črc 22, 2018 8:42 pm

Uživatelský avatar
Adjunkt
Příspěvky: 772
Registrován: úte led 11, 2011 8:56 am
Bydliště: Děčín

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

U nás na severu Čech je to stejné, šílené sucho a během posledního týdne jsme měli v lese 4 ohně. Vždy od nemyslících lidí, kteří si v tom suchu chtějí opéct buřta nebo co. Nechápu. Teď stačí fakt jiskra. Naštěstí se podařilo pokaždé ty ohně uhasit včas a shořel jen podrost na pár desítkách metrů...
pon črc 23, 2018 8:50 am

Milan Černý
Příspěvky: 748
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Tak po dlouhé době něco snad o autech.
Třeba na téma zelené.
Zažili jsme většina těch dříve narozených minimálně jednou a ti co jim to jednou nestačilo si to zopákli o nějakých 25 let později. Psal se rok 86 a já si tak jel do Brna strávit si tam dva roky životních poznání toho osobitého světa za branou. První dny jsme všichni asi zažívali podobně. Časem jsme se v tom naučili chodit a časem jsme se tam naučili pohybovat. První rok byl výživný. Byli jsme tři bažanti na patnáct mazáků a deset supráků. A tak jsme zažili rozplavby . To jsme si nanosili 200 kýblů vody na cimru , která se dopravovala oknem pomocí kbelíku. A ti staří leželi na bydlech a veslovali. To jsem prvně viděl moře . A potom se to pomocí lopatek na uhlí dopravovalo do kbelíků a ven z cimry. Naučili nás jejich čísla a to jak se večer odhlásit vypínači na dobu nutnou k načerpání nových sil. Jednou jsme se v těch žlutohnědých pyžamech změnili v antilopy a dravá zvěř nás lovila a tak po lovu mi z pyžama zůstal pouze rukáv a kamarádovi límec . Naučili jsme se stanice metra a jezdili svou trasu s hlášením stanic pod postelemi . Prostě jiný svět v době mazácké vojny. Když jsme se co by mladí jeden čas seknuli bylo nám velitelem v hodnosti majora vysvětleno , že pokud máme problém tak končíme u řidičů . A tak v počátku byl uhašen odboj nás tří. První rok byl výživný , jen nám nedocházelo jak dlouhý je čas před námi. Ještě mám v paměti jak jednoho večera došli staří a ptali se zda chceme do kina, jež bylo v kasárnách. Blbí jsme byli a tak jsme chtěli. No a skončili jsme za kuchyní s hromadou brambor a partou potkanů , kteří se bavili běháním kolem nás při škrábání. a asi jsme byli i sjetí , neboť jsme řvali 702 za málo a náramně jsme se tomu smáli. První rok utekl i díky tomu, že hned po KŘK a po příchodu na ČTZ jsme my tři z pekla byli odměnění tím ,že jsme každý den kroutili volanty aut . A tak jsme kromě značek sledovali slečny kráčející po chodnících a cestách Brna a Prahy. To byla ta protiváha bufetů a safari zvěře mazáků. Pak přišel čas na nějž jsme se těšili . Tím byl odchod supráků. Každý z nás tří se těšil . A pak přišlo rozčarování v podobě rána po jejich odchodu. Po cimře leželi jejich ponožky a drobnosti v podobě starých papučů. A my na to čuměli a mysleli na to že oni už jsou tam. Tam u svých slečen a svých přátel. Místo radosti nám došlo , že už to sice není 702, ale je to hrozné číslo. Pak tu byli gumy a i ty se dělily do několika skupin. Třeba takový můj náčelník ZS byl naštěstí více doktorem než gumou . To už byl druhý rok a já jezdil se sanitou. První jízdy jsem ho musel vytrénovat. Říkám mu,, Náčelníku napište mi lehkou obuv, v kanadách nebudu mít cit na pedálech.,, No nešlo to. A tak jsme vyrazili, první den jsem jej nechal v klidu. Druhý den jeho čelo poznalo chlad čelního okna ihned u závory kasárenské brány. ,,Co děláš Milane?,, ptal se hladíce se po čele. ,, No nevím , nějak to blbne , asi posilovač. Druhou ránu zažil na světelné křižovatce v centru Brna umocněnou skřípáním brzd vozu za námi. ,, Co s tím je ? Tak se nedá jezdit, napiš to do dílen a už opatrně.,, Už jsme ani modrý maják nepotřebovali, stačilo , když vystrkoval modré čelo k oknu a od něj. ,, No náčelníku to nebude autem , ale těma mýma pitomýma kanadama, nemám v tom cit. Tohle není Uaz ani ventra tohle je 1203 a ta je citlivá. No nějak jsme to odjezdili a už si odnesl jen odřené rameno od bezpečnostního pásu. Ráno jsem najel před ošetřovnu a zahlásil , že vozidlo je připraveno. Sjel mne pohledem a to nikdy nedělal, byl to doktor ne guma. A pak se jeho pohled zastavil na kanadách. ,, Běž se přezout v tomto jezdit nebudeš, napsal jsem ti lehkou obuv , v tomto tě už v sanitě neuvidím., A tak jsem s radostí utíkal na rotu a tam uložil kanady do spodní skříňky , kde odsloužili celý druhý rok . Těch slečen co jsme odvozili na Brněnské ošetřovny a z ošetřoven , kde trávily vášnivé noci s kolegy od volantů sanitek. Těch příhod z nočních služeb , dnes , když píši tyto řádky se vracejí ony pocity svým způsobem radosti a svobody, když jsem se se sanitou toulal setmělými Brněnskými ulicemi. Ty chvíle v nichž jsem sbíral první zkušenosti s modrým světlem blikajícím mi nad hlavou . Vlastně to byli chvíle , které byly krásné díky těm rokům , jež jsme měli za sebou a před sebou.
MILDATRUCK
pon črc 23, 2018 10:57 pm

Odpovědět

Zpět na „Netechnická témata“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Alešák a 2 hosti