Pokec na veškerá témata, včetně ne-truckerských debat (Vaření, muzika, zážitky z cest, fotky....)

Moderátoři: martin_100, Olda, -Ondra-, cuisine, Chomuťák, Pavel Bíteš, mili, Pavel Šebek

Odpovědět
Uživatelský avatar
MiKe22
Mišelin
Příspěvky: 486
Registrován: stř úno 11, 2009 12:46 am
Bydliště: Frýdek-Místek

Příspěvek

Vincek: To je v tom Oravském Podzámku kam jsme jezdili. To byly podle mě takové změnšené Třinečké železárny. Tež se mi poštestilo to vylívání toho žhavého,ale čučel jsem na to jak puk,ani mě nenapadlo to zdokumentovat :-D
Koně moje hijé,a diaľnice sú krvavé . . .
pát črc 24, 2015 10:25 pm

paprna
Příspěvky: 714
Registrován: stř říj 21, 2009 10:27 am
Bydliště: Morava

Příspěvek

Jinak je to struska.
Střídač. Uz nestridam :P
http://www.youtube.com/paprna
pát črc 24, 2015 10:33 pm

Uživatelský avatar
Adonisos
Příspěvky: 691
Registrován: stř lis 03, 2010 6:05 pm
Bydliště: Ostrava

Příspěvek

www.ofz.sk

Když ta tavenina ztuhne, tak má nazelenalou barvu a ve zlomu vypadá jako sklo.. Podle těch stránek zpracovávají křemík a mangan, tak asi nejaky odpad z výroby.. My jsme tam s MiKem vozili manganovou rudu.. Kupka jak na dvoukolák a 22 tun!!
Ranní ptáče bez lahváče vůbec nikam nedoskáče!!
sob črc 25, 2015 2:47 pm

Uživatelský avatar
Vincek1
Příspěvky: 1267
Registrován: ned pro 04, 2011 10:22 am
Bydliště: Krnov

Příspěvek

Adonisos,paprna-díky kluci :)
(DAF LF 45.220) bývalo:) - teď stůl ( kancelářský ) a židle ( s kolečkama :D )
sob črc 25, 2015 2:48 pm

Milan Černý
Příspěvky: 831
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Příspěvek

Tak zase něco ze života s kulatým volantem v rukou.
Dnes ze zážitků z modrým světlem nad sebou.
Modré světlo nad sebou jsem začal poznávat co by voják základní služby. Vše začalo jako u mne vždy klasikou a to společně s ženskou bytostí. Na vojně jsem byl druhým rokem a těšil se pomalu na civil, který byl tak daleko. Těšil se na ženu a návrat domů. Avšak mé představy byli jiné něž mé tehdejší polovičky a tak přišel rozvod a nejtěžší chvíle na vojně. A protože se zpívá, že práce je lék, dal jsem si dávku léku v podobě vylepšování tehdy mně přidělené zelené 1203 s červeným křížem. Nejdříve jsme s dílenským uzmuli ze skladu dva oranžové majáky, pak kdesi přes kohosi z ročníku sehnali modré plexisklo. Základ byl jasný na rámu tři velké vnitřky kulatých majáků a na tom hranatá modrá krabice. Dnes by se tomu smáli, ale v 86 tém rampy nebyly ani na civilních. Na horních rozích přibyla dvě bílá světla a na nárazníku dvě couvací světla z uazu se zabarvenými skly na modro. Tak jsem zabíjel svůj smutek nad skutečností, že není proč se vracet domů.

Budilo to pozornost v každé nemocnici kam jsem přijel a tak muselo přijít i upoutání pozornosti z řad zelených mužíků. Výsledek na sebe nedal dlouho čekat. A tak jsem byl přidělen na voj. polikliniku a tím pádem i do služeb, kde jsem poprvé mohl ochutnat jaké to je letět si Brnem a vnímat ta točící se světla nad sebou. Pak návraty z výjezdů s pozorováním postaviček brněnského nočního života. A tak opravdu mne to vyléčilo ze smutku. Pak jsem poznal doktora, který vypadal jako řezník. Ne nebyl tak zakrvácený, ale byl takový postavou. Já být zvíře tak před ním se rovnou položím. Ač byl ohromný tak to byl ten nejlidštější a nejobětavější lékař s kterým jsem měl tu čest sloužit na vojně a díky , kterému jsem se dostal k civilní záchrance. Byl doktorem s velkým D a člověkem s velkým Č. Takového už jsem pak nepoznal. Časem jsme byli sehranou posádkou, on věděl , že cesta , styl jízdy a vše kolem auta je v mých rukou, nikdy jsem nezažil, že by se během výjezdu bál o sebe , vždy byl připraven během cesty k zásahu a ve vhodnou chvíli zapínal houkačku a její rytmus. Na místě zásahu zas byl tím hlavním on. Zažili jsme spolu hezké i těžké chvíle.

Jednou jsme si tak šli pro svačinku do obchodu, když se do dveří kdosi vřítil, že za rohem je dítě pod tramvají. Svačinu už jsme si nekoupili . Oba jsme byli mladí a tak rychlý běh a skok do auta. Majáky se roztočily a já to vzal rovnou přes trávu na silnici. Když jsme dojížděli o pár bloků dál už jsme tušili, že to bude horší. Dvě tramvajové soupravy obklopené hloučkem lidí. Doktor vyskakuje z auta a já to točím a nacouvávám, hlouček se rozestoupil . Najednou rána do karoserie. To Tom- doktor praštil do dveří, neboť dvě dámy se nehodlaly uhnout. Zašlápnul jsem to. Štěstí mé . Zjišťujeme podstatné. Řidič tramvaje smůly v šoku na schodech. Matka dítěte na trávě nedaleko a šputík devitiletý někde. Někde mezi podvozky. Lezeme s Tomem pod tramvaj , slyšíme vzlyky a steny , vidíme ručičku , ale dál se dostat nemůžeme. Bezmoc a zase bezmoc. kdo to nezažil, kdo nelezlo k přednímu dvojpodvozku T14 tky nepochopí. Zkoušíme podlést osu, ale nedaří se. Hlouček se uzavřel. Slyším Toma: ,, Pokus se tam dostat, budu ti napovídat.,, Já tehdy vážil 70 kilo a byl jsem jako lunt, Ale i to bylo moc. Vteřiny se mění v minuty a hodiny. Dítě zatím vnímá. A my slyšíme dvě ,,krávy,, co jsem málem přimáčknul. ,, Paní myslíte, že přežije? Myslím , že ne.,, Na vteřinu jsme oba venku a řveme :,, Volal někdo hasiče , potřebujeme jeřáb.,, Ano volali a i kdyby ne tak operátorka ano. V tom vidím Toma jak vláčí za límce dvě ,, krávy ,, Ano tentokrát to nezvládnul . Ale , kdo by zvládnul lidskou blbost a bezduchost . Možná je i nakopnul. Byl ještě mladý , ne o moc starší než já , chtěl pomáhat a byl člověk. Slyšíme houkání těžkého jeřábu. Opět rozehnat dav a dát hasičům prostor. Pak už zbývalo sebrat v sobě sílů a nasoukat se pod zavěšenou tramvaj a s chlapcem honem ven. Do nemocnice dojíždíme ještě s chlapcem při životě. Bohužel kromě zranění horní končetiny a pochroumání břicha na jehož bolesti si ve chvílích při vědomí stěžoval nakonec v nemocnici odchází snad do lepšího světa na poranění hlavy a nitrolební krvácení.

To byl jeden z mých prvních nejsmutnějších zážitků. A tak i takové smutné dny přinášelo modré světlo blikající nad hlavou. A to byla jiná doba , doba , kdy lidé do záchranářů zas tak často nekopali a neútočili na ně. Dnes to kluci s modrými světli nad hlavou mají dle mne mnohem těžší. Neboť dnes všichni vědí co by měli dělat ti druzí a co udělat neměli . Ale , byli i ty chvíle veselé a humorné. Byli doktorky, které si přece nebudou tykat s řidičem a po prvním výjezdu k ohledání s námi začínali s tykáním u panáků po službě. Byli lékařky, tedy jedna, jež kradla květiny v paneláku. Byli lékaři jež se podobali Tomovi. Byli lékaři, kteří mne chtěli učit jezdit. Byli tací co zavírali oči při prvních jízdách, když se člověk protáhnul mezi dvěmi protijedoucimi se tramvajemi. Tak jako v každé profesi bylo to zase o lidech a lidských osudech.
Příště zas něco veselejšího si dáme. Tak jen kolegové až uvidíme modrá světla dejme jim svůj čas a prostor, snad se snaží poskytnout oni čas někomu , kdo ho právě potřebuje.
MILDATRUCK
pon črc 27, 2015 11:47 pm

Bagr
Příspěvky: 2576
Registrován: stř bře 01, 2006 6:20 pm
Bydliště: Olomoucko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek

Milan Černý, tak tohle je příběh se smutným koncem až mi ukápla slza :(
Vše o Karosách na stránce:
www.karosa.webgarden.cz
úte črc 28, 2015 10:18 am

MEDVĚD_09
Příspěvky: 46
Registrován: úte čer 23, 2015 11:21 am
Bydliště: Jižní Čechy

Příspěvek

Milan Černý: Krásně napsaný (a zažitý), díky a přesně jak píšeš v té poslední větě !!!
Dík.
Prostě spokojenej řidič kamionu.
úte črc 28, 2015 12:46 pm

Uživatelský avatar
Tom-Oaza
Příspěvky: 1886
Registrován: ned čer 12, 2011 12:33 pm
Bydliště: Nikol-city
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek

super pribeh,jen tak dal
Renault Master
Peugeot boxer
Iveco Daily 35C12 2x
Lancia Kappa 2,4 TDS
úte črc 28, 2015 8:23 pm

Uživatelský avatar
lubossss
Příspěvky: 4295
Registrován: pát kvě 06, 2011 8:25 am

Příspěvek

Milda je tak dobrý, že donutil počítačového analfabeta a samouka jako jsem já, naučit se hledat jiné smajly než jsou v základní nabídce :thumbud:
úte črc 28, 2015 8:45 pm

Milan Černý
Příspěvky: 831
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Příspěvek

Děkuji moc za ohlasy , tak alespoň vím, že někdo mé řádky čte. Protože tohle bylo spíše neveselé a smutné a v mé mysli jak vidíte zůstalo. Tak příště dám něco delšího a humornějšího na téma cesta z dovolené. Tak doufám, že snad někomu to vyvolá úsměv na tváři. A o to mi jde , vždyť pustíte rádio a vše blbě, pustíte televizi a ve zprávách jen tragédie a katastrofy a tak je dobře , když se člověk má čemu zasmát . Tak zítra Milda.
MILDATRUCK
úte črc 28, 2015 9:34 pm

Uživatelský avatar
Gepas
Příspěvky: 3381
Registrován: pát črc 03, 2009 10:54 pm
Bydliště: skoro Olomouc
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek

čte to hromada lidí, stejně jako já, jen to většina z nich neokomentuje... každopádně palec nahoru, máš plno zajimavých příběhů ;)
Gepasovo - aneb toulky mladého začátečníka po naší oblíbené domovině....
http://www.gepasovo.cz
úte črc 28, 2015 11:08 pm

BUBENIK
Příspěvky: 532
Registrován: čtv dub 29, 2010 5:34 pm
Bydliště: doma

Příspěvek

Milan Černý
Taky čtu Tvoje příběhy.Super počtení,ten poslední je smutnej,ale i takovej je život.
Já bych to takhle nedokázal sepsat.
čte to hromada lidí, stejně jako já, jen to většina z nich neokomentuje... každopádně palec nahoru, máš plno zajimavých příběhů Wink
souhlas :thumbud:
Pane Tohle není vobyčejnej nákladák To je TATRA

A teď šroubovákem tady to udělátko takhle pošoupneš...no....takhle...no a je to v prdeli
čtv črc 30, 2015 1:12 am

Milan Černý
Příspěvky: 831
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Příspěvek

Tak dnes z cest s osobákem.

Dovolená a cesta z ní.

Dovolené jsou prověrkou vztahů, mnozí co na ni odjíždějí spolu se vracejí a jejich cesty se rozdělují. Dovolené , ty vzdálenější jsou prověrkou vozidel a řidičů. Každý z nás to zažil , každý to zná v mnoha podobách. Dovolené začínají už půl roku do předu domlouváním se, dohadováním se kam a podle koho. Já už před půl rokem bránil mnou vybranou destinaci, tedy malé městečko Gradac. Dle mne lepší než velká letoviska. Polovička podlehnula a já získal bod. Je to sice trošičku dál, ale o to lepší možnost se v autě pohádat. Nevýhodou v tomto případě je , že s kolegou se alespoň na víkend rozejdete . V případě rodinných dovolených si o víkendu neodpočinete. Kolegovi řeknete:,, Drž hubu.,, Pokud to řeknete členovi rodiny ve variantě něžnější polovičky budete dlouho litovat. Vaše slova už nebudou nikdy zapomenuta, nebudou nikdy odpuštěna. Musíte se prostě chovat tak , jako řidiči autobusu. Tedy usměv na líčka a v kapse ostrá vidlička.

Cesta tam proběhnula celkem v pohodě. Oněch 1050 km jsem přežil já i auto s jedinou deseti minutovou přestávkou. Jinak jsme spolu uháněli v jednom zátahu. S ohledem na loňskou zkušenost jsme vyrazili v 20 00 a tak hranici i mýtnice jsme projížděli takřka bez zastavení. Spíše mne překvapilo, že i dáma jménem únava se toulala po jiných cestách než já a nedostavila se , byť předešlou noc jsem s žáky na nočních jízdách jezdil až do půlnoci. Celý týden proběhnul v pohodě. Malý pozoroval ňadra spolustolující, jež k nám do penzionu chodila na snídaně a večeře. No , co se v mládí naučí ve stáří jako když najde. Já se na pláži ujistil o tom , že panoramata jsou v Chorvatsku opravdu lepší než na místním koupališti v Prostějově. Prostějov je na rovině a tak změna v podobě pohoří mne učarovala. Avšak co jsme
MILDATRUCK
pát črc 31, 2015 12:26 am

Milan Černý
Příspěvky: 831
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Příspěvek

nedohnali v našem městečku přírodní výškou to jsme vykompenzovali macatostí. Tady naopak hory byly velké a křivky žen, řekl bych kouzelnější. Těch, macatých tu moc nebylo. A pokud nějaká byla , tak dopředu ostatní varovala tím, že se vyskytovala bez horního dílu plavek. Kdo ví proč je to tak, že to co by člověk rád spatřil nespatří a to co vidět nechce se mu plantá před očima. V tichém pozorování ubíhal den za dnem až tu byl pátek a blížící se odjezdová sobota. Páteční odpoledne nás zaválo od vody do restaurace a cukrárny. S ohledem na působících 38 stupňů jsme byli ochlazování. A já si připadal jako rajče . To pro onu skutečnost, že u stropu cukrárny byla pomocí hadiček rozprašována závlaha. Snad i to způsobilo zrod šílené myšlenky. S pátým zakousnutím do oplatku jsem pravil:,, Co kdybychom vyrazili dnes po večeři? Pojedeme v noci , nebude horko a malý bude moci spát a probudí se až doma.,, Šílená myšlenka a blbý nápad mají vždy tu největší šanci na úspěch. A tak byla schválena.

Po večeři s osmou hodinou už jsme zasednuli na svá místa. Malý obklopen batožinou, to jsem myslel , že rooomster je velký, seděl v zadu . Polovička vybavena kupou kun na mýto a balíčkem žvýkaček a tic taců pro svého taxikáře ve předu. No a za volantem blázen , který si to vymyslel. Tak otočení klíčkem , žvýkačku za zaplombovanou šestku vpravo dole a hurá na cestu. První kilometry ukrajujíce z Jadranské magistrály, vinoucí se po pobřeží se táhly v rytmu rychlosti 50 , 70,80 jak určili místní obyvatelé. Po 45 minutách jsem konečně projížděl Makarskou a mířil do tunelu nad ní, jež mne dovedl k dálnici. Při průjezdu tunelem už mí dva cestující spali . Vyjíždím z tunelu a je jasné , polovičku musím probudit, neboť kuny chorvatské se mi schovaly, stejně jako kuny české čtyřnohé ve dne . Budím polovičku. V polospánku loví dvacet kun a já je strkám do štěrbiny automatu. A ne a ne tam jít. V tom slyším . ,, Vyššie.,, Probírám se a už vnímám. No ano ta správná štěrbina je opravdu výš. Já
MILDATRUCK
pát črc 31, 2015 12:29 am

Milan Černý
Příspěvky: 831
Registrován: úte srp 26, 2008 9:24 pm
Bydliště: E.Beneše 10/16 Prostějov

Příspěvek

chápu, automat chápe a žere kuny. Závora se zvedá a já se zablikáním a poděkováním zdravím místního mladíka , který je tu pro podobné turisty , jako jsem já. Ukrajuji další kilometry , klimatizaci si pouštím na plno. V chladu se těžce usíná. Ti, kteří neřídí se balí do dek. ,, Nešlo by to trochu stáhnout?,, slyším ze své pravé strany. ,, Pokud chceš , abych usnul, tak to stáhnu, ale pak si raději sední dozadu, ať máš větší šanci na přežití.,, Jsem tvrdý a hájím svá práva řidiče. Získávám mínusové body. Určitě ano. ženská mysl je na tohle citlivá. Po dalších třech hodinách mačkám ovladač palubního počítače a zkoumám spotřebu, průměrnou rychlost , dobu co už tu sedím a hlavně ujetou vzdálenost. Sakra neubíhá to, jak jsem si přál. Teprve se blížím k Zagrebu. Tak sláva je za mnou a já opět potřebuji kuny, abych se dostal za závoru, tentokrát jich padne skoro dvě stě. Polovička , ale s penězi pracuje denně a tak i v polospánku rozliší správnou bankovku. K tomu dodává:,, Nejsi unavený, nechceš si odpočinout?,, Co na to říct? Když řeknu ano, bude chtít řídit. Ne že by to nedovedla. Ale jednak nejezdí, spíše létá. Stále 130 - 140. A s ohledem na to že začíná pršet, stěrače mi jak na potvoru začaly mazat a ona usíná už doma s devátou hodinou večerní a na ponocování není naučená, pravím. ,, Ne ještě kousek můžu. Bojuji se sebou, ale cítím, že už to není ono a tak zvolňuji a volím rychlost okolo stovky. Daří se mi pustit si studený vzduch na nohy a zase na obličej, lovím energeťák a posílám ho tam kam mi při endoskopii strkali hadici. Sláva funguje to a tak ukrajuji další kilometry a dostávám se až před Slovinskou hranici. Tady to ale vzdávám a sjíždím na ,,Odmoriště,, , zhasínám motor, karimatku si strkám mezi hlavu a boční B sloupek a pokouším se usnout. Bojuji s myšlenkami a temnotou. Po 45 minutách zjišťuji, že neusnu. Tak hurá ven pro osvěžení . Kroutím se a protahuji. Tak a jedeme dál.

Před Vídní 200 km už šilhám na cestu , táhnu se za kamionem přede mnou . Je potřeba nechat se vystřídat. Nemá cenu pokoušet osud. Polovička už je půl hodiny vzhůru a tak se střídáme. Očekávám, že mne probere a nebo se prospím. Která varianta je správně? Vyráží. Tak venku mrholí a v dálce se blýská. A je to tu už tam má zase 135. koukám jak se kroutí čára v zatáčkách klesající silnice , jež nás vede k Vídni. ,, Nemusíš závodit, jeť na pohodu.,, Chci to přežít. Ono když člověk sedí vedle , silnice je oslintaná a dálnice se kroutí a klesá a vedle vás je tahač, kterého zrovna nyní musíme předjet, těžko se usíná. Dle tváře a výrazu vidím , že ji zase , dle ní, utiskuji. Vydržím to nějakých 130 kilometrů a když do Vídně zbývá 35 kilometrů probojovávám se za volant. Po letecké hodince jsem dokonale probuzený a svěží. Co probere lépe než energeťák? No přece vlastní polovička za volantem. Sotva jsem se probojoval za volant , tak i malý si stáhnul deku z očí. Jsem tak probuzený , že cestu ranní Vídní si užívám a bavím se jízdou v rámci limitů rychlosti a předjíždím rozespalé vídeňáky. Netuším, že největším zážitkem bude úsek z Brna , Netuším co dovede český úředník a jak je schopný vytvořit objiždku objíždky , když je možnost načerpat finance z EU musí vše stranou a tedy i rozum. Ještě jsem se opomenul zmínit, že malinkým zdržením mi bylo městečko Ptuj. Zde jsem totiž uvěřil jednomu Slovákovi, který jel přede mnou . A místo abych jel podle sebe . Cestu znám. Tak jsem se jej držel. Probrala mne až směrová cedule s nápisem směr Maribor. V tu chvíli jsem se slovy:,, Je to vůl a já taky.,, Opustil bratra Slovana , otočil se na nejbližším místě a vrátil se na kruháč číslo jedna, kde jsem mu uvěřil . Pak už jsem projížděl známou cestou směr Lenart a následně Mureck. No je dobré věřit sobě .
Ráno někdy kolem deváté hodiny už jsem si vzpomenul na seriál Vinaři, který mi připomenula krajina v okolí Pálavy. Únava zas na chvíli ustoupila a to i díky řidičům, kteří se v našich krajích vyskytují. člověk hned pozná , že je mezi svými doma. Neboť jen tu se ve větším počtu vyskytují takoví, kteří nemohou jet v proudu ostatních 90 tkou po obyčejné cestě. Oni se musí dostat o auto do předu a musí ostatní donutit brzdit. Příště co nedovede český úředník- objíždka objíždky.

Přeji hezkou dovolenou těm co na ni teprve míříte. Milda
MILDATRUCK
pát črc 31, 2015 12:31 am

Odpovědět

Zpět na „Netechnická témata“

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 hostů