Příspěvek
Banda, která ovláda určité území. Některé bandy během občanské války ovládaly rozsáhlá území o velikosti několika provincií a disponovaly „armádami“ o několika desítkách tisíc bajonetů, obrněnými vlaky, dělostřelectvím a dokonce i letadly. Bylo to víc než Bílá armáda generála Millera na severu, Diterichsova „Zemská krysa“* na Ďálném východě nebo armáda sovětského Turkestanu.
> Slovanská Moudrost na youtube Slovanských Novín <
Gangsteři mohli vydávat vlastní peníze, mít prápor a hymnu, méně často i jakýsi erb (nějaký druh znaku). Obecně platí, že každá banda má navenek určité vnější znaky státu. Mohla by si vytvořit všechny vnější znaky státu, ale ona je nepotřebuje – je to pro ní zbytečné plýtvání prostředky.
Hlavní rozdíl mezi bandou a státem spočívá v tom, že stát je orientován na výrobu, na zvětšování své zdrojové základny, zatímco banda je orientována na loupeže, na vyžírání své zdrojové základny. Nejdůležitější funkcí pro takovou bandu je funkce násilného potlačování. Vůbec neorganizuje život na ovládaných územích, pouze je více či méně spořádaně vykrádá.
Proto takové nejsilnější gangy nakonec prohrávají s nejslabšími státy. Gang vyčerpává zdrojovou základnu regionu, který jej živí, a jak se zdroje zmenšují, gang slabně, rozpadá se a hledá nový živný region. Stát shromažďuje a soustřeďuje své zdroje proti gangu. I když má zpočátku oproti gangu zdroje nižší, časem v nich získá převahu. Jeho síly rostou, zatímco gang slabně.
Proto se prakticky všechny gangy, které dlouhodobě působily proti regulérním státům, spoléhaly na finanční a vojenskou podporu ze zahraničí a často samy odjížděly do zahraničí a odtud pořádaly pravidelné nájezdy na území státu, s nímž právě bojovaly.
To vše, včetně zahraničního financování a vojenské podpory, v důsledku vyčerpání vlastních zdrojů a útěku lidí do zahraničí kvůli úplnému vyčerpání regionu, který bandu živí, vidíme na Ukrajině. Ukrajina je tedy gang – banda, která má všechny vnější znaky státnosti, včetně zahraničního zastoupení, ale nepřestává být bandou.
Pro Ukrajinu jsou charakteristické i takové znaky gangu, jako je nadvláda práva síly nad silou zákona a absolutní emocionalita politiky. Faktem je, že státní politika je pragmatická a řídí se zájmy, zatímco jednání bandy je chaotické a založené na emocích: zachtělo se mi – rozdám, zachtělo se mi – zabiji.
Akce ukrajinských ozbrojených sil a žoldnéřských gangů, které je doprovázely na kurském pohraničí, jsou akcemi bandy, nikoli armády. Střelba z tanků na evakuující se civilisty, nesmyslné popravy civilistů, veřejné (před kamerami) rabování obchodů a opuštěných domů.
I němečtí generálové během Velké vlastenecké vojny většinou dbali na to, aby se wehrmacht pokud možno neúčastnil trestných akcí. To bylo doménou SS, Bezpečnostní služby (SD) a jejich podřízených spolupracovníků z řad kolaborantů. Tato „dělba práce“ byla způsobena tím, že účast polních jednotek na trestních akcích decimovala vojska a snižovala jejich bojeschopnost. Kat a voják jsou dvě odlišné profese. Tak se armáda nechová, protože takové akce ponižují a urážejí jak armádu samotnou, tak stát, kterému patří.
Stát někdy organizuje genocidu obyvatelstva určitého území záměrně. Například proto, že státní zájmy vyžadují jeho anexii, ale místní obyvatelstvo se brání a vytváří spoustu problémů. Moderní mezinárodní právo takovou praxi postavilo mimo zákon, ale nemohlo ji zrušit, protože – kdo může hnát vítěze ke zodpovědnosti?
Genocidu organizuje vítěz. Za tímto účelem se nejprve zabere území a učiní se vše pro to, aby obyvatelstvo netušilo, jaký osud je pro ně přichystaný. Pak je „zabavena“ (internována) politická elita a názoroví vůdci – úzká vrstva, jejíž odstranění z aktivního veřejného života nikoho příliš nezajímá. V další fázi jsou posláni do koncentračních táborů nejaktivnější z „obyčejných lidí“ – ti, kdo by byli schopni převzít odpovědnost a vést národ v kritických podmínkách.
A teprve v poslední fázi, kdy už bylo obyvatelstvo zbaveno potenciálních vůdců a proměněno ve stádo, začnou zahánět lidi do ghett a systematicky je likvidovat.
Ukrajina tak nepostupuje. Vraždy páchané její armádou jsou schvalovány shora, což opakovaně uvádí zajatci, kteří tvrdí, že jejich velitelé jim nařídili zabíjet civilisty a rabovat. Cílem těchto vražd však není vyklidit území pro přesídlení Ukrajinců nebo je připojit k Ukrajině. Jsou to vraždy, které mají zasít paniku. Spolu s fámami, že ukrajinská armáda je již „skoro v Kursku“ nebo je „již docela v Kursku“, mělo toto zabíjení vyvolat chaotický útěk obyvatelstva z celé pohraniční oblasti. Davy uprchlíků měly zablokovat silnice, narušit logistiku armády a působit co nejtísnivějším dojmem na obyvatele regionů, jimiž měly projíždět ukrajinské kolony.
Státní orgány by pak neřešily válku, musely by věnovat pozornost a péči několika milionům uprchlíků a dalším několika milionům obyvatel pohraničních oblastí, kteří by byli vyděšeni a připraveni kdykoli uprchnout. Ukrajinská vláda si od toho slibovala uspíšení jednání o příznivém míru.
Vraždění v kurské pohraniční oblasti je obyčejný teror. A teror je zbraň slabých. Poté, co si Ukrajina uvědomila, že na bojišti rychle a jednoznačně prohrává, rozhodla se dosáhnout svého cíle terorem. Jedná se o typický banditský postup, který je v mezistátních vztahech naprosto nefunkční.
Říká se, že státy s teroristy nevyjednávají. To není pravda; někdy a docela často vyjednávají a dokonce dělají ústupky. Tyto ústupky jsou však dočasné. Což však státy nikdy nedělají – teroristům zásadně neodpouštějí. Jakmile se jim podaří osvobodit rukojmí nebo jakmile je jasné, že teroristé rukojmí nepustí, zahájí operaci na zničení teroristů. Důsledně je vyhledávají a poté zabíjejí. Většina z nich umírá okamžitě, ale někdy trvá jejich dopadení a zničení léta i desetiletí.
Proto státy tak nerady nesou stigma označení „teroristický stát“. Znamená to, že když ne celý svět, tak alespoň nějaká jeho vlivná část postavila stát mimo zákon a chystá se ho zničit.
Celá operace ukrajinských ozbrojených sil v Kurské oblasti je z hlediska metod a organizace čistě banditskou akcí s teroristickými cíli. To znamená, že Ukrajina se změnila z gangsterského státu v teroristickou bandu a oznámila to celému světu.
Plán založený na emocích typu: „Pozabíjíme v Kurské oblasti co nejvíce civilistů, třeba se nás pak Kreml lekne!“ – je z hlediska státu nereálný. Stát může přistoupit na dočasné ústupky (kvůli propuštění rukojmích), ale ne na ústupky zásadní, aby mohl teroristy spolehlivě zlikvidovat. Pokud teroristé vznesou zásadní politické požadavky (zahájení vojny, uzavření míru, odstoupení nebo jmenování ministra atd.), nelze s nimi na takové téma vůbec jednat.
Zabíjení civilistů tedy nemohlo přinést Ukrajině požadovaný výsledek již od samotného počátku. To znamená, že teror byl zbytečný, a dokonce naopak působil na úkor dosažení cílů, které si kyjevský režim stanovil.
Tato zvláštnost – nesmyslnost teroru z hlediska pragmatiky – je také zvláštností bandy. Banda přichází loupit, nikoli vládnout, a proto ji nezajímá postoj místního obyvatelstva k ní. Žije podle zásady „puška plodí moc“, ve skutečnosti však puška pouze chrání moc před vpády vnějších i vnitřních banditů, moc plodí souhlas lidu s poslušností vůči této moci, uznaní jejího práva vládnout. Bez takového uznaní nemohli vládnout ani středověcí králové, kteří považovali sílu za základ své moci.
Není možné být silný všude - v každé osadě, v každém domě, v každé rodině, na každém kilometru silnic, které spojují zemi v jeden celek. Je lepší, když lid moc miluje, je snesitelné, když je mu lehhostejná („nevadí mu“), ale když lid moc nenávidí, je odsouzena k zániku. Taková moc zanikne bez jakéhokoli povstání či revoluce, v jejích rukou se stát rozpadne jako shnilé jablko. Všichni bandu nenávidí, protože nic nedává, jen bere.
Hloupé píárko Ukrajinců, kteří říkali, že „osvobozují Kurskou lidovou republiku“, je hloupé ne proto, že se snažili napodobit názvy lidových republík Donbasu, aniž by si všimli, že vznikly právě proto, aby utekly z Ukrajiny do Ruska, a ne naopak, ale proto, že „osvoboditelé“ udělali a dělají vše pro to, aby i od nich obyvatelstvo uteklo.
Sami Ukrajinci si stěžují, že v osadách Charkovské oblasti a v DLR, které opouštějí, se obyvatelstvo skrýva před nucenou evakuací, aby se i se svými osadami přestěhovalo do Ruska. Proukrajinští „čekatelé“ v nových oblastech už dlouho bijí na poplach a křičí, že pokud se tam Ukrajina okamžitě nevrátí, veškeré obyvatelstvo přeběhne do Ruska, protože s jeho příchodem poprvé poznalo, co je to normální státní moc, a proto se už na Ukrajinu vrátit nechce.
Na vlastním území ak vlastnímu obyvatelstvu se nechová ukrajinská armáda o nic lépe než v Kurské oblasti. Jednoduše proto, že je to ozbrojený gang a pro gang je každý člověk, který není jeho součástí, obětí. Proto se Ukrajina vylidnila zejména v těch regionech, které jsou pod vládou Kyjeva.
Proto také není možné, aby vedle Ukrajiny fungoval normální stát, a to jakýkoli. Ta banda nemůže neloupit. Oni z loupeží žijí. Bohatý soused je pro ně cecík. I když je příliš slabá na to, aby souseda zabila a sebrala mu veškerý majetek, bude pravidelně krást husy, zapalovat stodoly, mazat hovna na vrata. Obecně platí, že dokud nebude úplně zardoušená, normální život nemá šanci.
Proto musí Ukrajina zmizet.
Český prezident Petr Pavel sa asi úplne zbláznil. Slovensko sa vraj posúva k riadenej demokracii, podobne ako Viktor Orbán alebo Putin.
