Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

[Depešák]

Tak tomuhle kolegovi říkám pan řidič s velkým Ř, má můj obdiv a klobouk dolů. Jen se bojím, aby tady neodepsal trucker Jožin, že to řídil on a jen jednou rukou a druhou se "škrabal na kulách"

[4215]

to Depešák: Pleteš se pan řidič s velkým Ř je jistý šofer z V.I.P. firmy, který jezdí do Španělska za 18litrů na 100km. Tiskový mluvčí JohnnyP by mohl upřesnit. (informace je z FC dané firmy)
Leda že by jich bylo více, ale vítěz je jen jeden.

[JakubS]

Hračkárna. Ještě bych vytáh noťas a během jízdy bych zkouknul Pat a Mat, sem tam na rovince zaonanovat a v cíli se jim pod ten návěs ještě vysrat

[Kalvados]

Depešák, se vzbudil, aby si mohl rýpnout? Stěhování proběhlo 8.listopadu 2016. Sám sem to viděl v Moravské Třebové. Aktuální.

[Milan Černý]

Tak a je tu zima.

Jeden nej zážitek ze zimní silnice. Je lednové ráno a venku padají vločky, které měli padat před dvěma týdny, aby děti měli kouzelné vánoce, které bývali kdysi, když pan Lada měl v ruce štětec. Na mne však čekají jízdy s řidiči a neřidiči, kteří sice už mají pět řidičských výcviků za sebou, avšak stále se dají dělit na tyto dvě skupiny. Skupinka se kterou se toho dne setkávám je opravdu taková, jaká už nějaký ten rok nebyla. Je to první den , kdy je přebírám po těch co s mými jezdili včera . A jak se později dozvím muselo jim to jít, když se pohybovali s tatrou rychlostí 80 i když ji drželi prvně v rukou a tuto konkrétní ani neznali. Je ráno netuším co mne čeká. Netuším, že přede mnou je jeden z nejotřesnějších zážitků ze silnice. I když možná tuším, neboť už ráno cestou mým autem do práce jsem si zapnul kameru u sebe v autě a vlastně se mi ani po dni volna do práce moc nechtělo. na silnici se drží a přibývá sníh a už je ho tak 8cm. Ráno si ještě ověřuji, zda vůbec nás vedení pustí na silnice, bežně nás za těchto podmínek dříve nepouštěli.
Tentokrát nás pouštějí a tak po tom co pomocí kabelů nastartuji tatru kolegy, jež stávkuje, po té co počkám, než kolega opět fénem pohladí čtyřcestný ventil , který teprve po tomto pomazlení si dá říct a nechá ručičku druhého okruhu se pohnout vyrážíme pro naše svěřence. Tak a máme je tu. poznávám nové tváře, jako vždy se tváří , že vše znají, asi ano vždyť řidičská oprávnění mají, to co nás čeká je vlastně zaškolení. Ale i tak raději jim vysvětlujema a připomínáme povětrnostní podmínky. Zase slyší , jako ti před nimi, že musí předvídat, že brzdit mají mozkem a hlavou včas něž jen pedálem a pokud ano tak s citem a opravdu hodně jemně. Zase jim připomínám rok vzniku těchto vozidel s přihlédnutím k účinku brzd a s tím , že tady žádné ABS není. Znovu je nutím podívat se pneumatiky, které mají předepsanou hloubku , ale s ohledem na to jaké jsou i to , že jejich schopnosti jsou limitovány. Tak první dva se mi po kontrole soupravy sunou do vozidla. Dnes poprvé s přívěsem. I když to je jen dnes poprvé, neboť ŘP na C+E mají a úspěšně složili kdysi před tím než došli. V kabině mám dva proti mně bohužel už mládence. Jsou tak ve věku mého syna.
Vyrážíme s nějakým tím zaškobrtnutím při řazení, ale ok na malá velká tak zviknutí mnozí nejsou. Projíždíme městem, připomínám jim povrch , blížíme se k výpadovce. Na pravo od nás je stezka pro cyklisty a za ní odstavný pruh pro vozidla. V dálce před námi stojí sypač z radlicí právě v tomto pruhu, jehož řidič si šel koupit svačinu. V protisměru v dálce se blíží nějaká ta auta. Můj řidič jede a jede. Něco mi už nesedí, zpozorním. Sleduji ho, a on jede a jede. Dává blinkr , už jsem ve střehu. Kuwa kam se chce vlézt? Radlice zasahuje metrem do našeho pruhu. Bude muset vybočit , ale auta v protisměru už jsou blíž a my máme 18 metrů. kabinou nám to vyjde , ale co s těmi zbývajícími 16 metry , ty tam zůstanou. ,, Sledujte tu cestu, ta radlice nám zasahuje do cesty, tam se nevlezeme. ,, V klidu to pronáším a v duchu cítím to , že uvažuji nad tím kam chtěl jet. Zda viděl radlici, či jak vlastně uvažoval. Zastavujeme.

[Milan Černý]

Pokračování.
Stojíme za blikajícím odstaveným silničářem. Stojíme a čekáme, byť už dvakrát byla mezera , která byla opravdu bezpečná k jeho objetí , mlčím, nechci řidiče hnát do nějakého rizika, ať si tedy počká až široko daleko nic nepojede. přichází silničář, pozorujíc kolnu za námi rychlé šplhá do kabiny, avšak rychlost ho dostává tak jako smrt každého. Ze sáčku mu vypadává svačina na zem a tak ho jen pozoruji přes okno jak si to na co se těšil sbírá ze země. Čekáme za ním. Škoda ,že jsme tehdy nejeli, možná by ani nenásledovalo to co na nás v dálce čekalo. Silničář vyjíždí a my za ním. On hrne sníh ke kraji a je vidět že i solí. Držíme se 200 metrů za ním. Cesta je rovná . Na tachometru máme něco mezi 30 - 40 , místy. Silničář se nám vzdaluje . Za dalším městečkem se před námi silničář znovu vynořuje , přichází esíčko, kterým se s ohledem na naši rychlost bezpečně protahujeme. Zase mne nadzvedává tato generace. Neboť ten uprostřed si stále ťuká do mobilu a k tomu radí tomu za volantem svá moudra. Už po třetí ho upozorňuji na to , že bude mlčet. Co mi pak asi napíší do hodnocení jak se mnou byli spokojeni? Ale to je mi nyní jedno, je potřeba aby se řidič na cestu soustředil. Sypač se nám opět vzdálil na nějakých 350 metrů. Řidič má snahu ho dohánět. Krotím jeho vášně a radím mu, ať si nechá odstup a jede rozumně. Ručička se pohybuje pod 40 tkou. Silničář v dálce zastavuje. Vteřinku hledím co asi bude dělat, směrovka u něj nikde. Můj řidič jede, ale vzdáleni jsme dost, takže čekám na další. U silničáře se objevuje levá směrovka . máme to k němu nějakých 300 metrů. Čekám , že řidič začne zpomalovat. Stále je času dost, když oddělá nohu z plynu máme rezrevu. Zlomek sekundy čekám. Pak v klidu ,abych ho nevyplašil,, Ten silničář před námi bude odbočovat, v protisměru má auta, tak tam bude stát déle.,, Času je dost. Řidič ještě půl vteřinku neubírá. V tom to příchází, asi se probudil , kdo ví , přibržďuje brzdou. Stále by stačilo jen odstavit plyn. V další vteřině jsme zrovinka na vrcholu vyjeté koleje, jež je zahrnuta sněhem od sypače před námi, jak se ukáže později. Tatra se stáčí na levou stranu. Cítím, že nyní už je to vše v hajzlu. ,,Srovnávejte to! kontra.,, Můžu jen hledět , očima to srovnávám, hlavou se modlím, za protijedoucí. První Fabie v protisměru se ještě protahuje . To vyšlo. Silnice přechází v most přes železnici. Jen sleduji jak se blížíme k zábradlí , za nímž je 7 metrů dolů díra na koleje. Pak ještě toAudinu, která se k nám blíží sice už pomalu , ale jež je ve svém pruhu. Očima se snažím zastavit ji, modlím se , aby nás zastavilo zábradlí. To ještě netuším, že je z papíru či spíše rzi. Je to jako ve spomaleném filmu. Zábradlí se vychyluje a povoluje. Něco nás zastavuje . Něco co nevidím , až později zjistím , že pod sněhem je schovaný hranečník, který tam musel dát můj strážný anděl a k tomu stihnul pomoci řidiči vytočit kola, neboť mít je rovně, tak jsme jeli dál. Mezitím se ještě audi zasouvá pod nás a opět je tu anděl, který díky vytočeným kolům nedovolí audi proniknout pod nás . Vteřiny se opět natahují. Oddechuji si že stojíme . Ta vteřina vypadá jako hodina , neboť byť jsou to vše zlomky tak už vidím řidičku v audi , která nemůže popadnou dech. Audi je po a sloupek na levé straně pomačkána, na straně řidičky na štěstí jen do půlky kapoty. Rozdávám pokyny -,, zajistěte vozidlo, vypněte světla, vypněte motor, vypněte nezávislé topení, vypněte bateriák.,, To už jsem venku u audi, snažim se otevřít dveře u řidičky, nejde to , tak honem ze zadního sedadla. Stále lapá po dechu. Ještě zvládá otevřít dveře zavnitř. Vytahuji ji ven a daří se mi ji uklidnit a pomoci ji nalézt vyražený dech. Tak zaplať bůh , z nejhoršího jsme snad venku. Tak a honem dál vypnout vše u audiny, dostat paní do bezpečí a do tepla. Za mostem ještě stojí silničář a další oranžová dodávka. Podepírám paní a kráčím s ní k dodávce v domnění, že ji na chvíli posadím do tepla dodávky . Zdá se v pořádku tvrdí, že ji jen bolí na hrudníku jak se narazila. Už jsem skoro u silničáře i dodávky, ale bum ho obě auta odjíždějí. To mne tedy fakt dostalo. Tak hledám jiné přívětivé místo. mezitím obdivuji klid řidičky i to , že sama tvrdí, že viděla , že je zle, že viděla jak jsme jeli pomalu, že i ona už kvůli odbočujícímu silničáři jela krokem. Že se snažila s tím něco dělat , když viděla jak se tatra stáčí do protisměru , ale neměla už kam uhnout, neboť to už byla také na mostě. Podpírám ji a rozdávám řidiči další pokyny.Aby šel umístit trojúhelníky po té co si vezme vestu a spoustu dalších pokynů. Paní umísťuji do tepla náklaďáku co jel za námi. Beru telefon a řeším policii a vše další. Sám se divím kolik úkonů se vměstná do tak krátkého časového úseku. Uběhne půl hodina a je trochu času na klidnější obhlédnutí situace. Sníh taje pod solankou. Beru mobil a fotím a fotím, fotím tu vyjetou kolej, která se objevila až naše kola odhrnula sníh. Snažím se to vše zaznamenat. Najednou mi bleskne hlavou zda řidič vyřadil rychlost ? Zas anděl co mi napověděl. Nárazník přesahuje přes most , soukám se stranou od řidiče za volant. Kuwa, ještě , že mne to zas napadnulo. Kvalt tam samozřejmně ten ,, zkušený ,, řidič nechal. Lezu ven. Stranou od řidiče si vylézt už netroufám , neboť pod půlkou dveří je hloubka na koleje, stačí , aby mi sjela ruka z madel a zřítím se dolů. Lezu tedy raději přes stranu spolujezdce, byť stupačky tam už nejsou.

[Milan Černý]

Tak ještě tři hodiny se zdržím na místě. tři hodiny zdokumentování , tři hodiny než se vše zaznamená a než přijde pokyn začít odstraňovat vozidla z daného postavení. Děkuji tomu nahoře, že nad námi všemi stál, že ona audi nejela o vteřinu dříve, že pod sněhem byl hranečník, který nám nedovolil spadnout dolů, že jsme jeli tak jak jsme jeli, neboť jet o pár km rychleji bylo by vše jinak. Děkuji za to , že vše dopadnulo a skončilo jednou zničenou audinou , ale ne nějakým těžkým zraněním. Děkuji za onu Dámu, která nebyla hysterická, ale která byla obdivuhodně klidná, která neustále děkovala za pomoc a přístup k ní, byť by ji bylo lépe, pokud by jsme se nesetkali. Která i při telefonování večer při dotazu na její stav a následné návštěvě, kdy jsem řidiče nasměroval k tomu , abychom ji navštívili s obrovským dárkovým košem zůstala onou dámou s velkým D.

A všem nám co tak milujeme onen asfalt pod námi , abychom měli co nejméně , pokud možno nejlépe žádný takovýto den.

[vašík]

Zažil jsem podobnou příhodu a jsem rád že to dopadlo jak to dopadlo.

[pavel 815]

...Mildo sem se zpotil na zadnici úplně,hlavně že to dobře dopadlo.Stejně Tě obdivuju,že do toho s těma pilotama sedneš...s tou kolejí pod sněhem,to jsou situace které člověka naučí obezřetnosti a pokoře...úplně Mě vytáčí piloti(jsme na T.F.takže vylízaný závodníky s osobákama momentálně neřeším) kteří většinou slítnou z dálnice s návěsem na zasněženou,nebo lehce rozsolenou okresku,narvou se Mi těsně za prdel u Tatry a hrozně se diví a rozčilují,že nejedu 90,asi ještě nezažili žádnou podobnou situaci...Může kdo chce,co chce říkat,jak umí,nebo neumí řídit-jezdit na sněhu,ledu,zasněžená silnice může změnit rapidně vlastnosti 3x na pěti metrech a náklaďák nebo souprava nejde v krizi zpomalit,nebo zastavit o obrubník,či svodidlo jako osobák...ještě zrádnější je ježdění v terénu,obzvlášť v rozmoklém blátě se dá málokdy dopředu poznat,jestli se určitý úsek dá,nebo nedá projet,ikdyž má člověk praxi,je to často buď a nebo...

[FR1GTX]

to byla autoškola nebo s čím se to stalo?píšeš,že CE už ti řidiči měli...

[JANEK 1]

Milda je tak trochu spisovatel, myslím že to bylo Radslavice -Dědice a zas taková tragedie tam nebyla.Pokud je to jinde, se omlouvám.
Myslím, že tam jsou všichni na KŘK.

[Milan Černý]

No nebylo to mezi Radslavice - Dědice. Bylo to za Rousínovem.

[JANEK 1]

Se omlouvám, ale bylo tak taky vojenský auto v příkopu. U toho mostku se závorou pod Radslavicemi. Mě to zmátlo, tam to tak nevypadalo.

[M.Z.]

Jako dělat instruktora, je slušný adrenalinový sport a na nákladní obzvlášť. Já bych na to neměl, neboť by mě asi brzo zavřeli za zabití.

[Milan Černý]

Někdy fakt stačí málo a když nemáte volant v rukou, ale jen pedály , které jsou v tu chvíli na níc.