Moderátoři: martin_100, Olda, -Ondra-, cuisine, Chomuťák, Pavel Bíteš, mili, Pavel Šebek
-
Milan Černý
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
poděkování Milanovi
Ahoj všem a Milanovi obzvlášť. Hochu, máš velký dar vyprávění, jako Hemingway, Remarque nebo London. Děkuju za nádherné i smutné zážitky, které jsem mohl prožít s tebou při čtení.
A teď pro všechny truckery a samozřejmě i autobusáky: včera jsem se teprve poněkolikáté v životě svezl v tahači s návěsem, dohromady to mělo asi čtyřicet kol, jako mitfára. Bylo to jen pár kilometrů, ale zážitek velký. Zjistil jsem totiž, jak jsme my řidiči osobních vozů k velkým mašinám a k jejich řidičům arogantní, drzí, přezíraví a zákeřní. Jestli jsem na nějaké slovo zapomněl, prosím, napište ho sem. Jenom během prvního kilometru na nás dva řidiči bez důvodu troubili, čtyři dělali jako že neexistujeme, a tři jeli proti nám jako sebevrazi prostředkem. A když je řidič tahače kýváním ruky z kabinu nahoru a dolů upozorňoval, aby zpomalili, že je za námi stotunový jeřáb, tak ještě zrychlovali. Ohleduplnost NULA. Jsme dobytkové, teď jsem to přesně z kabiny toho tahače viděl. A v duchu jsem odprošoval všechny truckery, kterým jsem kdy nějak omylem vjel do cesty. Cestou zpátky jsem měli tak čtyřicet pět tun, a měl jsem zase pocit, že řidiči v osobákách nás chtějí zabít. Dokonce se v Dubči stalo, že jsme jeli po hlavní (pro řidiče osobáků dodávám, že to je ten žlutobílý čtverec našišato), a z vedlejší (opět pro osobáky - to je ten červenobílý trojúhelník), přijížděl nějaký Kloboučník. Vrazil to tam, my zrovna projíždíme, a troubil jako na soudný den, že jsme si dovolili jet po hlavní, když zrovna jede on!
Takže - truckeři - jste vážně frajeři, a my jsme nafoukaní blbci. Nerad to říkám, je to tak. Kdyby někdo chtěl vyprávění o té cestě, je to popsáno podrobně v Pásáky a Obludy - http://www.liaz.cz/forum/viewtopic.php?t=213&start=2940
Tak ať vás Svatý Antonín po cestách provází.
A teď pro všechny truckery a samozřejmě i autobusáky: včera jsem se teprve poněkolikáté v životě svezl v tahači s návěsem, dohromady to mělo asi čtyřicet kol, jako mitfára. Bylo to jen pár kilometrů, ale zážitek velký. Zjistil jsem totiž, jak jsme my řidiči osobních vozů k velkým mašinám a k jejich řidičům arogantní, drzí, přezíraví a zákeřní. Jestli jsem na nějaké slovo zapomněl, prosím, napište ho sem. Jenom během prvního kilometru na nás dva řidiči bez důvodu troubili, čtyři dělali jako že neexistujeme, a tři jeli proti nám jako sebevrazi prostředkem. A když je řidič tahače kýváním ruky z kabinu nahoru a dolů upozorňoval, aby zpomalili, že je za námi stotunový jeřáb, tak ještě zrychlovali. Ohleduplnost NULA. Jsme dobytkové, teď jsem to přesně z kabiny toho tahače viděl. A v duchu jsem odprošoval všechny truckery, kterým jsem kdy nějak omylem vjel do cesty. Cestou zpátky jsem měli tak čtyřicet pět tun, a měl jsem zase pocit, že řidiči v osobákách nás chtějí zabít. Dokonce se v Dubči stalo, že jsme jeli po hlavní (pro řidiče osobáků dodávám, že to je ten žlutobílý čtverec našišato), a z vedlejší (opět pro osobáky - to je ten červenobílý trojúhelník), přijížděl nějaký Kloboučník. Vrazil to tam, my zrovna projíždíme, a troubil jako na soudný den, že jsme si dovolili jet po hlavní, když zrovna jede on!
Takže - truckeři - jste vážně frajeři, a my jsme nafoukaní blbci. Nerad to říkám, je to tak. Kdyby někdo chtěl vyprávění o té cestě, je to popsáno podrobně v Pásáky a Obludy - http://www.liaz.cz/forum/viewtopic.php?t=213&start=2940
Tak ať vás Svatý Antonín po cestách provází.
-
Milan Černý
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
Děkuji. Jinak, jsem rád, že zase někdo další viděl svět z kabiny tahače a přišel na to , že je to jiné. Já tvrdím, že by nebylo na škodu pokud by se každý v rámci výcviku na osobák svezl hodinu jako spolujezdec v kamionu. Vždyť on ani netuší, co je možné a co ne. mnohdy si ani neuvědomí , že kamion nemůže na kraj, že potřebuje mnohem více místa a tak dál. Přeji hezké dny a plno krásných zážitků. Milan
MILDATRUCK
-
Milan Černý
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
Kapitola : Nedělní večer
Blížil se večer, Michal si začal chystat věci na večer a cítil se ne svůj. Vše mělo původ v právě uplynulém víkendu. Víkendu, na nějž se tak těšil a který byl hezký, avšak nebyl něžný. Víkendu, z nějž mněl Michal pocit jako by se s Alenou začínali míjet.
Přiblížila se desátá hodina, Michal nakouknul na spící děti a dal jim políbení a snažil se vtisknout do paměti ten krásný pohled na ně. ,, Chceš odvést k autu? Hodím tě tam.,, slyšel Alenu. ,,Dík to bude super, mám toho dnes nějak moc.,, Pomyslel si , je hodná, hodná, ale nějak tomu chybí jiskra a vášeň zmizela. Vzpomněl si na chlapy, které vídával chodit do práce rozmrzelé a nervózní. To byl ještě po škole a byl na dílně.Až nyní pochopil z čeho jejich nálady pramenily.Začínal se bát, že se jim začne brzy podobat.
Dojeli ke kamionu, jehož obrysy se nořily ze tmy. Odemknul kamion,vyhodil cestovní tašku na lehátko a začal skládat jídlo do ledničky . ,,Asi raději pojedu, ať tam nejsou děti sami,kdyby se vzbudily.,, promluvila do tmy Alena. ,,Dobrá ,chviličku mi dej,jen to nahodím a jdu za tebou.,, Nastartoval a seskočil z kabiny za ní na zem, dala mu pusu, jednu pusu, jež mu připadala krátká. Krátká na celý týden co je měl rozdělit. Avšak i tak to byla nejdelší pusa za celý víkend. Zamával jí když odjížděla a uvědomil si, že se musí přepnout do režimu nemyslícího chlapa. Nemyslícího na to co je doma. Nemyslící na domov se totiž rovnalo dobře řídícímu oněch 40 tun. Bylo to pravidlo, že když je na cestách a za volantem,nemyslí na to ,že má doma rodinu,na to co se doma děje či může dít a věnuje se jen cestě a vnímá a užívá si jen pohyby a vlnění jeho lásky na dvanácti kolech v rytmu přibývajících kilometrů. Bylo to pravidlo, či spíše drahocenná rada jednoho ze zkušených dálkařů. Michal za ty roky už také něco na silnici zažil a věděl, že i díky tomuto pravidlu se zatím počet jeho odjezdů rovnal počtu návratů.
Takže se snažil vytěsnit z hlavy myšlenky na uplynulý víkend. Na to jak neměl moc šancí Alenu obejmout, jak nebyla příležitost vnímat její křivky, začal se cítit osamocený. Naštěstí s průjezdem bránou a zamáváním vrátnému ho začala svádět jeho druhá láska a on si začal užívat každé její zhoupnutí na nerovné cestě, každé její odfouknutí, když ji poškádlil přeřazením. Začali si užívat spolu opuštěné noční silnice.
Mezitím se Alena vrátila domů a po přikrytí dětí vklouzla k nim do postele.
Kdo ví, co se jí tu noc zdálo. Michal však doufal,že jí do snu proniknul i on, vždyť pro ni nyní ukrajoval kilometry a snažil se být jedničkou alespoň za volantem ,když nebyl čas být jedničkou jinde.
Kapitola: Ráno na cestách
Michal měl za sebou 350 kilometrů, bylo tu ráno, blížila se sedmá hodina a blížil se Most. Už asi vstává a chystá dětem snídani, pomyslel si Michal, když míjel značku značící město. Zase mu chyběla, kouknul na fotografii, kterou si dal na stínítko proti slunci. Z fotky se na něj smáli všichni tři, Alena malý Míša i Kamilka. To mu dodalo energii a sílu. Věděl pro koho to dělá, pro koho se toulá nocí, tak jako spousta jiných chlapů. Tahle fotka byla jeho redbulem a věděl, že nikdy ji nedopije až na dno.
O půl osmé už stál u továrny, kde bylo potřeba vyložit náklad. Vrátný ho ujistil, že dříve než v deset hodin na něj nedojde řada. Před ním už dojely dva
kamiony. Popotáhnul tedy kamion na velký plac za vrátnicí a pustil se do vaření čaje. Teď mohl přepnout do režimu stání a mohl vzpomínat. Nyní neřídil.
V mysli se vrátil o několik let zpátky. Do časů v nichž dělal instruktora autoškoly. Vzpomínal si na první setkání s Alenou, první pohled do očí. Do očí jež ho upoutaly. Oči totiž Michal považoval za okno, přes které je možno nahlédnout do duše. A patřil k oněm chlapům, kteří si vybírali ženy podle očí.
Poprvé Alenu viděl při tom, co jí nesl přihlášku do autoškoly. Zazvonil a otevřela její matka. ,,Aleno, pojď sem, máš tu autoškolu.,, zavolala ona paní. A pak se v předsíni objevila Alena s rozpuštěnými vlasy a úžasně modrýma očima. Michal rázem zapomněl, že kamarád co ho za ní poslal, co to domlouval, říkal:,, A ne že si s ní něco začneš.,, Ne Michal si nezačal, to osud si hrál, v knize budoucnosti už někdo vepsal řádky s jejich jmény.
Vracely se mu okamžiky, v nichž po jízdě ona nevystupovala z auta a dlouze si povídali. Bylo to příjemné ,ale stále nad nimi vysela zásada, kterou Michal s kolegou dodržovali. A tou zásadou bylo to, že instruktor se nikdy nedotýká žačky jako první. Platilo, že to nesmí začít z pravého sedadla. Pamatoval si tuhle zásadu a pamatoval si i to jak si jednou zase povídali po té, co zaparkovali na okraji lesa. Tehdy slyšel:,, Chci se s tebou milovat, chci tě.,, Tomu se nedalo odolat, neboť i on po ní toužil. Jejich vztah začal už vlastně dřív, těch hodin ve kterých si povídali, jen povídali už bylo víc než dost. Michal otevřel oči a viděl, že ještě nezačali skládat ani první kamion a tak se vrátil zpět do minulosti. Zase jel s Alenou ve škodovce a na střeše nad nimi bylo velké bílé L. Alena zase jela rychleji, než by vzhledem k jejím zkušenostem bylo vhodné. ,,Uber, zpomal, ták, nyní přeřaď, pomaleji. Nemusíme spolu miláčku umřít jako Romeo a Julie a k tomu v autě.,, Alena se tomu smála a pronesla.,, Neboj, já bych to dupla.,, ,,Ty možná ano, ale co ten vlak , ten by to těžko ubrzdil, když se ani nepodíváš zda nejede.,, pravil Michal po té co Alena prosvištěla přes přejezd 70tkou. Tehdy Michal začínal poznávat i zákoutí její duše a ne jen údolí a pohoří jejího těla.
Na zem a do onoho rána ho vrátilo zatroubení a pak uviděl zrzavou hlavu ještěrkáře ,který mu něco ukazoval a říkal, asi si myslel, že Michal umí odezírat. Z kamionu ven bylo vidět, ale slyšet nebylo nic. Michal stáhnul okno. ,,Co je , mám prý jet pod jeřáb.,, ,,Však ano pojeď za mnou.,, pravil ten potomek neandrtálců, neboť ti měli ryšavou srst. Michal se pousmál při představě ještěrkáře s klackem v ruce. A tak zatímco neandrtálci naháněli s klacky mamuty, tak tento přenesený v čase naháněl kamiony na vykládku.
Michal byl v realitě pracovního dne a po tom co vycouval z haly pustil se do zaplachtování. Pak se vrátil do kabiny a kouknul na mobil zda na něm nemá zprávu. Nic tam nebylo a tak se rozhodnul, že tady ve fabrice ještě počká. Místa tu bylo dost, nikomu nezavazel a ušetří si hledání nějakého parkoviště uprostřed málo známého města. Na mobilu nebylo opravdu nic, ani zpráva od Aleny. Byl by rád, kdyby tam našel pár řádků. Třeba, ahoj lásko už se mi stýská. Jak rád tyhle zprávy dostával a jak rád je psal. Týden uběhnul a splynul mu v jeden pracovní den a byl tu další pátek. A navíc vše vypadalo příznivě a možnost, že dorazí domu brzy byla veliká.
Blížil se večer, Michal si začal chystat věci na večer a cítil se ne svůj. Vše mělo původ v právě uplynulém víkendu. Víkendu, na nějž se tak těšil a který byl hezký, avšak nebyl něžný. Víkendu, z nějž mněl Michal pocit jako by se s Alenou začínali míjet.
Přiblížila se desátá hodina, Michal nakouknul na spící děti a dal jim políbení a snažil se vtisknout do paměti ten krásný pohled na ně. ,, Chceš odvést k autu? Hodím tě tam.,, slyšel Alenu. ,,Dík to bude super, mám toho dnes nějak moc.,, Pomyslel si , je hodná, hodná, ale nějak tomu chybí jiskra a vášeň zmizela. Vzpomněl si na chlapy, které vídával chodit do práce rozmrzelé a nervózní. To byl ještě po škole a byl na dílně.Až nyní pochopil z čeho jejich nálady pramenily.Začínal se bát, že se jim začne brzy podobat.
Dojeli ke kamionu, jehož obrysy se nořily ze tmy. Odemknul kamion,vyhodil cestovní tašku na lehátko a začal skládat jídlo do ledničky . ,,Asi raději pojedu, ať tam nejsou děti sami,kdyby se vzbudily.,, promluvila do tmy Alena. ,,Dobrá ,chviličku mi dej,jen to nahodím a jdu za tebou.,, Nastartoval a seskočil z kabiny za ní na zem, dala mu pusu, jednu pusu, jež mu připadala krátká. Krátká na celý týden co je měl rozdělit. Avšak i tak to byla nejdelší pusa za celý víkend. Zamával jí když odjížděla a uvědomil si, že se musí přepnout do režimu nemyslícího chlapa. Nemyslícího na to co je doma. Nemyslící na domov se totiž rovnalo dobře řídícímu oněch 40 tun. Bylo to pravidlo, že když je na cestách a za volantem,nemyslí na to ,že má doma rodinu,na to co se doma děje či může dít a věnuje se jen cestě a vnímá a užívá si jen pohyby a vlnění jeho lásky na dvanácti kolech v rytmu přibývajících kilometrů. Bylo to pravidlo, či spíše drahocenná rada jednoho ze zkušených dálkařů. Michal za ty roky už také něco na silnici zažil a věděl, že i díky tomuto pravidlu se zatím počet jeho odjezdů rovnal počtu návratů.
Takže se snažil vytěsnit z hlavy myšlenky na uplynulý víkend. Na to jak neměl moc šancí Alenu obejmout, jak nebyla příležitost vnímat její křivky, začal se cítit osamocený. Naštěstí s průjezdem bránou a zamáváním vrátnému ho začala svádět jeho druhá láska a on si začal užívat každé její zhoupnutí na nerovné cestě, každé její odfouknutí, když ji poškádlil přeřazením. Začali si užívat spolu opuštěné noční silnice.
Mezitím se Alena vrátila domů a po přikrytí dětí vklouzla k nim do postele.
Kdo ví, co se jí tu noc zdálo. Michal však doufal,že jí do snu proniknul i on, vždyť pro ni nyní ukrajoval kilometry a snažil se být jedničkou alespoň za volantem ,když nebyl čas být jedničkou jinde.
Kapitola: Ráno na cestách
Michal měl za sebou 350 kilometrů, bylo tu ráno, blížila se sedmá hodina a blížil se Most. Už asi vstává a chystá dětem snídani, pomyslel si Michal, když míjel značku značící město. Zase mu chyběla, kouknul na fotografii, kterou si dal na stínítko proti slunci. Z fotky se na něj smáli všichni tři, Alena malý Míša i Kamilka. To mu dodalo energii a sílu. Věděl pro koho to dělá, pro koho se toulá nocí, tak jako spousta jiných chlapů. Tahle fotka byla jeho redbulem a věděl, že nikdy ji nedopije až na dno.
O půl osmé už stál u továrny, kde bylo potřeba vyložit náklad. Vrátný ho ujistil, že dříve než v deset hodin na něj nedojde řada. Před ním už dojely dva
kamiony. Popotáhnul tedy kamion na velký plac za vrátnicí a pustil se do vaření čaje. Teď mohl přepnout do režimu stání a mohl vzpomínat. Nyní neřídil.
V mysli se vrátil o několik let zpátky. Do časů v nichž dělal instruktora autoškoly. Vzpomínal si na první setkání s Alenou, první pohled do očí. Do očí jež ho upoutaly. Oči totiž Michal považoval za okno, přes které je možno nahlédnout do duše. A patřil k oněm chlapům, kteří si vybírali ženy podle očí.
Poprvé Alenu viděl při tom, co jí nesl přihlášku do autoškoly. Zazvonil a otevřela její matka. ,,Aleno, pojď sem, máš tu autoškolu.,, zavolala ona paní. A pak se v předsíni objevila Alena s rozpuštěnými vlasy a úžasně modrýma očima. Michal rázem zapomněl, že kamarád co ho za ní poslal, co to domlouval, říkal:,, A ne že si s ní něco začneš.,, Ne Michal si nezačal, to osud si hrál, v knize budoucnosti už někdo vepsal řádky s jejich jmény.
Vracely se mu okamžiky, v nichž po jízdě ona nevystupovala z auta a dlouze si povídali. Bylo to příjemné ,ale stále nad nimi vysela zásada, kterou Michal s kolegou dodržovali. A tou zásadou bylo to, že instruktor se nikdy nedotýká žačky jako první. Platilo, že to nesmí začít z pravého sedadla. Pamatoval si tuhle zásadu a pamatoval si i to jak si jednou zase povídali po té, co zaparkovali na okraji lesa. Tehdy slyšel:,, Chci se s tebou milovat, chci tě.,, Tomu se nedalo odolat, neboť i on po ní toužil. Jejich vztah začal už vlastně dřív, těch hodin ve kterých si povídali, jen povídali už bylo víc než dost. Michal otevřel oči a viděl, že ještě nezačali skládat ani první kamion a tak se vrátil zpět do minulosti. Zase jel s Alenou ve škodovce a na střeše nad nimi bylo velké bílé L. Alena zase jela rychleji, než by vzhledem k jejím zkušenostem bylo vhodné. ,,Uber, zpomal, ták, nyní přeřaď, pomaleji. Nemusíme spolu miláčku umřít jako Romeo a Julie a k tomu v autě.,, Alena se tomu smála a pronesla.,, Neboj, já bych to dupla.,, ,,Ty možná ano, ale co ten vlak , ten by to těžko ubrzdil, když se ani nepodíváš zda nejede.,, pravil Michal po té co Alena prosvištěla přes přejezd 70tkou. Tehdy Michal začínal poznávat i zákoutí její duše a ne jen údolí a pohoří jejího těla.
Na zem a do onoho rána ho vrátilo zatroubení a pak uviděl zrzavou hlavu ještěrkáře ,který mu něco ukazoval a říkal, asi si myslel, že Michal umí odezírat. Z kamionu ven bylo vidět, ale slyšet nebylo nic. Michal stáhnul okno. ,,Co je , mám prý jet pod jeřáb.,, ,,Však ano pojeď za mnou.,, pravil ten potomek neandrtálců, neboť ti měli ryšavou srst. Michal se pousmál při představě ještěrkáře s klackem v ruce. A tak zatímco neandrtálci naháněli s klacky mamuty, tak tento přenesený v čase naháněl kamiony na vykládku.
Michal byl v realitě pracovního dne a po tom co vycouval z haly pustil se do zaplachtování. Pak se vrátil do kabiny a kouknul na mobil zda na něm nemá zprávu. Nic tam nebylo a tak se rozhodnul, že tady ve fabrice ještě počká. Místa tu bylo dost, nikomu nezavazel a ušetří si hledání nějakého parkoviště uprostřed málo známého města. Na mobilu nebylo opravdu nic, ani zpráva od Aleny. Byl by rád, kdyby tam našel pár řádků. Třeba, ahoj lásko už se mi stýská. Jak rád tyhle zprávy dostával a jak rád je psal. Týden uběhnul a splynul mu v jeden pracovní den a byl tu další pátek. A navíc vše vypadalo příznivě a možnost, že dorazí domu brzy byla veliká.
MILDATRUCK
-
Milan Černý
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
myslim, ze by to cetly i ty zensky, co zazivaj ty jejich na cestach...fakt ty ilustrace od Urbana, nazev, peknej obal a jses do smrti vysmatej 
..a i pro nezasveceny pekny cteni, ja se treba trhal u tech decek na vylete s tim mekacem, jak rikal to ale nevim kde vam zastavim, pac az ke dverim se nedostanu 
..uplne je vidim jak koukaj ...a skoro nevycerpatelny mnozstvi pribehu...nekdo by tu mohl znat nekoho z nejakyho vydavatelstvi ...
..a i pro nezasveceny pekny cteni, ja se treba trhal u tech decek na vylete s tim mekacem, jak rikal to ale nevim kde vam zastavim, pac az ke dverim se nedostanu ..uplne je vidim jak koukaj ...a skoro nevycerpatelny mnozstvi pribehu...nekdo by tu mohl znat nekoho z nejakyho vydavatelstvi ...Jo,pánové z autobusů a kamionů,závidím vám vaše nervy...V pátek brzo ráno jsem frčel pro rodiče do Beskyd,a dva "řidiče" osobáků bych na místě zabil.Prvního před křižovatkou od Klopotovic na Dub,jel červenej třínáprava autobus,číslo linky už si nepamatuju,za ním se tahla červená felda a za něma já.Silnice úzká,předjet nebylo kde,tak podřadím a říkám,si,že autobus předjedu v zastávce...najednou černej kombík Wolksvagen a začal na mě blikat...tak jsem mu uhnul,ať si klidně rozbije hubu,hlavně že mě neveme sebou,No jo,ale boreček vlítl na úroveň feldy a cpal se vedle autobusu...a to těsně před křižovatkou,kam nemohl vidět ani náhodou...leda že by byl Bystrozrakej.Na křižovatce ani moc nezpomalil a pálil to dál...a to samý,jen s jíným autem jsem zažil asi o deset kiláků dál,z Brodku u Přerova na Kokory...tahač s návěsem naloženej nějakejma tvárnicemi nebo co to bylo jel po prostředku silnice,aby se nevyvrátil do škarpy,jel jsem za ním a sledoval,jak pěkně se mu to houpe a naklání...a kde se vzala tu se vzala tmavá oktávka a nadrzo bez blinkru nás brala oba...ten kamioňák hupl na brzdy a natlačil se do kraje,já teda taky,protože už jsem ho viděl převrácenýho...tyhle hovada fakt nechápu...kam sakra spěchají?Na hřbitov?
-
Milan Černý
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
-
Milan Černý
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
Kapitola : Úterní milování
Byl tu úterní podvečer. Právě probíhal týden, v němž byl Michal doma. Už když začínal jezdit sám na sebe dohodnul se s kolegou a společníkem na týdenním střídání. A tak když tento týden Petr krotil oněch dvanáct kol, tak Michal kroužil městem s nápisem autoškola. Bonusem za ono trápení se s lidmi o různé inteligenci a různých schopnostech byl spánek v posteli a večery strávené pod jednou střechou s Alenou. Na tyhle týdny se dříve Michal těšíval, avšak v současnosti byli i tyhle týdny a noci nějaké jiné. I v těchto týdnech usínal, některé noci sám a připadal si opuštěný. ,,Půjdeš si ke mně lehnout?,, Zbystřil a viděl, že na něj Alena mluví. ,,Ano přijdu za chviličku.,, ,,To znám ,zase nepřijdeš!,, její hlas zněl už jinak. Nechtělo se mu jít ještě spát. Bylo teprve osm hodin a on se necítil unavený, chtěl žít, vždyť celých dvanáct hodin jen jezdil po městě sem a tam a poslouchal jednu výmluvu za druhou. To jak se žáci vymlouvali a hledali omluvu pro svou lenost otevřít knihu s pravidly. Jen vnímal, že mu nějak mizí chuť a radost ze života. Něco už spolu zažili a bylo už pár nocí, ve kterých slova půjdeš si lehnout byla skutečností a realitou. Na tuhle realitu se však ještě cítil mladý.
Ženy jsou holt z jiné planety a tak zatímco chlap si po dotazu typu půjdeš si lehnout představuje divokou noc. Ona myslí opravdu lehnout a spát. A pokud takhle chlap párkrát naletí začne se cítit podveden a začne se onomu místu vyhýbat a ani si neuvědomí, kolikrát se připraví o noc plnou vášní.
Když Michal s Alenou začínali spolu bydlet, tak se Alena snažila řešit a rozebírat obyčejné i neobyčejné problémy v posteli před usnutím. Michal se snažil a vysvětloval jí, že v posteli se věci neřeší. Myslel to dobře,neboť chtěl aby postel zůstala místem příjemných okamžiků, místem, kde se problémy a starosti všedního dne ztrácejí a kde se rozepře a neshody smazávají a odcházejí spolu s přicházejícím orgasmem. Možná tehdy se ztrácely jeden druhému, možná tehdy se každý z nich zavíral do svého světa. Možná tehdy si málo naslouchali. V tomhle měli rozdílné představy, jejich světy byly jiné tak jako u mnoha jiných párů.
A tak dny přinesli chvíle, v nichž se nepohodli a důvodem byli zlobící děti, či zlobící rodiče a pak přišel večer. Leželi vedle sebe v posteli a Alena se zdála klidná a luštila si křížovky. Použil svou ruku jako hadí tělo a začal se plazit pod peřinou k ní, už se dotýkal jejího bříška ,cítil, tak jako had, to její teplo a vnímal svou touhu po ní. ,,Nech mne být, nech toho. Myslíš, že tímhle to napravíš?,, pravila chladně a rychle. Vždy když byla vzrušená, vzrušená zlobou zrychlovala se její mluva. Myslel, že po hadích dotecích bude vzrušená, ale jinak. Tohle nebylo dobré. Byl zmatený, vždyť ani nebylo jasné kdo hádku začal a proč k ní došlo. Bylo jen jasné, že k výsledku se nedobrali. Michal spíš, čekal, že Alena dojde a omluví se, že se pokusí najít společnou řeč. Otočil se tedy a nechal odplazit se i svého hada na jeho půlku. V hlavě srovnával právě prožitou situaci a porovnával to co se stalo s tím co prožil s bývalou partnerkou. S tou se také pohádali a nepohodli,tak to chodí . Avšak večer v lůžku se vždy vše milováním smazalo, či odložilo a pak až byli unaveni, krásně unaveni milováním si vše vyříkali a mnohdy teprve potom každý z nich poznal, že chyboval . V tomhle byla Alena jiná, ještě se musel učit jak na ní a ona jak na něj. Alena dokázala trucovat hodiny. Michala to mátlo a jako chlap nedokázal pochopit jak je možné, že nezvítězí touha po něm a po něžnostech
nad nedorozuměním. Nechápal, že každá z žen v tomhle může být jiná, ale vždy věděl, že ho Alena miluje a on miloval ji.
Za chvíli se to snažil napravit,, Miláčku, promiň, asi jsme to někde pokazili oba.,, Snažil se být milý a čekal na to, jak se Alena otočí a obejme ho. Ne nestalo se to, neotočila se a neobjala ho a tak každý oné noci usínali sám, byť v jedné posteli. Tehdy si poprvé přál, aby ze dvou žen šla složit jedna. Z Karolíny by vzal onu schopnost zapomenout v posteli na nedorozumění a tu její živelnost. S tou uměl zacházet, věděl jak a kde se jí dotknout a v ní se probudila touha po něm a vášeň a smyslnost.
Připadal si jako pes či kůň, Alena používala milování jako kostku,alespoň mu to tak připadalo. Byl jsi hodný , nezlobil jsi, bude sladká odměna. Nebyl jsi hodný, nic nebude , můžeš si tak olizovat tlapky. Nedokázal to pochopit, neboť tohle by tehdy nesvedl, takhle trucovat a bránit se dotekům, tohle z předchozího vztahu neznal. Tohle je rozdíl mezi mužským a ženským světem ,pomyslel si.
Byl tu další den,zase se probudili každý sám. Každý osamocen v duši po nevydařené noci. Michal to vnímal jako promarněný večer, byl chlap a pánové to tak vnímají. Večer bez něžností, bez milování je večerem ztraceným a kolik večerů si může člověk dovolit ztratit. Nešlo ani tak přímo o milování, ale o usínání bez obejmutí, usínání bez hřejícího partnera v náručí. Vždyť nikdo nevíme, který večer je tím posledním. Tahle skutečnost Michala trápila, ale ani po prázdných nočních hodinách ho nikdy nenapadla myšlenka na někoho jiného. Miloval ji pro její krásu a vlídnost, pro její oči, pro to jak starostlivou dokázala být a i pro její vztah k jeho dětem z minulého manželství. Jeho děti měla ráda a oni ji. Alena nedělala rozdíly a nedělila je na naše a tvoje, v tomhle byla dokonalá a přející.
Byla tu však i znaménka mínus, jež se nedokázala proměnit a s kterými se oba museli srovnávat. Je otázkou, kdo ona mínus do jejich vztahu vepsal. Zda oni sami, nebo minulost jednoho z nich. Michal se snažil vyrovnat a smířit s faktem, že Alena neměla ráda proplétání si jazýčků, zlobila se když cestoval jazykem po jejím těle, když mněl touhu líbat ji všude i na těch nejtajnějších místech a přitom Michal to tak miloval, neboť miloval ji. Časem se snažil nedělat nic co nechtěla, ale uvnitř sebe vždy bojoval, vždy mu nějaký čertík našeptával, že to má zkusit. Čas běžel den za dnem a měsíc za měsícem, Michal byl přesvědčený o tom, že je vše OK. Alena byla už sedmým rokem s dětmi doma a Michal pracoval od rána do večera a myslel si že Alena je spokojená a v klidu, ani tehdy netušil, jak se plete. Prostě žil podle modelu : muž pracuje a žena se stará o děti. Jen chudák zapomněl, které je století . A tak přišli dny, které musely jednou připlout v moři času.
Byl tu úterní podvečer. Právě probíhal týden, v němž byl Michal doma. Už když začínal jezdit sám na sebe dohodnul se s kolegou a společníkem na týdenním střídání. A tak když tento týden Petr krotil oněch dvanáct kol, tak Michal kroužil městem s nápisem autoškola. Bonusem za ono trápení se s lidmi o různé inteligenci a různých schopnostech byl spánek v posteli a večery strávené pod jednou střechou s Alenou. Na tyhle týdny se dříve Michal těšíval, avšak v současnosti byli i tyhle týdny a noci nějaké jiné. I v těchto týdnech usínal, některé noci sám a připadal si opuštěný. ,,Půjdeš si ke mně lehnout?,, Zbystřil a viděl, že na něj Alena mluví. ,,Ano přijdu za chviličku.,, ,,To znám ,zase nepřijdeš!,, její hlas zněl už jinak. Nechtělo se mu jít ještě spát. Bylo teprve osm hodin a on se necítil unavený, chtěl žít, vždyť celých dvanáct hodin jen jezdil po městě sem a tam a poslouchal jednu výmluvu za druhou. To jak se žáci vymlouvali a hledali omluvu pro svou lenost otevřít knihu s pravidly. Jen vnímal, že mu nějak mizí chuť a radost ze života. Něco už spolu zažili a bylo už pár nocí, ve kterých slova půjdeš si lehnout byla skutečností a realitou. Na tuhle realitu se však ještě cítil mladý.
Ženy jsou holt z jiné planety a tak zatímco chlap si po dotazu typu půjdeš si lehnout představuje divokou noc. Ona myslí opravdu lehnout a spát. A pokud takhle chlap párkrát naletí začne se cítit podveden a začne se onomu místu vyhýbat a ani si neuvědomí, kolikrát se připraví o noc plnou vášní.
Když Michal s Alenou začínali spolu bydlet, tak se Alena snažila řešit a rozebírat obyčejné i neobyčejné problémy v posteli před usnutím. Michal se snažil a vysvětloval jí, že v posteli se věci neřeší. Myslel to dobře,neboť chtěl aby postel zůstala místem příjemných okamžiků, místem, kde se problémy a starosti všedního dne ztrácejí a kde se rozepře a neshody smazávají a odcházejí spolu s přicházejícím orgasmem. Možná tehdy se ztrácely jeden druhému, možná tehdy se každý z nich zavíral do svého světa. Možná tehdy si málo naslouchali. V tomhle měli rozdílné představy, jejich světy byly jiné tak jako u mnoha jiných párů.
A tak dny přinesli chvíle, v nichž se nepohodli a důvodem byli zlobící děti, či zlobící rodiče a pak přišel večer. Leželi vedle sebe v posteli a Alena se zdála klidná a luštila si křížovky. Použil svou ruku jako hadí tělo a začal se plazit pod peřinou k ní, už se dotýkal jejího bříška ,cítil, tak jako had, to její teplo a vnímal svou touhu po ní. ,,Nech mne být, nech toho. Myslíš, že tímhle to napravíš?,, pravila chladně a rychle. Vždy když byla vzrušená, vzrušená zlobou zrychlovala se její mluva. Myslel, že po hadích dotecích bude vzrušená, ale jinak. Tohle nebylo dobré. Byl zmatený, vždyť ani nebylo jasné kdo hádku začal a proč k ní došlo. Bylo jen jasné, že k výsledku se nedobrali. Michal spíš, čekal, že Alena dojde a omluví se, že se pokusí najít společnou řeč. Otočil se tedy a nechal odplazit se i svého hada na jeho půlku. V hlavě srovnával právě prožitou situaci a porovnával to co se stalo s tím co prožil s bývalou partnerkou. S tou se také pohádali a nepohodli,tak to chodí . Avšak večer v lůžku se vždy vše milováním smazalo, či odložilo a pak až byli unaveni, krásně unaveni milováním si vše vyříkali a mnohdy teprve potom každý z nich poznal, že chyboval . V tomhle byla Alena jiná, ještě se musel učit jak na ní a ona jak na něj. Alena dokázala trucovat hodiny. Michala to mátlo a jako chlap nedokázal pochopit jak je možné, že nezvítězí touha po něm a po něžnostech
nad nedorozuměním. Nechápal, že každá z žen v tomhle může být jiná, ale vždy věděl, že ho Alena miluje a on miloval ji.
Za chvíli se to snažil napravit,, Miláčku, promiň, asi jsme to někde pokazili oba.,, Snažil se být milý a čekal na to, jak se Alena otočí a obejme ho. Ne nestalo se to, neotočila se a neobjala ho a tak každý oné noci usínali sám, byť v jedné posteli. Tehdy si poprvé přál, aby ze dvou žen šla složit jedna. Z Karolíny by vzal onu schopnost zapomenout v posteli na nedorozumění a tu její živelnost. S tou uměl zacházet, věděl jak a kde se jí dotknout a v ní se probudila touha po něm a vášeň a smyslnost.
Připadal si jako pes či kůň, Alena používala milování jako kostku,alespoň mu to tak připadalo. Byl jsi hodný , nezlobil jsi, bude sladká odměna. Nebyl jsi hodný, nic nebude , můžeš si tak olizovat tlapky. Nedokázal to pochopit, neboť tohle by tehdy nesvedl, takhle trucovat a bránit se dotekům, tohle z předchozího vztahu neznal. Tohle je rozdíl mezi mužským a ženským světem ,pomyslel si.
Byl tu další den,zase se probudili každý sám. Každý osamocen v duši po nevydařené noci. Michal to vnímal jako promarněný večer, byl chlap a pánové to tak vnímají. Večer bez něžností, bez milování je večerem ztraceným a kolik večerů si může člověk dovolit ztratit. Nešlo ani tak přímo o milování, ale o usínání bez obejmutí, usínání bez hřejícího partnera v náručí. Vždyť nikdo nevíme, který večer je tím posledním. Tahle skutečnost Michala trápila, ale ani po prázdných nočních hodinách ho nikdy nenapadla myšlenka na někoho jiného. Miloval ji pro její krásu a vlídnost, pro její oči, pro to jak starostlivou dokázala být a i pro její vztah k jeho dětem z minulého manželství. Jeho děti měla ráda a oni ji. Alena nedělala rozdíly a nedělila je na naše a tvoje, v tomhle byla dokonalá a přející.
Byla tu však i znaménka mínus, jež se nedokázala proměnit a s kterými se oba museli srovnávat. Je otázkou, kdo ona mínus do jejich vztahu vepsal. Zda oni sami, nebo minulost jednoho z nich. Michal se snažil vyrovnat a smířit s faktem, že Alena neměla ráda proplétání si jazýčků, zlobila se když cestoval jazykem po jejím těle, když mněl touhu líbat ji všude i na těch nejtajnějších místech a přitom Michal to tak miloval, neboť miloval ji. Časem se snažil nedělat nic co nechtěla, ale uvnitř sebe vždy bojoval, vždy mu nějaký čertík našeptával, že to má zkusit. Čas běžel den za dnem a měsíc za měsícem, Michal byl přesvědčený o tom, že je vše OK. Alena byla už sedmým rokem s dětmi doma a Michal pracoval od rána do večera a myslel si že Alena je spokojená a v klidu, ani tehdy netušil, jak se plete. Prostě žil podle modelu : muž pracuje a žena se stará o děti. Jen chudák zapomněl, které je století . A tak přišli dny, které musely jednou připlout v moři času.
MILDATRUCK
-
Milan Černý
- Příspěvky: 831
- Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
- Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 42 hostů