TRUCK-FORUM.cz

Včera jsem jezdil Pheonixem v manuálu a dneska jsem byl pro Arocse v Kobitu a musím říct, že manuál bych si dobrovolně nevybral ani náhodou.

Je to o zvyku... Já jeden čas jezdil s Volvem FL v automatu (nebo automatizovaná?) a pak už jsem taky říkal že nechci manuál... No, a hele

Zase se spekuluje o novývm autě, a já jsem řek že ho nechci, pokud to nebude líp vybavený... Ale pochybuju, že by koupili auto s kůží, se spaním a dalšímí jízdními systémy Takže zatím rozhodně zůstávám u tohodle auta, byť v manuálu - do terénu prostě nejlepší

Mě by stačila ta prodloužená kabina a ne tahle krátká kriplovská, jinak jsem spokojenej.

To máme stejně... Taky bych byl radši za tu delší

Tak už jsem tu dlouho nepsal, tak pár řádků.
Jak to chodí na cestách s busem. Ač se to může zdát stejné za volantem kamionu či busu, není to pravda. Jsou to dva světy , každý z nich má své nebe a své peklo. Za volantem kamionu si dáte pauzu tehdy, když to uznáte za vhodné. Zastavíte si na benzince , která se líbí Vám. V rádiu si posloucháte co chcete a jak hlasitě to chcete slyšet. V kabině si zatopíte podle sebe a navíc v zimě při čekání ji vytopíte dle svých chutí a přání. Spolujezdce si vezmete také , pokud chcete , takového jež je Vám milý. Ale mínusy tu jsou také.

Je tu ráno a zbývá mi hodina a půl k přistavení autobusu. Půl hodina na to , abych se dostal na plac a převzal si bus. Na dvoře potkávám dispečera a kladu dotaz na to, kterým busem pojedu. Dozvídám se že si mám vzít Sorku. Pro neznalé autobus na malých kolech , který je hrbatý. No ptal jsem se blbě a to se mi za chvíli vymstí. Ptal jsem se kterou si mám vzít potvoru. No a tak autobus se mi pomstil za hanlivá slova ihned na place. Sotva jsem ho natočil a ujel pár metrů už na mne svítí nápisem STOP. Tak to jsem daleko nedojel. No paráda tak právě jsme přestali vyrábět elektřinu. Svorky u baterek dotaženy , řemeny na svých místech, vodiče se také zdají tam kde mají být. No nic na další není čas. Zbývá jít to nahlásit dispečerovi. A pak honem zaparkovat před dílny, odnést klíče na vrátnici, vzít klíče od Arweye a vložit kartu, vypsat a přepsat výkaz a honem se přesunout na místo nakládky vzdálené 30 km.

Vyšlo to jsem na místě. Je sedmá hodina a o čtvrt by tu měli mladí fotbalisté být. Je čtvrt a oni nikde. To je podezřelé. Hledím do výkazu, čas přistavení 7 00. Pod tím čas příjezdu 11 00. Koukám , jako lasička do kurníku v němž už nic není. Je to divný. Čas příjezdu většinou vypsán nebývá. Za dalších pár minut mi dochází , že čas nejspíše změnili vedoucí fotbalu a někdo to přepsal , nepřepsal. Místo sedm mělo být jedenáct, ale to by ten někdo musel sedm škrtnout, či přelepit a tam napsat jedenáct. No bomba přede mnou jsou pěkné tři hodiny čekání. No nic nachystám si držák na telefon, který používám jako navigaci. A bum ho, daří se. Právě prasknul. Tak už mne snad nic nepřekvapí. Chvíli se povaluji na zadní pětce. Nudím se a tak si jdu číst, lovím brýle na čtení . A lup láme se nožička. No paráda tak to budu mít jako okulár.

V jedenáct hodin bych měl vyrazit, autobus je naplněn hráči. Avšak,trenér ještě obvolává posledního, ten však ještě hajá a tak na něj další půl hodiny čekáme. Cestu znám , trasu mám naplánovánu. Avšak změna je život.Trenér přichází s tím , že ještě dva hráči pojedou s námi , avšak každého musíme naložit v jiné obci a k tomu to ani není po trase. Beru mapu a hledám zkratky a propojení mezi obce , aby to dalo nějaký smysl a já dojel do cíle. A potom si něco plánujte. O půl dvanácté konečně řadím první kvalty. Zapínám si rádio a těším se jak si krásně pojedu. Ovšem po pár kilometrech už neslyším nic z reproduktoru, který mám ihned nad hlavou. Slyším jen železo, železo, plech, železo , železo , plech, plech. To si dárečci vzadu zapnuly hudbu ve svém mobilu. Do železo, železo , plech se mísí přednáška jednoho z trenérů , který by vše dělal jinak a jenž ví vše a ví koho a jak by odměnil a hlavně jak potrestal. Už to znám, každou cestu je to stejný proslov. Přepínám se do režimu , zvuky nevnímám. Po dvou hodinách jsem na místě. A bum ho další past. Brána na hřiště je zavřená a u ní hlídač, který mne odmítá pustit dovnitř, neboť večer tam bude nějaká akce. Sportovci vystupují a přede mnou je couvání zalomenými uličkami 500m zpět do místa , kde se otočím. Za mnou osobáky , které zas nebudou chápat co se děje. No nakonec ukecávám hlídače, aby mne alespoň pustil dovnitř areálu s tím, že se otočím a hned vyjedu. tak a nyní v tomto městečku najít místo, které nebude daleko od hřiště a bude možné zde stát.

No možná u ZOO to půjde .Na místě potkávám kolegu , který je kolegou a popotahuje svůj bus a daří se mi se za něj ještě vmáčknout. Je čas na kávu a rozhovor. Jsem rád , nebudu tu sám a čas rozhovorem uteče. Nakonec se dozvídám, že kolegovi před půl rokem umřela žena a tak v právě dostavěném, domku zůstal sám se synem. Co jsou proti tomu mé zlomené brýle , a držák a další prkotiny. Nic. Zase si uvědomuji , že je čas zvolnit a trávit čas i se svými blýskými, neboť nikdo neznáme hodinu , ani místo , které je naší cílovou stanicí. A tak po odjezdu kolegy a po tom co jsem mu popřál hodně síly a radosti ze syna se vydávám do bufetu na jídlo a pak už mne čeká jen návrat se zastávkou u mekáče a pak jen běžná hra ve stylu objevování kde co zase zastrčili.

.






D1,
standardní mód




vláček z kamionů, před kterým jede policejní octavia ...
Octavia jede 78 km/h, policajti mají sundané reflexní bundy, aby nebyli nápadní
a bukvice na místě spolujezdce si šteluje Ramer.
Je jasné, co se tady děje,
prostě číhají, až to nějaký kamioňák psychicky nedá a zrychlí na 85 km/h, protože je to neukázněný dálniční pirát.
Porušuje předpisy, nejspíš musí dovézt včas zboží, aby jeho šéf nedržkoval
nebo chce přijet domů ještě dříve, než děti usnou, aby jim mohl říct ahoj.

Po zhruba jednom kilometru takového pirátského běsnění dojede až k Octavii,
kde ho změří a napraví.

Že mu k tomu dopomohli takovou malou provokací, to je přece jedno,
hlavně že byl odhalen další pirát a příslušníci získají čárku.

http://dfens-cz.com/proc-zlodeji-nenosi-uniformy/

Každý to vidí jinýma očima. Laciné kecy novinářů nepřidají.

Až na to, že D-Fens není novinář. Je to blogger píšící (nejen) o silničním fašismu (souhrn jevů jejichž nejvíce viditelným vrcholem je policejní buzerace) tak, jak jej vnímá při svých cestách po jihočeském kraji ale i po republice či Evropě.

To je snad to samý.

Jak to může být to samý? D-Fens je obyčejný člověk, který píše svoje zážitky z cest, akorát to nedělá tady v tomto vláknu jako ty, ale na svém webu. Nebo je snad podle tebe každý, kdo něco napíše do tohoto vlákna, novinářem?

Nejsem si jist, jestli benga číhají na kamion, překračující 80. Pokud to nepustí kilem z kopce, tak jsou jim kamiony u prdele.

Přesně tak a ty žvásty okolo jsou trapný.

Tak dnes třeba jak ten čas letí.
Zase jedna kapitola mých cest se uzavírá. Před čtyřmi roky jsem vlezl do armády. Vlezl jsem s představou jak budu učit jezdit se soupravou tvořenou tatrou a přívěsem. Tatra už kroutila třetí desítku , ale kromě nějakých závad , jež jsem opravil na cestě, dvou ruplých gum na cestě a jedné havárky za kterou mohl posluchač mne nikdy nenechala stát a vždy mne zpět dovezla. Dnes , když vím , že za měsíc končím vím, že se mi po ní bud stýskat a k tomu po zrzavé kolegyni , kterou jsem s ohledem na její věk adoptoval jako další dceru.

Za ty čtyři roky prošlo mýma rukama pěkných pár desítek vojáků , kteří zápasili s mou Zuzkou, jak jsem Tatru pojmenoval. Pro ty z Vás , kteří snad uvažují, že by volant kamionu vyměnili za volant zelený tak pár postřehů. Pokud tak učiníte a vlezete do zeleného tak získáte plat na který se v civilu člověk co nejezdí kamionem musí honit. Za to volant si moc neužijete, když za rok najedete dva tisíce km budete rádi. Záleží tedy kdo co má rád. Mne nějak udolal stesk po volantu a to soboty a neděle jezdím busem. Ono svést se v provozu ze čtrnácti dnů dva dny a to ještě stále stejnou trasu začne být únavné. Ale i to by šlo. Jen nechat se ve věku padesáti let buzerovat zda máte čepici a proč ji nemáte , stát v pozoru a pohovu a nechat si napsat vytýkací dopis kde je napsáno. Opustil v čase 15 30 až 15 40 svévolně pracoviště bez vědomí nadřízeného tím, že šel zkontrolovat uzamčení aut v autoparku a po té se vrátil. To už asi nasere i ty nejklidnější. Obzvláště když autopark je hned u kasáren a jdete zkontrolovat auto, které vám je svěřeno. To už se pak stane , že pohárek se naplní a přeteče. Další je , když zjistíte, že není důležité jak učíte , že není podstatné , pokud posluchači do hodnocení napíší , že nikdy lepší výklad a výuku neslyšeli. Vše je jedno pokud stojíte po boku kolegy , jehož chtějí potrestat jen proto, že občas říká pravdu. A tak ještě měsíc a přesunu se do školy , čas ukáže zda to bude lepší či ne. Snad se podaří zaujmout budoucí řidiče a třeba se podaří zapálit nějaký ohýnek pro nějž cesta a volant v rukou stanou se vášní.

Za ty čtyři roky jsem poznal jednoho démona. Chlapa , který na co sáhnul to dokázal, chlapa , který už toho měl dost a ač voják s 26 lety odslouženými zůstal člověkem pro nějž slovo bylo víc než papír. Avšak hodnocen lemply nad sebou byl nejhorší. Člověka , který když k němu dojedete opravuje auto do půl sedmé. Pak vytře garáž, setře kachličky a zapne televizi a předcvičuje sbírce žen ze sousedství . Prostě démon. Démon, který naučil řídit , jen ne po vojensku, který došel k autu a řekl:,, Dva kokoti ke mně do auta a jedem.,, A pak jsme je protáhnuli takovou trasou, kde se něco naučili, táhnuli jsme je Brnem tam a zpět. Pak jsem poznal ty , kteří jsou schopni jet jen rovně po jednoduché trase a zpět. A když řeknete jedem do Brna tak to odmítnou , protože se bojí. Tedy takové co nahradí kolegu a teď i mne. Tedy ty, kteří se s Tatrou v tuto chvíli sžívají, kteří necouvnou s přívěsem dál jak dva metry, ale na rozdíl od nás jim jde jen o to zůstat a že posluchači nic nenajedou a v ničem se nezdokonalí není důležité. Poznal jsem skupinku čtyř desítek lidí , kde pod vedením někoho, kdo nikdy neučil za dva roky prchnulo 15 osob, kteří k řízení a učení mělo vztah. Poznal jsem , že na sečtení těch co vás nepodrazí a neublíží vám bude stačit jedna ruka.

Tak snad to další polykání kilometrů bude barevnější a veselejší.

Objevil jsem v sobě to , že sloužit v armádě, která hájí zájmy cizí mocnosti je mi přece jen proti srsti. A to že zůstat v roli o.z. neboli občanského zaměstnance není to pravé ořechové. Ono totiž o.z. znamená otrok zelených a tak to i je. Mnoho těch zelených to tak totiž má v hlavě zafixováno a tak jsou schopni se na vás dívat jak zápasíte s 220 kilogramovým kolem . Ale najde se občas vyjímka, která vám s tím pomůže. V souvislosti s tím vzpomínám na léta ZVS . Ani tam jsem co by mladý kluk nezažil takovou buzeraci jako nyní. Tehdy když lampasáci viděli, že je na vás spoleh a své si uděláte a umíte nechali vás na pokoji.

A já jsem si myslel že je to u těch zelených už trochu jiné než jak jsem to poznal -197.atd .

Já byl v zeleném 5 let a ze začátku jsem se velice bavil tím, jak jsou někteří velitelé zelení i v hlavě. Černí baroní, či tankový prapor byl oproti tomu jen slabý odvar. Když pak ale takoví "lidé" rozhodují i o dalším osudu vašeho života jde sranda stranou. Takže jsem si od tama rychle pomáhal pryč. Zklamání ale bylo, když pak na takový druh lidí narážíš i v jiných odvětvích a výsledek je prakticky stejný. Dej blbci funkci (hodnost) a je úplně jedno, jestli je to voják, policajt, či dispečer, výjde to nastejno...