Moderátoři: martin_100, Leoš H, Olda, Globe, Hynek, Frenky, cuisine
připomělo mi to jeden super zážitek z dob garážmistrování v ČSAD.při odpolední směně přijel řidič/přezdívaný šoféér/:Pane mistr mě se to už dva dny chvěje-no myslel jsem si svý leč přesto jsem do toho sedl vyjel jsem z brány 2-ka,3-ka,4-ka, 5-ka, všechno přes půlky a po 200 metrech mi upadl kardan i s uložením.Apak něčemu věřte
To sa obcas stava, ze vy-/od-padne kardan, tie sroby na prirubach treba totiz obcas skontrolovat a prip dotiahnut. Pri troche smoly sa kardan odrazi od cesty "tym spravnym smerom" a rozbije skrinu rozvodovky.
Alebo vibracie od uvolneneho spoja alebo vytlcenych lozisk na krizi sposobia unavovym lom.
V tomto pripade sa sofer este aj zlakol alebo co a do volacoho narazil... a trambus je na odpis.
Alebo vibracie od uvolneneho spoja alebo vytlcenych lozisk na krizi sposobia unavovym lom.
V tomto pripade sa sofer este aj zlakol alebo co a do volacoho narazil... a trambus je na odpis.
Taky mám příhodu s kardanem a to tu že jsem jel jízdu s Autoškolou a tak jsem to odjel,přesednul jinej učeň ,pohoda,valíme si to a nazpáteční cestě z kopce najednou psssss.No ono přední kolo,tak borec chtěl podřadit a zastavit v odbočce a ono při podřazení žádný spomalení,kouká do zrcátka a říká :Kurva asi nám upadnul kardan 
No naštěstí okolo nic nejelo,ale zadařilo se dvakrát,kolo a kardan 
No naštěstí okolo nic nejelo,ale zadařilo se dvakrát,kolo a kardan 
Opravovat už se nebude.Osud 706 je nejistý..
-
Olda
- Timy1123
- Příspěvky: 5905
- Registrován: stř bře 01, 2006 4:37 pm
- Bydliště: Doma
- Kontaktovat uživatele:
ani nevím jak dostal jsem se na tuhle stránku http://www.trucktrial.info/
a jak sem tak scrooloval a letmo pročítal
narazil jsem na tenhle skvělej článek kterej tam někdo z tý stránky napsal tak ho sem musím linknout bo je fakt suprově napsanej.....
25.7.2008
Ačkoliv žně s trucktrialem zdánlivě spolu vůbec nesouvisí, pokusím se souvislosti a spojení nalézt a věřím, že po přečtení těchto pár řádků mi většina čtenářů dá za pravdu, že všechno souvisí se vším. Období žní miluju a mají pro mě nádherné kouzlo. Jednak je to období sklizně, které jsem v průběhu několika posledních let prožíval na stroji se spoustou páček a pák, koleček, převodů, kladek a hlavně řemenů, tedy na kombajnu. Práce s kombajnem mi přinášela úplně jiné pracovní uspokojení než je plácání se v kanceláři, které mě bohužel zatím živí. Žně jsou však pro mě i vzpomínky na moje dětství, kdy jsem měl štěstí toto období prožívat jako závozník mému tatínkovi, který dřel jako řidič v JZD s tehdy pracovitým a pro mě dodnes nezapomenutelným a snad už mohu napsat LEGENDÁRNÍM a NEZNIČITELNÝM trambusem. Auto, které stálo 170 tisíc poctivých československých korun, najezdilo stotisíce kilometrů v těch nejtvrdších podmínkách. Celou zimu s fekálem po zamrzlých polích a ve sněhu. Prasečí močůvka a zamrzlé pole byly horší než tankodrom a velký kus pracovní doby se jezdilo ve stoje. V létě nafasoval trambus vysoké náplatky (škoda, že tenkrát neexistovala socialistická stavební montážní pěna) a desetitunový vlek a s touto výbavou absolvoval každou žňovou sezonu trambus stovky kilometrů mezi polem a silem. Letního pole si užil až dost, protože eskáče a pětsetdvanáctky neměly tak velké bunkry na obilí, jako dnešní kombajny, takže se po poli jezdilo za hodně často blikajícími oranžovými majáčky. Vody v chladiči spotřeboval víc než kombajnéři piva. A protože trambus má trambusovou kabinu (proto se mu říká trambus, nemá čumák, jako měly tatry), má motor mezi řidičem a mitfárou. V létě pravé peklo : venku 30, v kabině 60 stupňů. Protože jsem byl mladý a nadšený závozník, můj otec do sila přivezl vždy nejvíc obilí ze všech, protože jsem si dal na každé fůře tu práci a rozstrkal obilí poctivě do všech rohů korby až po okraj. Svědění prachu a škrábání plev jsem radši nevnímal. Jakmile se na polích objevilo strniště, trambus přezouval na rozmetadlo hnoje. Tisíce tun nastřádaného hnoje za celý rok se muselo během čtrnácti dní rozfofrovat po poli. A že to byl fofr. Někdy i čtyřicet otoček za den. Naložit takové množství hmoty na šest kolujících trambusů a tři IFY byla schopna pouze trambusova příbuzná, škodovka stoosmdesátka. Někdy se hnůj vozil po strništi a když se mezi auta zamotaly traktory s pluhy, musel trambus, chtě nechtě i do oraniště. Když se připletl do hnoje nějaký šutr, rozmetadlo se buď rozsypalo nebo kámen vystřelil 50 metrů daleko. Občas to odneslo někde nějaké okno. V Mnichově Hradišti, kde se zemědělské trambusy vyráběly, asi neměli oraniště. Jinak by museli vědět, že při jízdě hlubokou orbou na matesu praskají sváry na kabině a držáky řidičovy sedačky. Chudák. Když už nebyl hnůj, rychle přehodit rozmetadlo za kukaň. Kukaň byla taková velká plechová nástavba, která se dala sklápět jenom doleva, ale zato odvezla hodně kubíků siláže. IFY měly taky kukaně a občas si kukaň s ifou zažertovala. Trambus to vždycky ustál . Až TORON (mimochodem měl dvojité srdce liazácké podobné trambusáckému) skolil všechny kukuřičné řádky a stoosmdesátka našlapala všechnu turkyň do silážních jam (o biopalivech neměla tušení ani evropská unie), nastal čas vyměnit kukaň za valník, opravit náplatky a zase do pole. Začala řepná kampaň. Kdo z vás v posledních letech viděl u silnici cedule „POZOR. Řepná kampaň“? Já už hodně dlouho ne. Při řepné kampani byl trambus králem. Cukrovka dozrávala na podzim a na podzim většinou prší. Řepa roste na poli a pole bylo blátivé. Nevadí, zemědělský trambus je drsný stoprocentní offroad 4x4, takže „no problem“. Natahat řepu od samochodných vyorávačů s plátěnou stříškou pro obsluhu na hromady u silnice (hromady dělala zase stoosmdesátka to byl to pro ni po náročném tahání dvanáctiradličných pluhů příjemný odpočinek), hromady cukrovky pak navozit do cukrovaru v Hodoníně nebo Kojetíně (oba už dávno neexistují), sem tam vzít z cukrovaru řepné řízky nebo melasu pro prasata, to byl zase úkol pro trambus. Pak na poli zavládl zdánlivý klid a zima, takže se koloběh uzavřel fekálem. Když nebyl mráz a nebylo zamrzlé pole, uměl mates stříkat močůvku na pole ze silnice až padesát metrů daleko a ovocné stromy v okolí cest pak další rok rodily nadměrné ovoce. To byla zásluha matesa. Mates není nadávka, mates je „terminus technikus“. Trambus měl typové označení ŠKODA 706 MTS (emtées neboli MATES). Matesů bylo několik typů : 24, 25 a 27. Onen zemědělský měl typové označení MTSP 27 R (er jako Rába = maďarský výrobce náprav). Mates je čtyřikrátčtverka, standardně náhon na zadek, vzduchem se řadil předek a obě uzávěrky. Mates nemá mezinápravový diferák a to byl někdy problém. Zemědělský mates má navíc pomocný (neboli pracovní vývod), kam se dal připojit pohon rozmetadla nebo vývěvy fekálu. V minulých desetiletích se nejvíc matesů vyrojilo a bylo nejvíc vidět vždy o žních. To bylo jejich období, kdy se mohly ukazovat na silnicích v plné kráse naložené obilím do sila. Cukrovka se už pěstovat nesmí, takže žně pro ně byla jediná silniční příležitost. V tu dobu to byla nádherná přehlídka všech možných typů, tvarů, barev a zdokonalování, protože fantazii opravářů zemědělských strojů (mám jednoho v rodině) se meze nekladly. Komíny místo výfuků, expanzní nádobky chladícího okruhu za kabinou, držáky propadajících se střech kabin, vyvařené a upravené přední blatníky a další malicherné nezbytnosti byly výtvory jézéďáckých dílňáků. Nemyslím to hanlivě, protože to byli šikovní kluci všeho schopní, kteří za pomoci vétřieskové PADky dokázali na poli opravit cokoliv, kdykoliv a jakkoliv. Letošní žně jsou bohužel jiné. Matesy ze silnic rychle mizí stejným tempem, jako mizí avie a liazky. Tempo odchodu matesů do důchodu je stejně rychlé, jako tempo, kterým tečou evropské peníze do bývalých jézédé. Jihomoravští farmáři už nejsou tak chudí, aby museli látat svoje stařičké traktory, kombajny a náklaďáky. Vloni bylo naše zemědělství rekordně ziskové a zisky se proměnily v John Deery, Fordy, New Hollandy, Fasttracky, Masey Fergussony (kde je Zetor?) a ostatní nablýskané, ale tak moc zranitelné traktory. Samá elektronika, samé joysticky, relátka a považte, dokonce i klimatizace a autorádia. Jaký luxus! Ano, letošní žně velké a nové traktory vytlačily matesy do důchodu. Jsou však samozřejmě vyjímky. Včera jsem potkal nádherně zgenerálkovaného, vyšperkovaného a majestátně vyhlížejícího červeného matesa s dvanáctitunovým vlekem na tuplácích. Plný obilí se vzpínal na malou trojku do kopce, supěl, hulil, že nebylo vidět na sto metrů, ale v té obrovské koloně globalizovaně tuctových, unifikovaných, plastových a papundeklových ivec, mercedesů a manů neměl mates ze Zemasu Čejč konkurenci. I když je pomalý, má velkou spotřebu a občas se něco pokazí, nemá chybu. Pro mě to byl, je a zůstane symbolem žní. Co s tím. Jak to vyřešit? Nechci se smířit s tím, že auta, se kterými jsme vyrostli, budeme vídat jenom ve filmech jako jsou „Prázdniny pro psa“ (tam Kratina Drtikol jezdil s Tatrou 813 8x8 S1 na statku) anebo „Vesničko má, středisková“ (tam je sice hlavní hvězdou vétřieska, ale pozornému divákovi neunikne mates s rozmetadlem nebo espětka). Sice jsou to moc pěkné nostalgické filmy, „vesnička“ je náš nejkrásnější a nejlepší film, ale jsou to jenom filmy. Bohužel čas zastavit nelze a ani cestovat časem zatím neumíme. Jediným řešením je si takové pořádné auťáky pořídit, pečovat o ně, hýčkat je a rozmazlovat. Můj mates vyrobený v srpnu 1986 teď už toho moce nenajezdí. Má porouchaný kompresor (ten se dá spravit), ale zákonná pojistka je nekřesťansky drahá. Proto stojí na dvoře pod plachtou a čeká na svoji příležitost. Občas mi oplatí moji péči vzrušujícím zaburácením svého dvanáctilitrového šestiválce, občas mě sveze po polní cestě nebo po strništi. To se pak vrátím do svých dětských let a užívám si letního žňového počasí. Už se mnou však neodveze obilí do sila, protože nemám tak snaživého závozníka a pětsetdvanáctky už taky dosloužily. Nebojte se ale, do skutečných žní a ani na trucktrial jej už nepustím. Je to přece dědeček v zasloužilém důchodu.
z: http://www.trucktrial.info/
a jak sem tak scrooloval a letmo pročítal
narazil jsem na tenhle skvělej článek kterej tam někdo z tý stránky napsal tak ho sem musím linknout bo je fakt suprově napsanej.....
25.7.2008
Ačkoliv žně s trucktrialem zdánlivě spolu vůbec nesouvisí, pokusím se souvislosti a spojení nalézt a věřím, že po přečtení těchto pár řádků mi většina čtenářů dá za pravdu, že všechno souvisí se vším. Období žní miluju a mají pro mě nádherné kouzlo. Jednak je to období sklizně, které jsem v průběhu několika posledních let prožíval na stroji se spoustou páček a pák, koleček, převodů, kladek a hlavně řemenů, tedy na kombajnu. Práce s kombajnem mi přinášela úplně jiné pracovní uspokojení než je plácání se v kanceláři, které mě bohužel zatím živí. Žně jsou však pro mě i vzpomínky na moje dětství, kdy jsem měl štěstí toto období prožívat jako závozník mému tatínkovi, který dřel jako řidič v JZD s tehdy pracovitým a pro mě dodnes nezapomenutelným a snad už mohu napsat LEGENDÁRNÍM a NEZNIČITELNÝM trambusem. Auto, které stálo 170 tisíc poctivých československých korun, najezdilo stotisíce kilometrů v těch nejtvrdších podmínkách. Celou zimu s fekálem po zamrzlých polích a ve sněhu. Prasečí močůvka a zamrzlé pole byly horší než tankodrom a velký kus pracovní doby se jezdilo ve stoje. V létě nafasoval trambus vysoké náplatky (škoda, že tenkrát neexistovala socialistická stavební montážní pěna) a desetitunový vlek a s touto výbavou absolvoval každou žňovou sezonu trambus stovky kilometrů mezi polem a silem. Letního pole si užil až dost, protože eskáče a pětsetdvanáctky neměly tak velké bunkry na obilí, jako dnešní kombajny, takže se po poli jezdilo za hodně často blikajícími oranžovými majáčky. Vody v chladiči spotřeboval víc než kombajnéři piva. A protože trambus má trambusovou kabinu (proto se mu říká trambus, nemá čumák, jako měly tatry), má motor mezi řidičem a mitfárou. V létě pravé peklo : venku 30, v kabině 60 stupňů. Protože jsem byl mladý a nadšený závozník, můj otec do sila přivezl vždy nejvíc obilí ze všech, protože jsem si dal na každé fůře tu práci a rozstrkal obilí poctivě do všech rohů korby až po okraj. Svědění prachu a škrábání plev jsem radši nevnímal. Jakmile se na polích objevilo strniště, trambus přezouval na rozmetadlo hnoje. Tisíce tun nastřádaného hnoje za celý rok se muselo během čtrnácti dní rozfofrovat po poli. A že to byl fofr. Někdy i čtyřicet otoček za den. Naložit takové množství hmoty na šest kolujících trambusů a tři IFY byla schopna pouze trambusova příbuzná, škodovka stoosmdesátka. Někdy se hnůj vozil po strništi a když se mezi auta zamotaly traktory s pluhy, musel trambus, chtě nechtě i do oraniště. Když se připletl do hnoje nějaký šutr, rozmetadlo se buď rozsypalo nebo kámen vystřelil 50 metrů daleko. Občas to odneslo někde nějaké okno. V Mnichově Hradišti, kde se zemědělské trambusy vyráběly, asi neměli oraniště. Jinak by museli vědět, že při jízdě hlubokou orbou na matesu praskají sváry na kabině a držáky řidičovy sedačky. Chudák. Když už nebyl hnůj, rychle přehodit rozmetadlo za kukaň. Kukaň byla taková velká plechová nástavba, která se dala sklápět jenom doleva, ale zato odvezla hodně kubíků siláže. IFY měly taky kukaně a občas si kukaň s ifou zažertovala. Trambus to vždycky ustál . Až TORON (mimochodem měl dvojité srdce liazácké podobné trambusáckému) skolil všechny kukuřičné řádky a stoosmdesátka našlapala všechnu turkyň do silážních jam (o biopalivech neměla tušení ani evropská unie), nastal čas vyměnit kukaň za valník, opravit náplatky a zase do pole. Začala řepná kampaň. Kdo z vás v posledních letech viděl u silnici cedule „POZOR. Řepná kampaň“? Já už hodně dlouho ne. Při řepné kampani byl trambus králem. Cukrovka dozrávala na podzim a na podzim většinou prší. Řepa roste na poli a pole bylo blátivé. Nevadí, zemědělský trambus je drsný stoprocentní offroad 4x4, takže „no problem“. Natahat řepu od samochodných vyorávačů s plátěnou stříškou pro obsluhu na hromady u silnice (hromady dělala zase stoosmdesátka to byl to pro ni po náročném tahání dvanáctiradličných pluhů příjemný odpočinek), hromady cukrovky pak navozit do cukrovaru v Hodoníně nebo Kojetíně (oba už dávno neexistují), sem tam vzít z cukrovaru řepné řízky nebo melasu pro prasata, to byl zase úkol pro trambus. Pak na poli zavládl zdánlivý klid a zima, takže se koloběh uzavřel fekálem. Když nebyl mráz a nebylo zamrzlé pole, uměl mates stříkat močůvku na pole ze silnice až padesát metrů daleko a ovocné stromy v okolí cest pak další rok rodily nadměrné ovoce. To byla zásluha matesa. Mates není nadávka, mates je „terminus technikus“. Trambus měl typové označení ŠKODA 706 MTS (emtées neboli MATES). Matesů bylo několik typů : 24, 25 a 27. Onen zemědělský měl typové označení MTSP 27 R (er jako Rába = maďarský výrobce náprav). Mates je čtyřikrátčtverka, standardně náhon na zadek, vzduchem se řadil předek a obě uzávěrky. Mates nemá mezinápravový diferák a to byl někdy problém. Zemědělský mates má navíc pomocný (neboli pracovní vývod), kam se dal připojit pohon rozmetadla nebo vývěvy fekálu. V minulých desetiletích se nejvíc matesů vyrojilo a bylo nejvíc vidět vždy o žních. To bylo jejich období, kdy se mohly ukazovat na silnicích v plné kráse naložené obilím do sila. Cukrovka se už pěstovat nesmí, takže žně pro ně byla jediná silniční příležitost. V tu dobu to byla nádherná přehlídka všech možných typů, tvarů, barev a zdokonalování, protože fantazii opravářů zemědělských strojů (mám jednoho v rodině) se meze nekladly. Komíny místo výfuků, expanzní nádobky chladícího okruhu za kabinou, držáky propadajících se střech kabin, vyvařené a upravené přední blatníky a další malicherné nezbytnosti byly výtvory jézéďáckých dílňáků. Nemyslím to hanlivě, protože to byli šikovní kluci všeho schopní, kteří za pomoci vétřieskové PADky dokázali na poli opravit cokoliv, kdykoliv a jakkoliv. Letošní žně jsou bohužel jiné. Matesy ze silnic rychle mizí stejným tempem, jako mizí avie a liazky. Tempo odchodu matesů do důchodu je stejně rychlé, jako tempo, kterým tečou evropské peníze do bývalých jézédé. Jihomoravští farmáři už nejsou tak chudí, aby museli látat svoje stařičké traktory, kombajny a náklaďáky. Vloni bylo naše zemědělství rekordně ziskové a zisky se proměnily v John Deery, Fordy, New Hollandy, Fasttracky, Masey Fergussony (kde je Zetor?) a ostatní nablýskané, ale tak moc zranitelné traktory. Samá elektronika, samé joysticky, relátka a považte, dokonce i klimatizace a autorádia. Jaký luxus! Ano, letošní žně velké a nové traktory vytlačily matesy do důchodu. Jsou však samozřejmě vyjímky. Včera jsem potkal nádherně zgenerálkovaného, vyšperkovaného a majestátně vyhlížejícího červeného matesa s dvanáctitunovým vlekem na tuplácích. Plný obilí se vzpínal na malou trojku do kopce, supěl, hulil, že nebylo vidět na sto metrů, ale v té obrovské koloně globalizovaně tuctových, unifikovaných, plastových a papundeklových ivec, mercedesů a manů neměl mates ze Zemasu Čejč konkurenci. I když je pomalý, má velkou spotřebu a občas se něco pokazí, nemá chybu. Pro mě to byl, je a zůstane symbolem žní. Co s tím. Jak to vyřešit? Nechci se smířit s tím, že auta, se kterými jsme vyrostli, budeme vídat jenom ve filmech jako jsou „Prázdniny pro psa“ (tam Kratina Drtikol jezdil s Tatrou 813 8x8 S1 na statku) anebo „Vesničko má, středisková“ (tam je sice hlavní hvězdou vétřieska, ale pozornému divákovi neunikne mates s rozmetadlem nebo espětka). Sice jsou to moc pěkné nostalgické filmy, „vesnička“ je náš nejkrásnější a nejlepší film, ale jsou to jenom filmy. Bohužel čas zastavit nelze a ani cestovat časem zatím neumíme. Jediným řešením je si takové pořádné auťáky pořídit, pečovat o ně, hýčkat je a rozmazlovat. Můj mates vyrobený v srpnu 1986 teď už toho moce nenajezdí. Má porouchaný kompresor (ten se dá spravit), ale zákonná pojistka je nekřesťansky drahá. Proto stojí na dvoře pod plachtou a čeká na svoji příležitost. Občas mi oplatí moji péči vzrušujícím zaburácením svého dvanáctilitrového šestiválce, občas mě sveze po polní cestě nebo po strništi. To se pak vrátím do svých dětských let a užívám si letního žňového počasí. Už se mnou však neodveze obilí do sila, protože nemám tak snaživého závozníka a pětsetdvanáctky už taky dosloužily. Nebojte se ale, do skutečných žní a ani na trucktrial jej už nepustím. Je to přece dědeček v zasloužilém důchodu.
z: http://www.trucktrial.info/
-
mates
- Příspěvky: 4115
- Registrován: úte led 23, 2007 4:37 pm
- Bydliště: Budilov
- Kontaktovat uživatele:
supr napsaný
www.proridice.eu, www.sdruzeniridicu.cz ....řidiči pro sebe
CB10(7) Martin-Háje
original pražskej pepik s botama od hnoje.....t.č trvale u hnoje
CB10(7) Martin-Háje
original pražskej pepik s botama od hnoje.....t.č trvale u hnoje
člověku by to vehnalo slzu do očí, jak je to pravda!Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů