Pokec na veškerá témata, včetně ne-truckerských debat (Vaření, muzika, zážitky z cest, fotky....)

Moderátoři: martin_100, Olda, -Ondra-, cuisine, Chomuťák, Pavel Bíteš, mili, Pavel Šebek

Odpovědět
Milan Černý
Příspěvky: 831
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Děkuji. je mi líto, pokud bych ti zboural tvé plána. každý to musí vyzkoušet sám. Já jen popsal své zážitky. A to mi věř. O spoustě věcí jsem se nezmínil či nemohl moc zmínit. Jinak jen pro dokreslení.
Konec dobrý- vše dobré.
Tak už nějaký ten pátek jezdím Manem s žáčky po městě a okolí, skáču do traktoru a hledím jak kapitán parníku na komín traktoru přede mnou. Vytvářím špunt uprostřed města a stále si říkám.,, Ano je to červené, ano jsi první, ano ti za tebou mají pomalé stroje , když jsou za tebou. ,, Poslouchám svůj hlas a ten skutečný zní jinak:,, Tak tady odboč , pojedeme bokem, ať tu nezdržujeme.,, Říkám žáčkovi. No a přišlo pondělí a tak jsem svým svěřencům naplánoval výlet do Brna s cílem zastavit se ve Vyškově v kasárnách pro potvrzení o příjmu , neboť se přibližuje podání daň. přiznání. Je ráno a vyrážíme. kilometry přibývají a tak po pár minutách najíždíme na cestu , po které jsem ty roky jezdil na pracoviště v zeleném,, ráji,,. Žák na jedničku zacouvává do mezery mezi vozidly. Vydávám se se smíšenými pocity ke vstupu do země zázraků. Zvažuji zda využít starou vstupku, či nevyužít. No jsem poctivec poctivá a tak se rozhoduji , že nemůže být problémem se domluvit a dostat se do kanceláře pracovníků mzdové účtárny. Brána přede mnou, známé okýnko přede mnou. Za okýnkem bývalá guma značky czech zel senior. Neboli bývalí voják z povolání, kterému důchod nestačí a tak pracuje u vojenských lesů a dělá ostrahu objektu. Jsem usměvavý, nasazuji naučený úsměv , který jsem se tu naučil. Vysvětluji co potřebuji a to, že jsem tu pracoval nedávno. Výsledkem je. ,, No tak já vás pustit nemohu, zavolejte si.,, Ok , rád bych si zavolal. Ale neznám a nepamatuji si už vnitřní telefonní čísla . Žádám tedy o číslo. ,, No já je neznám, a nevím koho mám hledat.,, ,, To chápu, tak stačí když se podíváte někde do seznamu.,, Czech . zel . senior je přetížen. Tolik činnosti po něm chtít nějaký civil. Po něm, který celé roky žil stylem, dejte mi lidi, já práci udělám. Hledíme na sebe. On si říká, že to vzdám. Já vím, že ne. Budu postupovat dle pokynů, zavolám , ale potřebuji číslo. Pomáhám:,, otevřete si v PC složku seznam tel čísel , najděte kolonku finanční a ekonom, úsek a tam je číslo kanceláře, jméno pracovníka a číslo.,, Hledá, hledá. ,, Já znám jenom tuhle paní a tady je tedy číslo na ni.,, Ok, beru číslo a couvám do předvstupu, beru sluchátko a telefonuji, ne , snažím se spojit a ono jen tú, tú. Mám ůsměv, mám ůsměv . Jen ta ústa nefungují. ,, Se na to ............ , jedu sem a tady skončím na bráně a ani se nedomluvím. .......... No tak znovu sem nepojedu, ústav jeden zelenej, vygumovanej,........ jsem rád , že jsem pryč. ,, Ústa neposlouchají, ale v duši ten klid a štěstí, že jsem odsud pryč. No nic po půl hodině vysvětlování, že vím kam mám jít a za kým, že vím do kterého patra a do kterých dveří se konečně dostáváme k řešení a získávám cedulku s nápisem visitor a pronikám jako záškodník d prostoru , který dnes patří do skupiny NATO. Za vstupem potkávám první zelené mužíky co na sebe hrají kolegialitu a vstřícnost, ale přitom si jdou po kostech a postech. Naskakují mi pupínky, prohlížím se ve výtahu v zrcadle . No nic moc chlapče, nějak jsi tu zestárnul. Výtah zastavuje. Nacházím dveře a za nimi už ne dámu, kterou očekávám, ale její náhradu v mladším podobě. Bytost je milá a vstřícná, no vždyť je to občanský zaměstnanec. Nějaký ten telefonát, a po dvaceti minutách odjíždím s potřebným dokladem. Odevzdávám vstupku a poskakuji si jako Otík z vesničky. A jako Otík jsem spokojený a šťastný . Tak jako tík , když se v kině díval na : Pane pojĎte budeme si hrát. Pokračování za chvíli.
MILDATRUCK
pon led 29, 2018 6:10 pm

Milan Černý
Příspěvky: 831
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Jsem v pohodě a vzpomínám na to , jaké jsem měl nervy , když jsem dal výpověď. Jak dva měsíce jsem se trápil zda jsem udělal dobře. Tak jsem byl zblblý z mužíků v zeleném, kteří se civilu děsili , jako čerti nebe. Dát mi tehdy někdo lano a najít větev , tak jsem ho přehodil. Ale přece jen se mi po usednutí do auta zastesknulo. Po čem? No po mém mazlíkovi o čtrnácti kolech. A tak jsme se jeli ještě podívat k autoparku, kde jsem, přes plot pohladil pohledem ten kus plechu , který mi přece jen přirostl k srdci. No a ještě jsem svým svěřencům slíbil, že jim ukážu dílnu kamaráda , který ji buduje z kontejnerů. Ten , ač voják prchnul z oněch prostor do civilu po 26 letech. Oni jej hodnotili hrozně. Dle jejich hodnocení to byl voják co má vpichy kolem oka , jak se netrefí vidličku do úst. A tak mu dali 36 bodů ze sta možných. Každý lempl měl mnohem více. A tak jsme jeli, a tento démon , jak jsme mu říkali vybudoval za čtyři měsíce dílnu o rozloze 120 m čtverečných a práci má od rána do večera. Pro kluky byl zážitek vidět rozdělaný Cadilac , kde Krjčák tvoří novou elektroinstalaci. Prostě mu i mně je dobře v tom normálním prostředí , kde nad námi nestojí šikula, který si šroubovákem křížovoplochým vypíchne oko a když čep nejde vyrazit, tak jej ulomí. Cesta od Krjčáka už utíkala v pohodě a já se kochjal svým učitelským přístupem , kdy chlapec , který má ruku jen nad loket jel mnohem lépe než ti dvourucí. Prostě někomu to tam vyhovuje, no já potřebuji volnost a krajinu utíkající v zrcátku. Možnost tvořit podle svého. Nesnáším čepici na hlavě a neumím a nechci už stát pozor a pohov. Takže závěrem, to co se zdá mnohdy jako krok do nejistoty nás časem těší víc a přináší nám to radost. A tak zase po čtyřech letech vstávám a těším se do práce, úsměv mám , když chci, nemusím nasazovat ten naučený. Nenaskakují mi pupínky.
Tak snad se to dalo číst a třeba to někomu zkrátilo to dlouhé čekání na nakládku, nebo než se probere vrátný. No vždyť to znám, také jsem tak čekával a zuřil a prosil u vrátnice centrály Kauflandu. Hezké sny kamarádi z cest.
MILDATRUCK
pon led 29, 2018 7:07 pm

Milan Černý
Příspěvky: 831
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Fotečky oné dílny. Co vše lze utvořit ve dvou za čtyři měsíce
Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek Obrázek
MILDATRUCK
pon led 29, 2018 7:11 pm

Milan Černý
Příspěvky: 831
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Omluva admin, nějak se mi ty obrázky ..... Ale po rozkliknutí se ukazují. Pánove omlouvám se a s poděkováním . Milda
MILDATRUCK
pon led 29, 2018 7:13 pm

Uživatelský avatar
4215
Příspěvky: 4462
Registrován: ned lis 02, 2008 9:32 pm

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Tak taky jsem nějak pošilhával po vojně a dnes když jsem slyšel náborovou reklamu, tak to ve mě cukalo, ale po tvých článcích, už nějak po tom netoužím a říkám si těch 730dnů mi stačilo. Ale když to tak poslouchám ve firmách, kde skládám, nakládám tak to je všude stejné. Rozeštvávat kolektiv, nutit podřízené k udavačství a k šikanování, nakládat práci i za sebe. Myslím si že ta doba je horší jak za komunismu. Tam byly jen dva tábory, ale teď bojujeme všichni proti všem. Dole se midlíme a nahoře se tomu jen smějou a mastěj si kapsy.
Jeho poslední slova byla. To stihneš.
pon led 29, 2018 9:07 pm

Milan Černý
Příspěvky: 831
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

4215 no někdy sem něco o tom prostředí ve veselé notě hodím. Když jsem tam lez , tak jsem byl natěšený na práci a učení a techniku a bylo vše jinak. Když jsem odcházel došel tam nový koelga autoškolák a říkal , že by rád dožil do důchodu. Já mu říkal počkej až to uvidíš není oč stát. Je to rok a je tam rok a už mám info , že hledá kde tesař nechal díru . A to je taky jako občan. No a ano ta doba je zkurvená, já zažil obé. A říkám tehdy jsem jednou za rok lezl do zadku Leninovi tím, že jsem musel vzít mávátko a jít do průvodu. A dnes , každý obyčejný člověk musí každý den lézt do zadku šéfovi aby přežil a byl na střední úrovni. A stejně může a bude jednou vykopnut bez ohledu na zásluhy a roky. Tehdy v 89 jsme si říkali - bude ve světě klid, naše děti nebudou žít ve strachu. A bum ho - Ukrajina, bum ho amíci létají nad Černým mořem a ještě se dočteš, jak letadlo Ruska se přiblížilo k letadlu USA a ohrozilo ho. A tak se díváš zpět a říkáš si do prčic, nebyla to pravda co nás učili ve škole. Sám sebe obelháváš , že to pravda nebyla a že jsi nenaletěl. Že se máš lépe. Že , nevadí , že s polovičkou pokud by makala v Lidlu se o volném víkendu potkáš doma jednou za sedm týdnů, neboť tak tam mají chudery volno. Ano tehdy drželi lidé při sobě, dnes si jdou po krku a neuvědomují si, že do práce se chodí vydělat a ne v ní být od nevidím do nevidím. Že čas máme jen jeden a že když ho strávíme v práci a jen tam, že to proč to děláme stejně ztratíme. Že zásady slušného chování byly i pro to , aby to nedopadlo tak že ty někoho odrbeš a vzápětí někdo ošidí a odrbe tebe. A tak se to kupí a všichni vidíme , že to takto nejde. A i proto vše jsem tam odtud vypadnul. Už jsem nechtěl v pět ráno jet do práce a v pět se z ní vycucanej vrátit s pocitem , že sám přispívám k tomu co je ve jménu ne této země, ale země za mořem. A i to mi bralo energii. A také chci mít čas na své co jsou kolem mne, na to užít si koníčky . Ono to vše letí a s pěti křížky na krku je čas si uvědomit co je a není podstatné. Přeji ti , aby tvé rozhodnutí bylo tím co ti pomůže k lepšímu pocitu a radosti.
MILDATRUCK
pon led 29, 2018 9:30 pm

Uživatelský avatar
4215
Příspěvky: 4462
Registrován: ned lis 02, 2008 9:32 pm

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

V Armádě jsem viděl i to, že nemám kasárna za rohem, tudíž bych tam musel být (myslím si od pondělí do pátku), protože moje druhá deprese je denně dojíždět do kolbenky, dnes jedině autem a denně trávit 1,5hod v kolonách na nějakých 40km, tak z toho mám taky osipky. A docela jsi mi otevřel oči, tak už s armádou nepočítám, nebo prostě do toho nejdu.
:D :D :D Jinak to s tou přítelkyní by jsi měl dobré. :D :D :D Alespoň by jsi mohl dělat další a další modely, pěkně se na to kouká(jak jsi šikovný) a jednou za 7 týdnů by jsi se mohl věnovat přítelkyni. :D :D :D To bychom ten jeden víkend obětovali, my, já, slintalové. :D :D :D
Jeho poslední slova byla. To stihneš.
pon led 29, 2018 9:57 pm

Uživatelský avatar
vodic216
Příspěvky: 505
Registrován: sob lis 10, 2012 6:46 pm
Bydliště: Martin

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Milan Černý: Spomenul som si ako vojak ZVS som bol na dielni a vymieňal sa olej v škodovke 120. Išiel sa zobrať olej do skladu PHM. To, čo ten človek zo skladu doniesol, sa zďaleka nepodobalo na olej. Bolo to niečim zriedené, asi vodou. Zrejme si niekto zobral olej domov, alebo niekomu predal a dolial vodou. Samozrejme to oznámil svojmu nadriadenému vojakovi z povolania. Na dotaz záklaďáka, že ten olej je nejaký divný, že by sa to tam asi nemalo nalievať, sa mu dostalo odpovede: "Čo vám dali, to nalejte."
Samozrejme, že onedlho bol motor zadretý. No a potom sa už robili dôležitými a brali vzorky oleja, vraj pôjdu na expertízu. Pravdu podediac, ani neviem ako to skončilo, asi sa to uhralo do stratena. Veď načo predchádzať škodám, keď to armáda zaplatí...
pát úno 09, 2018 10:29 pm

Pavell
Příspěvky: 1157
Registrován: stř zář 19, 2007 5:30 pm

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

na A4 u Torky se rozmohl zvlastni nesvar. dvakrat behem tydne se mi tam me predjizdejici kamion vratil do praveho pruhu, kdyz jsem mel kabinu teprve v polovine jeho navesu. celkem neprijemne strhavat to na svodidla a brzdit. cestou tam polak, cestou zpatky dneska cech s brnenskou znackou. a to vzdycky kdyz me nekdo predjizdi, sundam nohu z plynu, at nezdrzujem..
pát úno 16, 2018 9:02 pm

Milan Černý
Příspěvky: 831
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Tak něco z soudku busů.

Je tu středa venku leze sluníčko a já se toulám městem dlouhým Manem s žáčky za volantem. Den utíká v klidu a já si tak dumám co bude o víkendu. Polovička v sobotu v práci a tak nejspíše budu doma. Odpoledne však jsem si přivolal asi telefonát svým přemýšlením. Nejdříve tedy dorazila SMS. ,, Co děláš o víkendu, máš volno?,, Dumám co odepsat. Je to SMS od kamaráda , který vlastní dopravu a v ní flotilu autobusů. No nic přecházím do polohy vyčkávání a přemýšlení. Na jednu stranu se mi chce jet , na druhou mne škrábe v krku a představa několikahodinového čekání ve vymrzlém busu , není zrovna lákavá. A ono bus není kamion , to prostě nevytopíte, jedině , že by motor jel celou dobu. V kavárně také deset hodin neodsedíte nad jednou kávou či čajem. A tak trávíte čas tím, že přidáváte jednu vrstvu oblečení za druhou , pak na to spacák a na něj deku. Hlava vám omrzá a vy posouváte hodinku ručiček a přejete si , aby už lidé došli a vy jste vyrazili. A když se nachýlí čas , tak stejně dorazí o hodinu později. To vše se mi žene hlavou. Tak ano či ne. No zjistíme o co jde? A tak:,, No mám tu odvoz školy na nějakou exkurzi do Jeseníku v sobotu. Pojedeš.,, Odpovídám, že ano a čím. Dozvídám se , že jich má jet asi 51 , tak to Axerem, kterého mám nejraději nepůjde. Ostatní mašiny co znám jsou pryč . Představa , že ráno v sobotu usedám zas do něčeho co neznám a nevím kde co je mne netěší. No a výsledek je , že se dohodneme v pátek a že třeba pojede méně lidí a Axer bude volný. Ok , necháváme to otevřeno. Je tu čtvrtek a já oznamuji, že víkend strávím na cestách. K tomu dorazí SMS od jedné mladé slečny, která píše ten sám dotaz, tedy jak jsem na tom o víkendu? Té už rovnou odepisuji, že už zadán .
Je tu pátek ráno, venku mráz a škrabání oken. K tomu škrabání v krku, které zaháním léky v prášku . V práci to utíká a mně se chce lehnout a odpočívat a ne trávit víkend v zimě . No bojuji sám se sebou. Odpoledne telefon , jak tedy. Tak s pravdou ven, moc se mi nechce , tak pokud budeš někoho mít hodilo by se mi vyležet, ale pokud nikoho neseženeš , tak nikdy jsem tě v tom nenechal. Dohodnuto. S podvečerem se raduji , jak se budu pelešit . S večerem a čajem sleduji TV. Telefon na stole sebou s 21 hodinou začne mrskat. Hlavou se mi toulá myšlenka , že vím kdo to bude. Otáčím ho a třepu , aby nezvonil a odkládám. No po dvou minutách mi to nedá a vytáčím kamaráda. ,, Potřeboval bych tu sobotu , Hell nemůže , má sestru v nemocnici.,, ,,OK , tak co to je povídej.,, ,, No ráno naložíš v Olmiku, je to škola u kostela a couve se tam do dvora. A jedeš Jeseník Priesnitzova 45., V tom vypadává signál. No super čas vím , vím že jedu Renaultem, který jsem rok neviděl. Usedám k PC a pátrám po kostelu a po škole v okolí, no snad je to zde. Projíždím trasu a možné varianty. V noci se převaluji a dumám , jaký jsem tele a jak to dopadne , zda mi bude lépe tam nebo by bylo v posteli. Ráno je tu , jedno já leze pod peřinu a druhé zodpovědné mne táhne ven. Balím aktovku se spacákem , s termoprádlem, svetrem , vojenským tričkem, kdyby byla echt zima, pití , konektory k navigaci , baterkou , pokud bych zanocoval a další potřebné. Na horu autoatlas pro nákladní auta a skáču po schodech. V půl šesté jsem u busu , majitel nikde . Za pár minut je tu a tak honem zjišťuje zda je natankováno, zda mám doplnit mýto, kde jsou papíry, jaké fígle jsou tu s ovládáním topení , a kde je jaká past. Autobus se zdá být v pořádku a tak za půl hodiny vyrážím. První kilometry jsou za mnou a mně se tu zas sakra líbí, osmikvalt šlape a motor táhne jak má . Houpu se v sedadle a užívám si cestu. Za pár minutek jsem v olomouci a celkem v pohodě nacházím i onen dvůr se školou . Na mávání hloučku najíždím dovnitř. První podání rukou aje to tu. Co? No přejí si jet přes Ramzovou , tedy cestou, která je určitě pomalejší a kde s vysokým zájezďákem se potáhnu tak 60 -70 -50. Tak kolik jich tu je? No místo 51 , pro které se bral 60 ti místný bus jich je 20 dětí plus šest kantorů. To vědět , tak jsem vzal někoho sebou pro zábavu , abych nebyl sám. A k tomu jsem si mohl vzít Axera a jelo by se rychleji. No nic. Vyrážíme. Středoškoláci jsou v klidu, busem se rozhostilo ticho jako bych jel sám a kantoři jsou také nějak milí, jen s prosbou, abych na první pumpě zastavil na WC. Cesta začíná pěkně , jen si beru svetr , zatím moc netopíme. No spíše venku mrzne. Po pár kilometrech zastavuji na pumpě a s odjezdem mi padá brada, neboť se omlouvají za zastávku a děkují za každé otevření dveří. Krk mne přestal zlobit , rádio hraje , bus začíná topit, s pohledem do zrcátek je jasné , že lidé odcházejí dospat páteční noc a tak šlapu plyn a dávám si ručičku k devadesátce a užívám si pohodu víceproudé silnice. Pokračování příště o tom jací jsou recepční a kolegové od busů.
MILDATRUCK
ned úno 18, 2018 11:06 pm

Uživatelský avatar
vodic216
Příspěvky: 505
Registrován: sob lis 10, 2012 6:46 pm
Bydliště: Martin

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Super, perfektne sa to číta. Môhol by si to začať vydávať aj knižne :D
pon úno 19, 2018 12:40 am

Milan Černý
Příspěvky: 831
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Pokračování- za volantem busu.

Tak míjíme Mohelnici a dnes pokračuji rovně směrem na Zábřeh. Cesta přechází ze čtyřproudové v dvouproudovou klikatící se vesnicemi. Rychlost už se nepohybuje kolem devadesátky , ale zvolnili jsme . Provoz osobních aut je ve stylu skupinka aut a chvíli klid. Nákladní auto se ukáže jen sem tam a i autobus v protisměru bych spočítal na jedné horní končetině. čas trávím rozhovorem s jedním z kantorů, tedy on povídá a já naslouchám. Nechávám si své tajemství, že jsem jako učitel na střední škole působil pěkných pár roků. Pohupuji se v sedačce, která občas dosedne na doraz. No v cíli si s ní musím pohrát a doladit pokud to tedy půjde. V hlavě plánuji další postup na trase k cíli. Je tu možnost za Zábřehem sjet na Postřelmov a prokličkovat po chodníčcích přes Chromeč do Olšan a nebo doletět po dobré cestě do Bludova a zde se stočit vlevo na Olšany a tak se dostat do stejného bodu jiným postupem. No v jednoduchosti je kouzlo , volím druhou variantu , tu cestu znám a nemám chuť zakufrovat za prvním domkem na cestičce co teprve prozkoumávám. Jet bez lidí jdu do toho, ale s lidmi za zády pak člověk vypadá jak pitomec ihned co ta šoupne zpátečku a otáčí parník zpět proti proudu kterým se nechal nést. Sázím na jistotu , a tak se v poklidu dostávám do Olšan a stáčím se na Hanušovice. Počasí se mění, sluníčko se schovalo za mlžný opar či co to je. Cesta se kroutí vesnicemi a kopíruje údolíčko , kterým vede trať. V protisměru si osobáci hrají hru, že cesta je jejich a očividně se v každé zatáčce bojí krajnice na své straně. Půl metru od kraje se vždy válí pět centimetrů bílých vloček a kdo ví co a kde je pod nimi. A tak se držím středové čáry. Mám své roky a své zkušenosti, Dveřmi na horu jsem kdysi už před třiceti lety lezl a tak jedu na jistotu. Dalo by se jet o něco rychleji, ale to by byl styl brzda plyn , protože kdo víc o se ze zatáčky vynoří za malého sršně, kterému jeho polovina nebude stačit a já moc nemám kam uhnout. Tedy mám , pokud zvolím variantu oškubat zrcátka a leštit okna pomocí větví. Tato varianta se mi nelíbí a tak si hraji a v poklidu si plavu cestou. Za mnou tři osobáky a přede mnou kousek rovného úseku. No lepší je zbavit se těch otravů, co volí psí seznamování a očuchávají m zadek. Hrozí , že se rozhodnou mne předjet v nějaké levotočivé zatáčce a já budu dřít stromy. A tak si dáme jednu roli džentlmenů. Zpomaluji a dávám pravý blinkr, podřazuji a nechávám se předjet . Oni zmizí a já budu moci mazat středem také rychleji. U kantorů si vysloužím pár pochvalných vět, že tohle ještě neviděli a nezažili. No je třeba získat plusové body , vždyt pro tuto školu jedeme poprvé. A tak jak říkal majitel dopravy, potřebuji, aby vše bylo super , proto tam posílám tebe. No pochvala potěší . A k tomu co si budeme povídat za zády sedí zajímavý objekt vhodného stáří a tak je čas předvést cit a radost spolu s vášní . Vždyť jak kdo řídí takoví je i při mazlení. A tak střídám všechny možné polohy a pohledy. hladím řadící páku zlehounka a pak s ťuknutím plesknu řadící páku, aby skočila do horní řady. Tak , jako když zlehýnka v těch filmech o lásce pleskne milenec partnerku přes oblinku jejich křivek. Ilča , tedy Renault Iliada poslouchá a už jsme se spolu sžili , já udávám tempo a ona si přede v optimálních otáčkách. Jsem v Hanušovicích protahuji se 3,6 tkou pod tratí s mojí 3,6 tkou Ilčou a stáčim se vlevo směr Ramzová. Po pár kilometrech si dáváme pauzu, prý jsou tu keře a vhodné místo na čurání. Keře nevidím , ale přesto to můj náklad nějak vyřešil a po pár minutách vyrážíme dál. Šplhám do kopečku v Ramzové , sluníčko vítězí a tak je hned veseleji. Do cíle už zbývá kousíček. Po pár minutách už šplhám do kopce jež mne vede do lázní v obci Jeseník. Cesta se kroutí , protahuji se lázeňskou krajinou , přichází ostrá pravá a vyděšený osobák neví co dál , myslí si , že tam kde stojí je to vhodné. Není , bez toho jeho místa to nezlomím. Nebo zlomím, ale do kufrů naložím i onu zídku. Konečně se mu v mozku spojují nervová zakončení a nalézá řešení v popojetí vpřed. Dumám , jaké to bude nahoře na točně. Zdá se to dobré. Uklidňuji posádku, že se otočím a pak je nechám vystoupit a prosím , zda , když jedou na družbu poprosí na recepci zda by zvednuli závoru a nechali nás couvnout za hotel. Jeden z kantorů se toho ujímá. No ale znáte to , vždy se toho ujme ten jen naoko schopný. po pár minutách dojde a praví: ,, ne stát tu nejde, závoru nezvednou a máte jet dolů , tam je parkoviště a místa plno.,, No super myslím si. Když vjedu na to zasněžené parkoviště tak ven mne bude tahat ne jeden , ale skupinka traktorů spojených lanem. Dávám muži číslo , ať zavolá půl hodiny dopředu, kdybych odtud musel zmizet. Pod autobusem nacházím značku vodorovnou Bus. Svislou nenacházím. Kdo ví zda tu je zastávka linky. No nic vyčkáme. lidé jsou pryč z busu. Na druhé straně se plní čekárna linky. Použiji svou chytrou hlavu a v té se rodí myšlenka , že počkám na řidiče busu co tu jezdí a pokusím se domluvit. Slyším zvuk dieselového motoru , který tlačí hrbatou Sorku do kopce. Vyskakuji z busu , kladu ruce k sobě do známého gesta prosím prosím a ukazuji řidiči v Sorce , že bych rád dal řeč. Zastavuje . ,, Prosím , prosím kolego, nevadil bych ti tu , kdybych se namáčknul na tu zeď a zůstal tu stát . Dost by mi to pomohlo.,, ,, No narvi to ne tu zeď , dnes jezdím jen já , takže s tím problém nebude.,, Super zadařilo se , jsem dobrej. Kolega to otáčí na točně a bere si svůj náklad ve směru dolů. Já se soukám do Ilči . Okukuji okolí, pozoruji maminky s dětmi, zkoumám, která má hezčí oči , užívám si sluníčko a zázraky přírody. K autobusu se blíží zarostlý domorodec. Od pohledu je jasné, jde po mně. A skutečně, ťuká na dveře. ,, Tady nemůžete stát , musíte jet dolů, už jsem to říkal.,, ,, Já vím , vzkázali mi to.,, Hledí po mně. ,, Já tu , ale stát můžu, to není pozemek hotelu.,, Kouká a opakuje se. No nic nechám ho , proč mu brát radost z jeho důležitosti. Tak si dáme dvě kola stejných slov. a pak vytahuji trumf z rukávu. ,, Víte neřešte to , říkáte ,že bude problém s pravidelnou dopravou a že řidič bude volat městskou, ale nebojte se o mne nebude nikoho volat , my už se dohodnuli a on mi dal svolení, vidíte milí lidé žijí i tu u vás v kopcích ač se to nezdá.,, Kouká, hledí a nechápe, došla mu slova , po paměti couvá a bum ho šlape do prázdna z prvního schodu busu. Nohy se mu rozjíždí, chytá se madel. ,, Dejte pozor , ať si neublížíte, vždyť jste mi vlastně přišel ušetřit pokutu, děkuji a hezký den.,, Kouká , nemluví a odchází. Je mi hezky , koukám po maminkách a dumám nad tím , že je mi tu přece jen smutno a s něžným pohlavím po ruce by to byl pěkný výlet. Hodinu trávím v busu, teplota i tu klesá a tak se zahřívám vyleštěním čelního skla a utřením přístrojovky. po půl hodince se vydávám na obhlídku okolí. A hned za rohem co stojím cukrárna. Teplo je teplo, tak hurá dovnitř. Je tu poloprázdno , dvě mladé dívky v roli obsluhy. No roky mi přibyly a tyto jsou mladší než má dcera. Dávám si pečený čaj a dortík. U toho bych mohl hodinku vydržet. Bavím se čajem, dortíkem ve stylu sousto do úst a deset minut pauza. Pozoruji černovlásku, která má přesně takové oči jako jedna z těch co mi vzala srdce , duši i rozum. Do prčic proč nejsem mladší, nebo ona starší. Ale pohled je to krásný. No na tom světě je fakt krásně. Boky by sice mohla mít trošičku menší, ale pořád je to v normě a ty křivky jsou úžasné. Hraji si s očima ve stylu hlavní postavy filmu,, Vrchni prchni.,, Co mi chybí? Mám dortík, mám čaj, je mi teplo, mám krásný výhled, venku sluníčko. Busek poslouchá, tak co víc si přát. Snad jen vášnivou noc, teplou vodu ve sprše a vlnící se vlasy partnerky pod pramínkem vody , když se zakloní vzad a přitiskne se ke mně. Blbnu , v tom dortu snad je droga. Ne to jsem se opil z těch modrých očí černovlásky. Ještě , že mi zvoní telefon s dotazem ,kde tedy parkuji. Ujišťuji je , že tam , kde vystoupili. Jsou potěšeni a zvou mne za nimi, že tam na mne čeká oběd. A tak se vydávám do hotelu Priesnitz a pochutnávám si na zelíčku s výpečky. K tomu pozoruji servírky a je mi fajn. Sakra v tom nebi pokud s tam dostanu mi budou chybět velká auta a drobné ženy. Cestující jsou milí a tak volím stejnou variantu. ,, Já půjdu zahřát autobus a tak dojděte za dvacet minutek to už tam bude teplo, ještě si to tu užijte . Dohodnuto. Soukám se do busu a startuji, do svého mobilu nacvakávám zpáteční cestu a mobil chytám do držáku na skle. Trasu ze dvou možných v nabídce mám vybranou, stahuji hlas, bude stačit šipka. No zadělávám si na vzrušení, tedy jen maličké, ale přece jen. Ono v době mobilů , pokud změníte trasu, kterou oni očekávají a sledují vás na své navigaci ve svém mobilu o legrace typu jedete špatně nikdy není nouze . A v první chvíli Vás tou poznámkou znejistí. Pokračování bude.
MILDATRUCK
pon úno 19, 2018 11:13 pm

Uživatelský avatar
lubossss
Příspěvky: 4295
Registrován: pát kvě 06, 2011 8:25 am

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Hmmmmmmmmmmmmmmmm byl jsi Milane v mém teritoriu, hoď mi do SZ na sebe tel, a příště, teda pokud budeš chtít, dáme kafe
pon úno 19, 2018 11:52 pm

Milan Černý
Příspěvky: 831
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Tak závěr . na cestě busem.
Stojím a zahřívám bus. Do kopce dieselův motor tlačí hrbatou Sorku. V cukrárně jsem koupil dvoje lázeňské oplatky, jedny domů a druhé pro řidiče jež mi tu pomohl. Beru do ruky ty druhé a čekám než zastaví. Lidé mu vystoupili a tak šup na schodek a na přístrojovku se slovem díky a hezký den pokládám oplatky. Těch třicet korun za ně mne nezabije , ho potěší , či někoho komu je dá a mně se to vyplatilo, hledáním místa dole v Jeseníku bych propálil více. Za chvíli přichází má skupinka a usedají do svých míst. Vyrážíme zpět. Cestou mi ředitel školy líčí , že vše se jim podařilo a jsou spokojení. Dole u nádraží ještě vyskakuje jejich žák , který sem dojel s rodiči . Cesta zpět je ještě zábavnější, hraji si s Ilčou a hledáme co dokáže ona a co já využiji z jejích předností. Navigaci mám bez hlasu . Jsem v Hanušovicích. Pohled vpravo ba křižovatce a tam podjezd pod tratí. No hledím po ukazatelích a dávám na svou hlavu, jedu přímo. Ručička na navigaci rozjíždí točící se hru. No jasně , pod mostem jsem měl být, ale točit se mi nechce , dám si svou trasu , značku jsem četl a můj směr mne dovede do Šumperku. Chci zkusit , když už jsem tu kudy to bude rychlejší. Mířím směr Kopřivná. Cesta se kroutí v zatáčkách. Kouknu do zrcátka a tam dvě kroutící se hlavy , no prosím už poznali, že tudy jsme ráno nejeli. Tak bojují s navigací. A pak.,, Pane řidiči jedeme jinudy , ztratili jsme se.,, Nasazuji úsměv:,, Já myslím, že to dobře dopadne , mne učili , že všechny cesty vedou do Říma.,, ,, Ne nebojte do cíle dojedeme , jen je to jinou cestou a rozdíl je jen jeden kilometr.,, Mlčí a pozorují krajinu. Cesta se mi zdá až na těch pár zatáček rychlejší a pohodovější. Vjíždím do Šumperku , ten znám , ale dávám na navi a stáčím se hned první doprava. Projíždím sídlištěm. Kamionem bych tu nejel , ale busem mne nic neomezuje. Projíždím malým kruháčem a za ním jsem znejistěl. Kruci kudy mne ta bestie zas táhne. Zastavuju v zastávce a prohlížím si cestu v navi. OK ta potvora si se mnou hraje , ale vyhodí mne na okraji města v mém směru. Tak levá a pohled do zrcátka a pokračujeme. Tak dál už je to na pohodu cesta do Zábřehu suchá a široká a dál od Mohelnice super široká. V dáli už se ukazuje Olomouc, avšak auta přede mnou zapínají výstražky. Zpomaluji a zapínám je také. Stěhuji se s lčou ke krajnici. V dáli před nám modré záblesky. No tři řidiči se potkali na rovné cestě. A tak pár minut pojíždění není nic co by se nedalo vydržet. Před šestou vjíždím na dvůr školy a loučím se s osazenstvem. Ten co měl zajistit parkování mi dává do ruky prázdnou plechovku od piva s tím , že nenašel koš. No je hodný , alespoň to tam nenechal válet. Je trapný , když deset metrů od busu na jejich školním dvoře stojí popelnice. No tak jak mohl zajistit parkování, když neví kde u nich parkují popelnice. A k tomu dodává:,, Zpátky jste jel jinudy , na Šumperk.,, ,, Ano , chtěl jsem zkusit kudy je to pohodlnější.,, Pan ředitel je spokojený a tak se doufám ozve příště zas. Ještě se ptá zda si nepotřebuji odskočit u nich ve škole. No nepotřebuji , ale děkuji. Ono potěší, když Vám cestující dají pocítit, že jsou lidé a neberou vás jako kus co patří , který je jen otrokem. Zapínám si rádio více nahlas a užívám si jízdu Olomoucí . Tak už jen uklidit a dát Ilču spát. Napřed se mi moc nechtělo , ale nakonec jsem byl rád , že jsem jel. Zítra je tu neděle a to mne čeká ježdění s košíkem po Tescu či Kauflandu a to nenávidím.

Tak hezké dny všem , kdo jste mé řádky dočetli až sem. A pokud jsem Vás trošičku rozesmál budu rád za nějaké postřehy či názor. Omlouvám se za nějaký ten překlep , ono už je dost pozdě a někdy myšlenka je jiná než prsty na klávesnici.
MILDATRUCK
pon úno 19, 2018 11:59 pm

Uživatelský avatar
vodic216
Příspěvky: 505
Registrován: sob lis 10, 2012 6:46 pm
Bydliště: Martin

Re: Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

Příspěvek

Super, ďalší skvelo napísaný príbeh. Ďakujem.
sob úno 24, 2018 7:32 pm

Odpovědět

Zpět na „Netechnická témata“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 10 hostů