Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

[Milan Černý]

A ještě jeden kousek, když s nimi tvořím B,C,T , tak jak byl před a po týdnu tvorby. Aneb , někteří mladí ještě k tomu vztah mají, jen jim ukázat cestu.

[vodic216]

Zaujímavé, u vás ešte fungujú branci?

[Milan Černý]

Pro vodič jen na vysvětlenou, ne branci samosebou ne, ale kluci co dělají Polytechnickou školu, tak ti tu dělají za ráz B,C,T.

Dnes něco ze silnic, aneb jak jsem jezdil s Napoleonem.
Pondělní ráno bylo výživné, Už když jsem se vzbudil bylo znát , že něco je jinak, byl jsem rozlámaný a v krku a ústech divný pocit. Pátečního rána jsem jezdil s žáčkem, který smrkal , kýchal a divně polykal. Říkám mu :,, Jestli ti není dobře tak sem nelez, nemusím být nemocný, zde se to namíchá, ty se tu za volantem vypotíš a já to chytnu.,, A jako jindy a u jiných, že ne , že to nic není. A hle v pondělí ráno už padám na hubu. No nic do práce se musí a tak za hodinku už obcházím traktor s L na střeše a čekám na dalšího ,,pilota,, . Jak na potvoru je to dáreček, který i při jízdě traktorem nestíhá značky a když řadí tak zetorek míří obrubník, příkopa či protisměr. Traktoru se nějak nechce chytnout , delší dobu stál a tak mu pomáháme startovací záložní baterií. Odjezdím hodinu a půl a do kabiny míří další šikula.,, Prosím tě pojedeme v klidu a hlavně se snaž ať ti to nezdechne.,, V tom mi dochází, že je tu někdo jiný než má být dle rozpisu. Dotyčnému je prý zle od žaludku. No to už je poněkolikáté. ,,No nic běž pro něj do třídy a pošli ho , že ho vyléčím.,, Ok ten pravý je tu. Ptám se co mu je a uklidňuji jej, že za chvíli mu bude dobře a nebude mít čas myslet na nevolnost od nervů. Divná generace , my se o volant rvali a oni se mu vyhýbají. Začínáme stejnou větou, aby dal pozor a nezdechlo mu to. Dál klasika, zapíná blinkr, teprve potom odbržďuje a bez pohledu vzad chce vyrazit. No nic šlapu pedály a vysvětluji mu po milion a jedné , že pokud je něco vedle nás musí o tom vědět. První křižovatka a opět hra s řadící pákou a volantem a ovladačem směrovky, kdy neví co dříve . A to tu sedí po osmé. No někomu to není dáno a někdo to ani nikde nekoupí. Za dvacet minut jsme na mém oblíbeném parkovišti a začínáme couvat s točnicovým přívěsem. A stále točení volantem jinam , stále otáčení se v sedadle směrem dopředu , aby viděl co dělá s rukama a ne a ne pochopit kam točit i když už po x té slyší , že oj musí být rovně a že tam kam chce oj dostat musí točit volantem. No po 45 minutách bez obrazu a zvuku přepínám na jiný program a to jízda vpřed do ulic. Před námi napravo auta a vedle nich zpomalovací práh. Dáreček letí a nezpomaluje. říkám mu ať ubere , že jinak to bude rána do zad. nic. Až před prahem dupe po brzdě, než se naději, než odšlápnu spojku za něj traktor zakňučí a zdechá. Mezi námi a rantlem v protisměru metr, vedle nás napravo odstavená auta a v trávě značka. Mačkám starter a bum je to tu nic a mrtvo. Ok, traktor má kapalinové brzdy a šlo by to odtlačit jenže kam. Jsme z kopečku dolů a tak nazpět to nepůjde. V před také ne, neboť velký stratég a taktik to opřel a zdechnul ve chvíli v níž se zadní kola opřela o práh. Jsme v pasti a to jsme ucpali jedinou cestu do této čtvrti. Chvíli bojuji a snažím se to oživit. No nic starter mrtvo. Naviguji auta , aby nás objela na půl po trávě. V protisměru náklaďák. Jdu za ním , že neprojede a zda nemá lano , že by nás kousek potáhnul do širšího místa . Prý nemá a tak sedí za volantem a jen zírá. No prostě když jezdíte s některými tak se jim podaří vyrobit super pastičku. Dotyčného přejmenovávám s ohledem na jeho zájem o historii na Napoleon a ptám se zda to bylo naschvál za to ,že musel jít jezdit. No po dvaceti minutách traktor rozhýbávám a uvolňujeme jedinou přistupovou ulici. Tak krásně nám ten týden začíná. A to ještě netuším, že v noci se budu klepat zimnicí a když budu polykat budu zavírat oči jak mne bude bolet v krku a že když v úterý ráno poděkuji tomu co mne takto obdaroval , že prohlásí:,, Ale mně už nic není já už jsem zdravý.,, No není to krása s těmi písmenky L na bocích. Co vše vám vaši klienti nenachystají , co vše vám nepředají.

[vašík]

hezkýýý

[vodic216]

Super čítanie. Ako sa podarilo naštartovať traktor?
Keď si bol ešte v armáde, tam si učil šoférovať nastupujúcich nových vojakov z povolania? Alebo to boli ešte branci v povinnej základnej?

[Milan Černý]

V armádě to už byli ,, profíci,, ,ale v podstatě nováčci co je nabrali to bylo v letech 2012-2017, no a traktor drát natažený z baterky až na cívku starteru, dlouhé pátráí pak po přerušeném drátu od spínací skříňky, který chvíli OK a chvíli ko. Pokud to tu nevadí a dá se to číst tak ještě něco hodím.

[DriverBrno]

jejda na traktor mám vzpomínky..dělal jsem C, B, T jako předvojenčák, ale v traktoru jsme se ve Svazarmu nesvezli. Pak jsem se dostal na chmelovou brigádu a jeden agronom přišel jestli někdo nemá T-čko. Hned jsem se hlásil, abych nemusel zústat u pásu na česačce, akorát jestli mi to někdo vysvětlí co kde je, jak se řadí. Za hodinu jsem měl svůj první řádek, taky jsem potom na to balil baby z česačky, že jsem traktorista a občas nějakou povozil, užil jsem si 3 týdny slávy a sexuálních orgií a to mi stačil ten malý Zetúrek

[David29]

To já jako pražskej pepík traktorem nějak opovrhuji no Chápu to, ale nemám rád když ho potkám ve svém směru Pokud nepotkám ty nové, co mi i na rozjezd ujedou.. To je jiná liga no

[DriverBrno]

David29: ty velký mrchy to je pouze doační fligna. Jak mohla zemědělaká výroba vůbec existovat bez těhle kolosů, co navíc ničí půdu. Loni jsem jel z Plzně na Žatec a ty staré Zetory pořád tahají. Jenže dnes je zemědělec první liga, jak to nemá klimu a dva monitory tak do toho nevleze. No hlavně že má Babišův Agrotech kšeft.

[David29]

Tak doba jde dál...
V dobách před 20lety byli taky mixy bez klimy a rádia... A taky bych do toho dnes nevlez

[Pavel Šebek]

V práci máme Zetory a John Deere a co myslíte, do kterého sednu?

A ještě má přijít tohle

[Mareczek]

To mně zajímá nejvíc .Zetor v poslední době myslím spolehlivý moc není.

[Milan Černý]

Super kolega, aneb jak by jste se zachovali?
Dnešní příhoda nebude ze silnic , ale s auty to společné něco má, možná jste rovněž zažili. Tak v práci s tímto kolegou už budu skoro dva roky a stále překvapuje. prvně překvapil, když jsem dal dohromady papíry a dokumentaci k výcviku v autoškole. To jsem dva dny popisoval a skládal po měsících výkazy za uplynulých pět let, kdy jsem dokumentaci ze šuplíků a poliček seřadil do šanonů a popsal, aby se v tom dalo vyznat a pak za dva dny dojdete a všechna práce na nic, neboť dotyčný to vytahal a a uvedl do původního zmatku. Ok, člověk to zkousne a čas jde dál. Dalším kouskem bylo jeho slavné projetí , či spíše pokus o projetí s týden starým Dafem místem, kde vteřinu před tím říkám:,, Nejezdi tou zkratkou, tam se nevleze ani dodávka.,, No mistr musel mít pravdu a tak větve lezli po novém autě tam a pak zpět , když jsme z toho roští couvali.
Ovšem po tomto týdnu už vím, že už se i já budu chovat jinak , protože jak se do lesa volá tak z lesa se ozývá. Kromě společného Dafu máme každý svůj osobák na výcvik. V ´úterý dojdu do práce a na mém autě mi něco tahá oči. Co to? Aha puklice jsou pryč. A tak první letím na mistra , který den před tím měl auto půjčeno. ,,No já když dojel a parkoval jsem tak puklice na autě byly.,, No a auto stojí v koji a v areálu. Ok , pátrám dál a s vedoucím v našich myslích obviňujeme naše studenty, obzvláště jednoho, který začal tunit svou fabii. Odpoledne se potkávám na place s mým kolegou a říkám:,, Někdo mi vzal puklice.,, ,, No vidíš to je divné, to jsou lidi , že se to tak ztratí .,, Praví a divně se mi směje do očí, tak jako jsem za celé dva roky neviděl. Večer mi to vrtá hlavou, myslí mi proudí slova jednoho z mistrů , že v pátek dotyčný kolega chodil po place a pátral kdo mu z jeho sbírky puklic v garáži nějaké vzal. Díky tomu úsměvu bych dal ruku do plamenů za to, že mé puklice vzal on. Druhá půlka mého já tomu nechce věřit. Je středa a protože placem jde řeč , že si asi onen zmetek myslí , že puklice jsem mu vzal já tak beru mobil a píši , že odpoledne se musíme sejít a chci si promluvit, neboť mne uráží to, že by si mohl myslet, že bych mu vlezl do garáže a vzal mu kryty a dal je na mé auto. A proč, když na mém byly. Je tu odpoledne a výsledek je , že se po čase přiznává, že ano , že mi je vzal a bla bla. Končí to tím, že to má zůstat mezi námi , ale vše bez slůvka omluvy , bez návratu mých puklic. Mimochodem na ty už bych se nejraději vykašlal, neboť jsem u ředitele vysvětloval jak mé mohly zmizet a kde jsem parkoval, když jsem po řediteli chtěl svolení s nákupem nových. K tomu to schytal vedoucí jak je možné , že nám z areálu něco zmizí.
Takže tímto jsem s ,,kolegou,, skončil na vždy a končí i čas v němž jsem čaroval s hodinami výuky, aby ho ředitel částí úvazku nepřeřadil na jinou činnost. Aneb jak se říká , čiň čertu dobře -peklem se ti odmění. Kdyby to byl mladý a ještě hloupí kluk , člověk by se nedivil, ale když je to chlap o desítku let starší , rok před důchodem, říkáte si co je to za chování.
Tak Vám přeji jen v okolí lidi se kterými se žije klidněji. Jsem však zvědavý jak by jste se zachovali vy.

[pavel 815]

Já bych přistoupil na jeho hru ,,Já jsem první,kdo je víc,aneb uhněte všichni Já jedu,,(což je mimochodem fenomén dnešních silnic). Jako první věc bych si poklice přehodil zpět na své auto,každou pojistil minimálně čtyřma stahovacíma páskama a na případnou otázku týkající se dotyčných poklic,s nezáludným usměvem překvapeně odpověděl,,asi mimozemšťani,, A samozřejmě tak jak říkáš,žádné ústupky v ničem,když každý za sebe,tak každý za sebe-ale vše s milým přístupem a úsměvem,jak jednou vytečeš a vybuchneš-prohráváš na vždy...

[Milan Černý]

Zase jednou s autobusem ŠL
Čas letí , nečas je pryč a máme tu krásné dny. A zrovinka , když jsou krásné tak člověka sundá nějaký ten dáreček v autoškole tím, že mu předá angínu. A jak všichni víme- lidé rodu mužského jsou složitelní i rýmou natož angínou. A tak jsem s ní bojoval už šestý týden, díky své blbosti a tomu, že místo abych ležel , tak jsem chodil do práce a jezdil a jezdil.
A tak , když zavolal kamarád a fanda do busů a dnes už i skutečný autobusový dopravce zda nemohu v sobotu odjezdit jednu svatbu, váhal jsem. Představa , že o víkendu, který je přede mnou a má být chladný se někde choulím v dece na zadním sedadle a klepu se chladem nebyla lákavá. Ale byla tu i možnost, že lidé budou super, že tam bude plno žen v krásných šatech a super náladě. Bylo to tak 50 na 50. Chtělo se mi vyrazit na silnici a zas si užívat pohledy lidí, když uvidí Šl - ku z roku 1976. ,, No víš co, když nikoho neseženeš a bude to hořet tak pojedu, ale ne až do půlnoci, ještě nejsem úplně ok.,, Tak necháme to osudu . Myslím, že kamarád po této větě už ani nikoho nesháněl, neboť nikdy jsem ho v nouzi nenechal. A tak sobotní ráno se vydávám na plac a startuji stařečka. Naskakuje až překvapivě dobře. Jen po chvíli odchází něco u předních dveří a ty ne a ne se otevřít. Možná jen odpadnul vodič ze svorky vypínače. No nyní už není čas to řešit a doufám v průběhu dne na to bude prostor. Jsem svátečně oblečen a vybaven i kravatou, protože co kdyby tam byla nějaká zajímavá lasička. První kilometry si bus ošahávám , abych věděl zda někam netáhne a jestli reaguje jak má na pohyb opratí a míří kam mu kočí určí. Hoj a hurá, vše se zdá v pořádku. Konící za přední nápravou pod kapotou si řehtají jak mají. Sjíždím kopeček a tak je prostor vyzkoušet tlačítko pod levou nohou. Šlapu na něj a ozývá se zvuk motorovky. Povoluji tlak na levou nohu a motorovka si stále přede svou. Oddělávám nohu o deset cm v jiný směr a motorovka stále přede svou. Brzdím a stojím na stopce. A motorovka přede. No super tak v tomto místě to je bomba. Tak se alespoň odplazím za křižovatku. Zapínám pravý blinkr a jsem nadšený. Hurá , lezu ven střednimi dveřmi, otevírám kastlík na pravé straně za předním kolem. A hle je tam. Kdo? No motor je tam. Tak hezky na čtyři a na lokty a najít vzduchový válec, který ovládá klapku. Mám ho a on je krásně v nulové poloze. Jen bohužel táhlo je vypadnuté a tak proto se klapka nevrací. No jeden dva pohyby rukou a klapka je zpět. A ŠL ce se očividně ulevilo. Lezu ven a jsem už ne bleděmodrý , košile už není čistá.
Utírám si ruce, soukám se za volant a jedem. čas na převlečení snad bude na místě. Jsem ve vesničce a hledám penzion. Pak už jen couvání , tak jako bych byl popelářský vúz, k penzionku , který je položen za koupalištěm a k němuž vede jen polní cesta. Tak a uvidíme kdo dojde. Jsem tu o něco dříve a tak je čas zalovit ve své aktovce a použít náhradní košilku. Tak zase jsem za hvězdu i když košili mám nyní pruhovanou . Všude jen auta s polskou SPZ. No to bude zábava. V deset hodin se autobus plní a přichází pokyn ,,gaz,, . Tak ok šlapu na gaz pedál a vyrážíme. Před jedenáctou hodinou jsem na místě a ve vesničce hledám sokolovnu a kostel a místo kde zaparkuji. Nalezeno , náklad vyložen, vydávám se na obhlídku místa . A z domu kde parkuji vychází domorodkyně. Jsem slušný a tak úsměv a pozdrav, než zavolá ostatní domorodce s oštěpem. No jasně , bylo mi to jasné, autobus ji zastínil ona okna od chýše. ,,Múžete zaparkovat i za sokolovnou, tam je místo,, ,,Ano , já to tam omrknu a rád se tam přesunu.,, Děkuji za radu, přece jen tam bude větší klid než tu na okraji silnice. Celá vesnice je obležena hosty na svatbu. A dle aut to žádní chudáčci nebudou, dle počtu hostů s počtem hlav větším než 120 také ne. Zajíždím za sokolovnu a jsem zvědavý kdy se ukáže nějaký organizátor. Nic se neděje ani po půl hodině a tak se ukládám na přední sedadla. Je tu více místa než na zadní pětce. Čas běží, kostel cinká stále nikde nikdo. No myslel jsem si , že se nadlábnu , zatím se klepu chladem na předním sedadle. O půl třetí mám lidi vést na nějaké místo kde se budou fotit a kam část hostů pojede na kolech. Je půl třetí a nic. Až ve tři přichází mladík. ,,Já jsem ženich a čtvrt na čtyři bychom vyrazili. ,, Ptám se kdy je návrat . A prý v šest. Brzdím jeho slova a vysvětluji mu, že bylo domluveno , že ve čtyři už mám volno a odjezd z akce. K tomu mu přidávám pár slov , že na žádne akci mne nenechali na pospas osudu tak dlouho. A uzavíráme to tím, že tedy pro něj udélám co půjde, protože chápu, že je ženich a má jiné starosti , ale že mohl někoho pověřit. No snad mu dojde co se sluší. Ve čtvrt vyrážíme . Před tím mu konečně docvaknulo, že řidič bude vlídnější najezený a tak talíř s dobrotami už se na mne směje z místa pro zavazadla. Pozoruji kočičky jak si vyhrnují letní šatičky před tím než usedají na horská kola. Už se bavím.
Tak já jsem na místě pod kopcem v sousední vesnici a pozoruji příjezd svatebčanů na kolech. Ženich dojíždí s nevěstou na dvojkole. No zdá se zajímavá, i podle nohou , které šlapou do pedálů. Pozoruji je jak jedou a pak kráčí přes pole ke vzdálenému kopci. pouštím se do řízků a sladkostí , které jsem si odložil na místo pro zavazadla. No není na tom světě krásně. Oni se fotí na onom kopci a já si fotím 3L-ku v trávě a sebe s Šl-kou. Tak jsem spokojený a dá se říci šťastný. Po hodince a půl přichází první maminka s holčičkou tak deset let. Fotí se u busu. Baví se s další dámou. No hlavou se mi ženou myšlenky ve stylu -jak asi voní a další podobné myšlenky. No není na tom světě hezky.
Za další hodinku už opět stojím u sokolovny a lidé vystupují. Jdu okouknout autobus , zda něco nezapomněli. Ještě vystupují ze zadní části a tak se u prostředních dveří potkávám s onou maminkou. ,,Děkujeme, máte pěknou káru.,, Hodnotí ŠL-ku. ,,Ta není moje, je kamarádova, ale vy máte kouzelné oči, jsou jako moře v Chorvatsku a člověk by se v nich utopil.,, Zdá se že je konec. Odchází . Volám telefonem ženichovi, zda tedy ještě něco bude potřebovat, že bych tedy jel. Už se polepšil zve mne ještě na něco k jídlu, to s poděkováním odmítám . Ale na závěr , když ho vidím přijíždět s nevěstou na kole se vydávám popřát jemu i nevěstě kouzelné chvíle a roky. A pak čekám v buse na lahvinku, kterou mi ještě ženich posílá. A v tom mne vyruší zhoupnutí autobusu, Otáčím se od papírů k středním dveřím a tam ona maminka. ,, Zapomněla jste něco, nic jsem tu nenašel.,, ,, Ne , jen jdu ukázat ty oči, když jste říkal, že jsou jako moře.,, No prostě já ty sváteční dny miluji a docela rád je jezdím. Na konec to byla krásná sobota i přes to jak začínala.