Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

[kasty]

V Přerově je to tím, že tam probíhá více staveb související s průtahem města a ve zbytku města je zákaz už dávno. Ale v globále máš pravdu. Před rokem 89 měla vézt D1 od Brna na Bratislavu. Po roce 89 změnili její trasu na Bohumín. Je rok 2021 a ani v prosinci nebude dálnice hotová. Respektive jak už z názvu vyplívá DÁL-NIC.

[Pavell]

Byl čtvrtek 10 večer, snažil jsem se zaparkovat u Norimberku směrem dom. A3 nic, na a6 hned to první stal Polák tak, že kdyby couvnul, tak tam najedu. Šel jsem za ním, klučina ok není problém, couvnul, ještě mi ukázal. Pohoda. Šel jsem za ním, že díky a dal jsem mu pivo, co jsem měl. On taky že díky, ale že ho bolí zub a na to pivo nepomáhá. Tak jsem přidal ještě prášky proti bolesti a šel jsem spát. Ráno vstanu a pod oknem můj Polák, že zub už neboli, ale že nenastartoval. Říkám, ok kabely mám dvoje, to dosahne, nastartujem. Chcalo jak prase, nacouval jsem vedle něho, zapojil kabely, ještě říkám, drž je at to nezkratujem. Obcházím na druhou stranu k němu a slyším syceni jak kráva. Dobehnu tam, dym z kabelu, tak jsem to rychle vytrhnul. Říkám, tys to prepojoval? Ne já nic. Pak vidím, že si pro svoje pohodli ty kleště spojených kabelu odložil u mě za kabinou na výfuk, do takové kaluže, co tam byla z noci. Kabely mi tim úplně odpálil. Tak mi totálně vystresovany cpal eura za ty kabely, říkám nech si je, ale já už jedu. Kabely už další nemám... V pondělí jsem jel kolem a už tam nebyl, tak snad si poradil.

[vodic216]

Milan Černý: Napísal si to perfektne, lepšie sa to už ani nedalo. Presne si pamätám, keď som začínal. Už z diaľky sa blikalo, keď bola nejaká policajná kontrola, či nehoda. Teraz má každý na háku. Policajti ani nevedeli, že v aute nejaký kotúč je, nieto, aby ho ešte kontrolovali. Pokuty pár stoviek. A aj na ceste si šoféri viac pomáhali. S opravami, súčiastkami, naftou, odťahom. Jáj, kde sú tie časy... Áno, boli staré ,pomalé a nevýkonné Liazky, ale bola kľudnejšia a lepšia doba...

[Milan Černý]

Něco od volantu s kaštany za zády.
Něco od kulaté lásky, aneb s lidmi za zády.
Cesta za teplým pramenem.
je tu sobota a já vystřídal mládí ve věku školičky za věk ,, lékopráškový,,. Tak je ráno a mířím pro prvních třináct kousků do Olomouce k letadlu. Na čelní sklo dopadají kapky a stěrače s nimi hrají hru kdo více vydrží. V kabině nastavuji klimu na nějakých 22 stupínků, tak uvidíme zda bude vyhovovat. V Olomouci mne čeká ještě úkol v podobě usazení pasažerů na jejich správné místenkové místo. Zavazadla sebou mají tak akorát, která jdou umístit nad hlavu , ale vždy se najde minimálně 50 procent těch co je chtějí dát dolů. No a tak člověk jezdí pak po městě a přibírá další v počtu dvou , tří kousků na celkem osmi místech nástupu. A tak zajet ke kraji, posunout sedadlo do zadu , abych se vysoukal od volantu z polohy ve které to mám rád. Otevřít kufr, nasadit úsměv a minibatůžek hezky uložit. Nasoukat se na sedadlo , seřídit , pohled do zrcátka a blinkr a vyrazit. No na tom nic. Ale když máte stroj , kde se vám pokaždá rozdrbe výška sedadla tak je to otrava. Sotva to naladíte, sotva se uhnízdíte už lezete ven a komedie začíná znovu. No sláva naloženo, časy odjezdů dodrženy tak vstříc novým zážitkům. Kapky padají , bus poslouchá , sedadlo už se mnou nehraje hru o neposedném kůzlátku. Z CD se uzývá Katarina s písničkou ,,Až raz budeš stát při oltáry,, a kilometry se přičítají. Po půl hodině ze mnou:,,Pane řidiči nám je zima. Mohl by jste přitopit.,, Ok, úsměv do zrcátka , naučený a připitomělý, vypínám nastavených 22 , a zapínám topení plus ventilátory. Jedeme krásnou půlhodinku a ze zadu kdosi kráčí uličkou. ,, Pane řidiči vzadu je horko už jsem ugrilovaná.,, Ok, úsměv do zrcátka, naučený a připitomělejší, vypínám topení i ventilátor a nezapínám nic. Jedeme krásnou půlhodinku. V uličce postava.,, Pane řidiči šlo by pustit vzduch. Ok, úsměv do zrcátka, naučený a připitomělejší, zapínám ventilaci a nastavuji 22. Jedeme krásnou půlhodinku. A v uličce postava. ,, Pane řidiči a dnes nám nějakou pohádku na dvd nepustíte. Ok, nasazuji úsměv do zrcátka a tak jako v té pohádce pravím: ,, Ještě chviličku už tam budeme , neviděli by jste konec. ,, Jedeme čtvrthodinku a do cíle zbývá druhá. V uličce postava. ,, Pane řidiči nešlo by někde zastavit potřebuji si odskočit na malou. Jsme na rychlostní silnici. Ok, nasazuji úsměv, naučený a připitoměly pravím:,, Vydržte chviličku najdu vhodné místečko.,, Konečně je tu 26 km a já sjíždím směr Znojmo a po pár minutkách hle oáza v podobě zálivu u silnice s jedním jediným stromkem. Směrovka , brzdím a přistávám. Postava mizí za stromem a minutu se chová jako hafík a hledá kompromis mezi tím zda na něj uvidí lidé z busu , nebo řidiči co jedou naším směrem. Problém je vyřešen a tak jen otevřít nádrž. Kapka za kapkou dopadá na trávu. Ne to nevidím , jen domýšlím, neboť uběhlo deset minut. No čeká nás to pánové asi také. Postava na schodech. Tak ještě počkám než usedne na své místo a vyrážím dál. Poslední kilometry se cesta kroutí . V Hrušovanech jim místo pohádky průvodkyně popovídá o historii obce a přidává , že v této oblasti žijí tři kusy pravé kočky divoké. A hned za zatáčkou se jedna motá kolem cesty a nakračuje od vozovky. Cestující čekají co bude . Cítím jejich pohledy. Beru za retarder a zpomaluji , co kdyby se kočka vydala dál . Průvodkyně by musela přepsat poznámky a v oblasti by žily už jen dvě kočky divoké. K tomu dodává, že nakrmit se dají, ale ochočit ne. Co mi to připomíná? Že by dnešní ženy , výhody berou, ale jinak přeci nebudou závislé a jsou emancipované. Tak mám to mnoho mužů nemá doma ženy domácí, nýbrž divoké. Opět zpomaluji neboť vozovka se tu v délce 50 m propadá o metr dolů pro případ rozlití řeky. Nejsem z těch co to tu skočí jako na dakaru. Dostávám pochvalu od průvodkyně, dmu se píchou jaký jsem ,, pan řidič,, jak pravila. No ještě jeden kruháč a pár uliček a přistávám na parkovišti u thermalu. Nyní jen každému podat s úsměvem batůžek a pak se osm hodin převalovat na zadním sedadle se snahou o propad do říše snů. No a cesta nazpět , stejné jen v opačném pořadí včetně střídání horko zima.

[4215]

Poprvé jsem se v tomto týdnu zasmál. Milane díky. Lepší než dnešní Nostalgické muzeum zábavy na Dvojce.

[Milan Černý]

Tak pokud , alespoň někomu jsem na chvíli zlepšil náladu mám radost, přeji hodně pohodových kilometrů.

[Adjunkt]

Jen abys měl zpětnou vazbu: tak to čteme a bavíme se

[martin440]

vozit lidi je hnus ... ale když s tim pořádně zakymácíš, aby srali strachy , když tě někdo votravuje, tak pak gut

[jose rabano]

Mates,ty bys to mohl pamatovat.autobus Rto,a za tim vlek.dvousak.jezdilo neco u vas na zapade?v tom vleku cestovat bylo super,v zime jak venku tak uvnitr.

[martin440]

jose rabano... hele pamatuju to že to jezdilo, ale už si ten samotnej zážitek ne , vím že tam byli normální kamínka na uhlí a průvodčí jak v busu tak v couráku ... bufík přišel až dýl ...pár jich i shořelo a pak to zakázali , ale RTO samotný pamatuju .... v bulharsku jezdili ještě někdy do r 85....

[DriverBrno]

pamatuju jako děcko, vlečka se dávala jako posila když končila škola pro přespolní, nebo šichta, jeden šofec co s tím jezdil mi říkal, že vozil dělníky ze Škodovky a vlečka byl kuřák, když se otevřely dveře na konečné tak se vyvalil dým. Na chmelu jsme to měly jako svačinárnu a večer se tam chodilo píchat na zadní sedačku.

[martin440]

DriverBrno.....

[jose rabano]

Tak jak rikas.vlecka byla jako posila.dnes se tomu smeju jak si vzpomenu.pak dosla doba Ikarus.kloubak.kapitola sama o sobe

[Milan Černý]

Tak dnes zase něco z mojí práce , tedy okolo volantu a vozidel s L.
Dnes tedy sranda, avšak v uvozovkách s kolegou. Je pondělí a čeká na mne týden výuky v traktoru. Protože máme spoustu hodin tohoto výcviku , neboť nás covid zastavil tak nyní je třeba do prázdnin vše dorazit. Abychom to stihnuli tak jeden z nás jezdí dopo a druhý odpo. Šlo by to i ráno, ale to bychom se já a kolega co ná nyní pomáhá museli půjčovat traktor od dalšího , který stále chce všem vládnout a všichni okolo něj si myslí ho budou poslouchat. Každý den se modlím , aby už šel do důchodu, těch podrazů a drzostí co už vymyslel už je nad hlavu a čím je člověk k němu ohleduplný tím více mu rostou křídla. To jen na dokreslení.
Je pondělí a člověk se snaží pro studenty udělat co nejvíc. A výsledek pondělí. Přichází první student závěrečného ročníku oboru, kde motory jsou jeho náplní a opravy denním chlebem, Usedá vedle mne na sedadlo služební fabie a přesouváme se pět km do areálu dopravní společnosti , kde mi kolega zanechal traktor, neboť by nestihnul přejezd a služební auto nemá k dispozici. Po cestě se ptám jak rychle se smí jet osobním autem po dálnici, po silnici pro motorová vozidla a další věci z pravidel. No každá třetí odpověď je správná. Po dotazu proč se neučí se dozvím, že nemá čas. Rok leželi na báchorech. OK tak zkusím technickou a dozvím se , že v první době motoru je výbuch , že retarder je jen hrbol na silnici a podobné perly. Ok polykám slinu hořkosti. Třeba to nebude tak zlé. Každý den jsem jim posílal videa a vše okolo traktoru mají nasdíleno ne teamsu. Tedy kdykoliv přístupné. A k tomu jel už s kolegou třikrát. Jsme u traktoru , dávám mu tedy klíče, aby jej otevřel a zkontroloval než odstavím fabii. To jsem něměl dělat. Netušil jsem , že kouzelník Caperfilt se převtělil do tohoto človíčka. Po třech minutách docházím k traktoru. Beru za kliku z druhé strany než onen pilot, který stojí na druhé straně traktoru. A zamčeno. Ok , asi si otevřel jen u sebe. Obejdu to. Beru za druhou kliku a sakra zamčeno. Ok chci po něm tedy klíče, které jsem mu před chvílí dal. A on. On je nemá. Ptám se kde jsou? A on, že v traktoru ve spínací skříňce. Kouzlo. Klíče co jsem mu dal se dostaly dovnitř, ale traktor je zamčený. Kouzlo. Ne jen šikovný pilot, kde otevřít dveře je nadlidský úkon. Jak se mu to podařilo? No kdo zná zetor a zámky tak už ví, otočil klíčem ve dveřích , otevřel dveře . Otočil klíčem zpět a zavřel dveře, vytáhnul klíč ze dveří. Totéž na druhé straně. Otočil klíčem, otevřel dveře. Při otevřených , otočil klíčem v zámku zpět , vytáhnul klíček , dal jej do spínací skříňky, sláva dal tam bošák. A zvenku dveře zavřel. Paráda, a tak si jdu půjčit klíč stranový, abych povolil tři šrouby , kterými drží střecha v přední části, abych ji na zadních pantech pozvednul a vylovil klíče. Jsem šťastný a tak jej nechám kontrolovat motorový prostor. No a deset minut chodí kolem traktoru a pátrá jak se otevírá kapota. Pozor třetí ročník mechanik opravář zemědělských strojů. OK, vydýchám to a pak mne dorazí tím, že chladič je vzduchový filtr a traktor brzdí i přednimi koly a další ohromující znalosti. OK vydýcám to, vždyť za to že se neučí nemůže, nemá čas. Tak mu to dovysvětlím co, kde a jak a nechám ho se nasoukat za volant. A máme tu další problém, neboť se nevleze za volant a nohu nedá mezi spojku a volant. Počítám do deseti a ptám se proč to neřekl dřív, když už jezdil a ví, že se vleze jen do 77 čky. Tak sedám za volant a míříme do našeho areálu a čeká mne komunikace s ,,ochotným kolegou, kterému se můj nastříkaný traktor nezamlouvá, neboť než jsem došel tak byl stejný, jako jeho , tedy orezlá stará hujda a teď vypadá jak nový a tak mne pomlouvá kde může. Ok na uterý jsem si pro dotyčného vyprosil tu 77 čku. Druhý žák mi nepřichází. Ok počkám tedy hoďku a půl , aby pět minut před třetím došla sms , že je mu špatně a tedy nedojde. No rozkopal bych to. Ok krásné pondělí je za mnou. Je tu úterý , jdu na odpolední, V 12 30 mám jezdit. V 12 20 volá žáček , že má zdravotní problémy a dnes nedojde. Ok alespoň vezmu od ,,kolegy ,, vozák a klíče od té jeho zrzky . Má ji jinak v pořádku, on přece nedbá na vzhled , ale na kvalitu. Ok v 14 00 dochází ten ze včerejška. Uděláme tedy kontrolu traktoru, kontrolu přívěsu a velím za volant. Hurá vlezl se za volant. Další minuty se vrtí za volantem. A pátrá, kde seřídit sedadlo. Nedávám to. Co dělali s ,,kolegou,, ty hodiny přede mnou? Ok sedadlo jsme páku našli. Pokyn nastartuj. No když si nenastaví ruční plyn tak těžko. Když mačká bošák hloub a hloub a nezmáčkne startovací tlačítko nejde to. OK co dělali přede mnou? Nic vysvětlíme a ukážeme. Půjdeme couvat s přívěsem, když třikrát jezdili po městě. Seřizuji si své sedadlo, to je tu na vzduchu , já mám jen tvrdou pryčnu u sebe. Něco mne tlačí do zadku a připadám si jako slečna, když si ji při milování posadíte na kuchyňskou linku. Tedy asi tak, nevím jako slečna jsem tak na lince neseděl. Co to? No ano pod potahem sedadla má kolega dané prkno, prý kvůi hemeroidům , jak se později dozvím. Oči mi padají na pedály instruktora. Já mám mechanické a tu jsou kapalinové. Jenže ouvej pravý je nazemi a visí jako krk zdechlé labutě, která umřela na krázi rybníka. Nevěřím a tahnu jej na horu a on bez odporu padá dolů. Nevěřím, znám kolegu co to bude za keci , že jsem mu něco zničil. Bru telefon a volám mu. No a lezou mi uši z hlavy, když se dozvím, že tak to má tři týdny , protože váleček je v ...., víte kde. Jsem nasraný, jak jde dělat výcvik s Caperfildem, který nevnímá bez mého pedálu. Kdyby spojka, dal bych to. Toto nedám. Ale ok couvání po areálu na želvu zvládnem. Jdeme na to. Couváme , no i po vysvětlené. Toč tam kam potřebuješ, aby šla oj. Dívej, když chceš , aby to jelo rovně, musí se krýt ty dvě čáry co jsem nastříkal na obě čísti točny. No točíme naopak, točíme pomalu, hodina zábavy je za mnou a v hlavičce ani náznak, že mne vnímá. Nevadí to časem dáme. Hledím na zem a kde couváme jsou kapky na zemi. Jdu pátrat uzda od nás. Potřebuji otevřít kapotu. A tak velím vyřaď a povo spojku. Lomcuje pákou a prý mám. Říkám nemáš. ,,Mám.,, Ok ,, povol spojku ,, Vím, že nemá a tak traktor skáče. Přesvědčovat Caperfilda slovy nemělo cenu, takto je to rychlejší. Tak kontroluji , že vyřadil a nechávám ho nastartovat , otevírám kapotu a hledám kde co teče. No ano zpětná trubka od vstřiků to je. Tak nic jedeme ke garáži pro 12 klíč a pro trubku. ,, kolega sedí na kanclu. A tak jdu za ním ,že mu teče trubka . Jsou tu i další. A tak machruje , že jde pro 12 , 14 klíč . Dle mne to je menší, ale on přece ví. Ok dává mi 14, no není to , není. Je to 12 a tak když si o ni řeknu podává mi ji a ještě mi radí, že na tom klíči je to ta větší strana. Kopl bych ho do prdele. To opomenu , že v traktoru je v kabině bordel v podobě deseti kusů dřev , lepenky před chladíč a stoletého nepořádku. Když za dalších dvacet minut odchází Caperfild a já mohu zpět do mého traktoru, kde sice jde těžko spojka, protože mistři z dílen JZD řekli, že je to mezityp a u těchto kousků nikdy lehčeji nepůjde jsem šťastný. Sedadlo mám sice bez vzduchu, střechu koženkovou novou , co jsem nechal obšít, ale v kabině mám čisto, pedály mi tu fungují a k tomu mám i vnější čtyři zrcátka a

[Adjunkt]

Díky za příběh. Úplně se mi vybavila má první jízda. Instruktor mi vyvezl traktor na kraj města, zastavil, přesedl a oznámil: Jeď! Čuměl jsem jak péro z gauče, předtím jsme jen "sušili" v garáži se šaltrpákou