Zážitky z českých silnic (a třeba nejen z nich)

[Driver_1.9D]

ja som rocnik 1990 a s kamionom som zacal jazdit pred 10 rokmi cize teraz mam 10 rocnu prax ale zaciatky som mal tiez vseliake a instruktori v autoskole boli so mna obcas na nervy ale aspon som si nechal vysvetlit co robim zle a co zlepsit a tak a nehral som sa na majstra sveta

[Milan Černý]

Zase jednou s autobusem ŠL
Čas letí , nečas je pryč a máme tu krásné dny. A zrovna , když jsou krásné tak člověka sundá nějaký ten dáreček v autoškole tím, že mu předá angínu. A jak všichni víme- lidé rodu mužského jsou složitelní i rýmou natož angínou. A tak jsem s ní bojoval už šestý týden, díky své blbosti a tomu, že místo abych ležel , tak jsem chodil do práce a jezdil a jezdil.
A tak , když zavolal kamarád a fanda do busů a dnes už i skutečný autobusový dopravce zda nemohu v sobotu odjezdit jednu svatbu, váhal jsem. Představa , že o víkendu, který je přede mnou a má být chladný se někde choulím v dece na zadním sedadle a klepu se chladem nebyla lákavá. Ale byla tu i možnost, že lidé budou super, že tam bude plno žen v krásných šatech a super náladě. Bylo to tak 50 na 50. Chtělo se mi vyrazit na silnici a zas si užívat pohledy lidí, když uvidí Šl - ku z chodníku.


ŠL z roku 1976. ,, No víš co, když nikoho neseženeš a bude to hořet tak pojedu, ale ne až do půlnoci, ještě nejsem úplně ok.,, Tak necháme to osudu . Myslím, že kamarád po této větě už ani nikoho nesháněl, neboť nikdy jsem ho v nouzi nenechal. A tak sobotní ráno se vydávám na plac a startuji stařečka. Naskakuje až překvapivě dobře. Jen po chvíli odchází něco u předních dveří a ty ne a ne se otevřít. Možná jen odpadnul vodič ze svorky vypínače. No nyní už není čas to řešit a doufám v průběhu dne na to bude prostor. Jsem svátečně oblečen a vybaven i kravatou, protože co kdyby tam byla nějaká zajímavá lasička. První kilometry si bus ošahávám , abych věděl zda někam netáhne a jestli reaguje jak má na pohyb opratí a míří kam mu kočí určí. Hoj a hurá, vše se zdá v pořádku. Koníci za přední nápravou pod kapotou si řehtají jak mají. Sjíždím kopeček a tak je prostor vyzkoušet tlačítko pod levou nohou. Šlapu na něj a ozývá se zvuk motorovky. Povoluji tlak na levou nohu a motorovka si stále přede svou. Oddělávám nohu o deset cm v jiný směr a motorovka stále přede svou. Brzdím a stojím na stopce. A motorovka přede. No super tak v tomto místě to je bomba. Tak se alespoň odplazím za křižovatku. Zapínám pravý blinkr a jsem nadšený. Hurá , lezu ven střednimi dveřmi, otevírám kastlík na pravé straně za předním kolem. A hle je tam. Kdo? No motor je tam. Tak hezky na čtyři a na lokty a najít vzduchový válec, který ovládá klapku. Mám ho a on je krásně v nulové poloze. Jen bohužel táhlo je vypadnuté a tak proto se klapka nevrací. No jeden dva pohyby rukou a klapka je zpět. A ŠL ce se očividně ulevilo. Lezu ven a jsem už ne bleděmodrý , košile už není čistá.
Utírám si ruce, soukám se za volant a jedem. čas na převlečení snad bude na místě. Jsem ve vesničce a hledám penzion. Pak už jen couvání , tak jako bych byl popelářský vúz, k penzionku , který je položen za koupalištěm a k němuž vede jen polní cesta. Tak a uvidíme kdo dojde. Jsem tu o něco dříve a tak je čas zalovit ve své aktovce a použít náhradní košilku. Tak zase jsem za hvězdu i když košili mám nyní pruhovanou . Všude jen auta s polskou SPZ. No to bude zábava. V deset hodin se autobus plní a přichází pokyn ,,gaz,, . Tak ok šlapu na gaz pedál a vyrážíme. Před jedenáctou hodinou jsem na místě a ve vesničce hledám sokolovnu a kostel a místo kde zaparkuji. Nalezeno , náklad vyložen, vydávám se na obhlídku místa . A z domu kde parkuji vychází domorodkyně. Jsem slušný a tak úsměv a pozdrav, než zavolá ostatní domorodce s oštěpem. No jasně , bylo mi to jasné, autobus ji zastínil ona okna od chýše. ,,Múžete zaparkovat i za sokolovnou, tam je místo,, ,,Ano , já to tam omrknu a rád se tam přesunu.,, Děkuji za radu, přece jen tam bude větší klid než tu na okraji silnice. Celá vesnice je obležena hosty na svatbu. A dle aut to žádní chudáčci nebudou, dle počtu hostů s počtem hlav větším než 120 také ne. Zajíždím za sokolovnu a jsem zvědavý kdy se ukáže nějaký organizátor. Nic se neděje ani po půl hodině a tak se ukládám na přední sedadla. Je tu více místa než na zadní pětce. Čas běží, kostel cinká stále nikde nikdo. No myslel jsem si , že se nadlábnu , zatím se klepu chladem na předním sedadle. O půl třetí mám lidi vést na nějaké místo kde se budou fotit a kam část hostů pojede na kolech. Je půl třetí a nic. Až ve tři přichází mladík. ,,Já jsem ženich a čtvrt na čtyři bychom vyrazili. ,, Ptám se kdy je návrat . A prý v šest. Brzdím jeho slova a vysvětluji mu, že bylo domluveno , že ve čtyři už mám volno a odjezd z akce. K tomu mu přidávám pár slov , že na žádne akci mne nenechali na pospas osudu tak dlouho. A uzavíráme to 154
tím, že tedy pro něj udélám co půjde, protože chápu, že je ženich a má jiné starosti , ale že mohl někoho pověřit. No snad mu dojde co se sluší. Ve čtvrt vyrážíme . Před tím mu konečně docvaknulo, že řidič bude vlídnější najezený a tak talíř s dobrotami už se na mne směje z místa pro zavazadla. Pozoruji kočičky jak si vyhrnují letní šatičky před tím než usedají na horská kola. Už se bavím.
Tak já jsem na místě pod kopcem v sousední vesnici a pozoruji příjezd svatebčanů na kolech. Ženich dojíždí s nevěstou na dvojkole. No zdá se zajímavá, i podle nohou , které šlapou do pedálů. Pozoruji je jak jedou a pak kráčí přes pole ke vzdálenému kopci. pouštím se do řízků a sladkostí , které jsem si odložil na místo pro zavazadla. No není na tom světě krásně. Oni se fotí na onom kopci a já si fotím 3L-ku v trávě a sebe s Šl-kou. Tak jsem spokojený a dá se říci šťastný. Po hodince a půl přichází první maminka s holčičkou tak deset let. Fotí se u busu. Baví se s další dámou. No hlavou se mi ženou myšlenky ve stylu -jak asi voní a další podobné myšlenky. No není na tom světě hezky.
Za další hodinku už opět stojím u sokolovny a lidé vystupují. Jdu okouknout autobus , zda něco nezapomněli. Ještě vystupují ze zadní části a tak se u prostředních dveří potkávám s onou maminkou. ,,Děkujeme, máte pěknou káru.,, Hodnotí ŠL-ku. ,,Ta není moje, je kamarádova, ale vy máte kouzelné oči, jsou jako moře v Chorvatsku a člověk by se v nich utopil.,, Zdá se že je konec. Odchází . Volám telefonem ženichovi, zda tedy ještě něco bude potřebovat, že bych tedy jel. Už se polepšil zve mne ještě na něco k jídlu, to s poděkováním odmítám . Ale na závěr , když ho vidím přijíždět s nevěstou na kole se vydávám popřát jemu i nevěstě kouzelné chvíle a roky. A pak čekám v buse na lahvinku, kterou mi ještě ženich posílá. A v tom mne vyruší zhoupnutí autobusu, Otáčím se od papírů k středním dveřím a tam ona maminka. ,, Zapomněla jste něco, nic jsem tu nenašel.,, ,, Ne , jen jdu ukázat ty oči, když jste říkal, že jsou jako moře.,, No prostě já ty sváteční dny miluji a docela rád je jezdím. Na konec to byla krásná sobota i přes to jak začínala.

[vašík]

Krásný konec,diky ...

[pavel 815-2]

Mildo pár úprav a mohl bys dělat náborové prospekty pro autobusové dopravce... ,,pojď jezdit autobusem, tohle jinde nezažiješ,,

[Milan Černý]

Děkuji pánové, on mi vždy ten velký volant přinesl radost a život bez něj by pro mne nebyl ono. Přeji všem hezké a pohodové dny v obklopení těmi na kterých vám záleží. Včera byl čas a tak jsem se prohrabal řádky z mého povídání , ktré jsem psal zatím pro sebe a které má 200 stran zážitku ze silnic. A kdyby nic tak jen už to že jsem viděl mého tátu , když už mu nebylo dobře se nad touto mou knížečkou smát bylo tím proč jsem to hodil na papír.

[Milan Černý]

Dnes na téma- Jak k nám přišla kolegyně...
Tak dnes zážitek, jaký asi také prožíváte . Přišlo ráno a mně do odchodu zbývají necelé dva týdny. Tam ještě dva dny dovolené a nějaké to volno z nevolnosti. Ohlížím se zpět , říkám si dělám dobře či ne, tak jako asi každý. Doma na mne hledí a říkají co stále přemýšlím, vždyť , když jsem rozjížděl autodopravu a měl dluhy nepřemýšlel jsem.No člověk se mění s přibývajícím věkem.
Dnes jsem tedy odevzdával věci , protože zde vracíte vše i termoprádlo . A na odchod potřebujete 16 razítek. Ale přece jen bylo něco pěkného. Kolegyni jsem dlužil řízení 815tky. Není žádné B , má učitelák na Bus a papíry na vše. I díky ní se těším na tu normální práci mezi normálními lidmi. Bylo super zase vidět někoho komu svítí oči když mu říkáte kde co je a jak co má dělat. Super vidět to štěstí v očích , když řídila, když přišla na to kdy a jak tam házet kvalty. A já si uvědomil s jakými kopyty jsem to jezdil. Ti s tím zápasili a k tomu všemu měli protažené ksichty bez radosti a ještě je řízení obtěžovalo, oni jsou přece ,,zabijáci,, a jsou borci co prošli misemi. Dojmy opět smíšené když člověk naposledy pohladil ten plech , který mne vždy za ty čtyři roky dovezl zpět. Smíšené pocity , když jsem kamarádovi co si mou Tatru vyžádal vysvětloval, kde co je vylepšeno a kde jaký fígl je. Prostě zas jeden kus železa, který mi nechal stopu v paměti. A i po kolegyni se
120
určitě zasteskne. Jenomže takových lidí, pro které je volant zkušenosti a učení víc ,než pakárna tam ve vedení už je jak šafránu. Ti co měli vztah k autům , k autoškolství , uměli a dovedli vysvětlit a k tomu měli svou hrdost a názor, tak ti už se vydali jinou cestou. Neboť někdo prostě nevydrží být stále ohnutý. Tak uvidím co mne čeká a jaký kus plechu mi zase přiroste k srdci.


Jen tak pro odlehčení jak to v životě chodí. Když jsme zjistili , že k nám má přijít žena nastal poprask. Hned jsme s kolegou ukecávali velitele, aby ji dal k nám na skupinu. Že budeme dělat za ni, že ji vše ukážeme a naučíme. No on to ale odmítal s tím, že ví co jsme zač, že já už jsem v životě říkal oficiálně ano pro život ve dvou čtyřikrát . A podobné podpásové argumenty tu používal. Jako kdybych já mohl za to , že vždy uvěřím a těším se jen na to pěkné. Ale dnes , když se dívám zpět tak vidím , že mé dny nebyly šedé a nudné a že s ohledem na to, že má předposlední žena s poslední se porvaly. Avšak dnes si na vánoce vyměňují dárky a zvládáme sedět na jedné sedačce v jednom obýváku a povídat si. Na to , že naše děti se mají rádi i když mají jiné maminky a nikdy nezažili , že bychom na sebe útočili , tak snad to vše ještě dopadnulo dobře. Tak není důvod o mých úmyslech pochybovat a nemělo se jí přece u nás na skupině co stát.

Kolegyni tedy dali na jinou skupinu. Hned druhý den jsem se vydal za ní do kanceláře. Omrknout , zda fotky nelhaly. Vejdu a říkám:,, Ahoj , já jsem Milan a budeme si tykat , když jsme kolegové .,, Vím ,že to navrhuje žena, také jsem zvažoval zda a jak začít. Ale s ohledem , že .... . Že bohužel je ve věku mé dcery, tak zas tak strašné to snad není. A hlavním důvodem bylo též to, aby věděla , že může kdykoliv přijít a rád ji pomohu. Jednak proto , že sám vzpomínám jaké jsem měl štěstí v každé práci kam jsem přišel , že se někdo podobný našel.

Hleděla a rozkoukávala se. povídali jsme si o autech, a o tom jak to tu chodí. Mimo jiné došla nějak řeč na to co o ní víme. ,, No vše krásko, vždyť jsme tu všichni proběhli tvůj profil na FB , prolustrovali fotky co tam máš.,, Koukala a mlčela. ,, No super je ta jak sedíš v moři.,, Lapla po dechu. Ale pak mne usadila. ,, No ty taky asi víš všechno , když jsi byl tolikrát ženatý.,, To jsem po dechu lapal já. ,, A už ticho ,už nechci nic slyšet a běž si do svého kanclu.,, Tak a uzemnila mne úplně. Odpoledne jsem přemýšlel nad tím jaká asi je. Bránit se uměla.

Za pár dní z nás, dovolím si říct, byli kamarádi a probírali jsme vše možné a nemožné včetně našich vztahů. Já otvíral její oči z pohledu toho co si asi přeje ten její a po čem touží . A ona, ač mládě, mi dávala lekce a otevírala oči, že i já se mnohdy odpoledne doma choval jinak ke svému vodnáři. Přiznejme si , či přiznávám si , že někdy jsem i litoval , že jsem se narodil o těch dvacet let dříve něž ona. Jindy jsem za to zas děkoval svým rodičům, že mé vytváření neodkládali. Bylo zábavné pozorovat jak někteří z kolegů se slétali jako vosy na med. K ní do kanclu. Jeden byl vytrvalý , toho jsme s kamarádem a nakonec i s naší A přejmenovali na škodnou. Škodná tam často docházela s hrníčkem kávy, ale s námi naše A chodila pro auta a odpoledne než jsme vyrazili na jízdy sedávala v mojí Tatře čekajíc na žáky a probírajíc život jako takový. A tak jsem jí říkal:,, Vidíš , já jsem tak rád, že je mezi námi ten rozdíl. Já už se jen koukám na to, jak ty jsi jako 121
holubice a jak se supové slétají na kořist.,, Dny zde začaly být s jejím příchodem veselejší. Také tím , že auta a to co má kola má v krvi. V jejích žilách a tepnách neproudí bílé a červené krvinky, tam plavou malá a velká autíčka. Také tím , že oba jsme věděli co obnáší dělat sám na sebe a vést svou živnost.

S A jsme probírali vše co naše profese obnáší. Chodila si pro energii , když někteří ,,kolegové,, si zkoušeli zvednout své ego tím že ji zkoušeli a podobně. A i ona nám dodávala energii, když člověk viděl jak ji to baví a těší , jak jí svítí oči když řídí . Ono blázni na stejné vlně se poznají. Je tedy faktem , že ony tyto bytosti dokáží měnit prostředí. Pro mne je ,ještě i nyní pár dní před odchodem, kouzelné pozorovat jak v tom naše A umí chodit. Jak si vodí jako na niti některé zelené mužíčky jak chce ona .

[4215]

to Milan Černý: Já myslel, že ti dělají radost ty skvělé přestavby modelů, i když tudle jsem koukal, že jsi se některých zbavoval.
Čtení si nechám na dlouhé zimní večery.

[4215]

Tak první týden roku 2024 za mnou. No úterý bylo ještě takové klidné, silnice a dálnice volné. Ve středu už ale běžný boj o každý metr, o každé parkovací místo. Ale tolik polských důchodců za volantem jsem ještě neviděl. Tak jsem přemýšlel, a nojo, ukrajinci ještě nemají po vánocích, tak nezbýva, než povolat za volant důchodce. Teď už se nedivím, že poláci blokovali hranice na PL-UA přechodech. Oni nepotřebují ukrajinské Lkw s ukrajinskými řidiči. Oni je potřebují ve svých autech. Na dnešek jsem spal na jednom velkoparkovišti na A4 při večerní zdravotní procházce jsem počítal. (bylo to jednoduché) Z 39parkovacích chlívků (míst) byli 2(včetně mě) češi, 1 němec (ale taková firma kde němci nepracují) zbytek byli polské RZ. Ráno po cestě domů, jsem předjížděl Girteku. No svítili mu v kabině 3, slovy tři navigace!!! Teď už se nedivím, že takový řidič vjede na železniční přejezd, přimo pod vlak. Než ty navigace zkoukne, tak je v problému. Dalšího navigátora jsem potkal včera u nakládky. Němci opravují asi 300metrů silnice. Mají to dobře označené (teda ty co koukají po značkách) Jeden jim vjel do stavby (neprojel asi kvůli překopu), druhý si zajel asi 7km po objíždce do protisměru. Na té nakládce jsem potkal jen inostrance (lkw) neb němci by asi 20kurtů nedávali. Ale přede mnou byl na meldungu litevský kamion (odbavení jen přes počítač, terminál) nevěnoval jsem mu pozornost, do té doby, než napsal své jméno, xxxxxx Mustaffa takové typické litevské jméno. Tak jsem koukal, co je v menu za jazyky. Asi 12 světových, (no jazyků) i turecky tam bylo. Tak jsem si říkal, v jakém jazyce se přihlašoval. Tito řidiči, musí dobře mluvit anglicky, nebo rusky. Já kdyby jsem šel jezdit do Indie, tak bych byl v pr....li.

[4215]

Jo a ještě jeden zážitek. Dnes mě předjížděl polský chlaďák. Už v zrcátku jsem koukal, že svítí v kabině jak bordel. Když mě míjel, tak jsem si prohlédl celého Patrika (jmenovka na blatníku) protíral si oči (asi jel celou noc) a nebo měl už oči unavéné, ani se nedivím, koukal do červeného okna. Na pravém okénku měl nálepku Frigo-mafia. Tak jsem si tak řekl, jo hochu mafie, ty jsi jak ty holky ve výkladní skříni v Dubí. Kdo jezdil přes Cínovec, tak ví.

[DriverBrno]

a zase ti měšťáci... tentokrát v maďarské obci ležící na jihu SK. Parkují v průmyslovém areálu na šotolině u začátku plotu, nikde nikdo, ale na plotě je značka P pro osobáky. Místní zemědělec říká, že tam normální stávají cizí s kamionem. Samo, že ve 23 hod přijíždí barevný auto a klepou mi na boudu. Dva obtloustlý jak vystřižení z Četnických humoresek a začali se chovat tak arogantně, že jsem nabyl dojmu, že mají v sobě nějakou tu borivičku. Začali vyhrožovat, že budu mít do rána defekt, a když odjížděli tak ještě troubili jak pubertaci. Slovensti měšťáci, to je o třídu vysši level než ti naši, ale tamní se považují za Maďary. Obec Kolárovo, tak bacha na místní městskou policii co se chovaji jako banditi.

[Prouza88]

.. v maďarské obci na jihu SK..

Seš na tenkym ledě Brňáku

[DriverBrno]

v místní putice nikdo slovensky nemluvil, tak předpokládám, že je to originál madaroš, pije se tam víc než pivo limonáda s kořalkou, z decovek, ale to platí o Slovensku asi obecně..jinak ten jejich Zlatý bažant už taky není co býval, nebo to možná bylo na straně pípy...

[Der Sankte]

Včera mě černé VW Caddy RZ něco jako "6X4FH750" bralo ve Ždírci nad Doubravou těsně před přechodem a křižovatkou a nemohl přese mě vidět ani kulový. Já tam měl cca 45, takže on tutově přes 70. Na výjezdu na Hlinsko bral podobným stylem další minimálně 3 auta ještě v obci...tenhle že by měl platné psychotesty? Kolem svého domu by takto asi nejel

[Driver_1.9D]

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-dev ... l-40468494
Diskusia pod clankom tiez vyzivna

[Prouza88]

Lepší nečíst ty komenty dementů